koučink, poradenství, mentorování vlastní cesty

partnerské vztahyCategory Archives

proč se nestavět čelem k problému?

V minulém článku se nám snad podařilo zbavit se zažité představy, že zlobivé holky můžou dělat cokoliv. Tak proč v tom boření zažitých představ nepokračovat i nadále? Dneska jsem si vzala na mušku zažitý přístup k problémům (=cokoliv co je problémem zrovna pro Vás, každý to máme jinak).

Kdo už jste někdy slyšeli, většinou s hlasitým povzdechnutím, případně i protočením očí směrem ke stropu, od někoho, kdo je Vám blízký, tuhle větu nebo její přibližná znění: „pořád před něčím utíkáš, nechceš se konečně postavit ke svým problémům čelem!?“

Dobrá rada nad zlato, že jo… 😉 Jenže, ono to má háček – a ne jeden. (Háček č. 1) Před problémy jednak nemůžeme utéct, protože si je nosíme v sobě, takže před nimi rozhodně neutíkáte (teď se možná ptáte před čím to teda utíkáte, když ne před problémy, že?). Ne, nejste paranoidní, opravdu utíkáte, ale před řešením těch problémů. To je sice taktéž něco, co máte v sobě (kdybyste neměli, žádný kouč ani poradce Vám nepomůže), ale máte to lépe schované než problémy, o kterých tak nějak víte, i když se je snažíte ostentativně přehlížet. Takže ještě lépe – neutíkáte před řešením samotným, ale před odhodláním a rozhodnutím ho najít.

Co je Háček č. 2, na který se chytíte, když uposlechnete volání oné dobrotivé osoby, která chce, abyste svým problémům čelili?
Pokud se postavíte problémům, vystavujete se hned dvojímu nebezpečí. (Nebezpečí č. 1) Postavit se něčemu už samo o sobě věští boj (protivníci se postavili proti sobě…). A můžete si být jistí, že bojovat s problémem je asi jako „bojovat za mír“. Asi tušíte, že boj za mír, je válkou, tudíž to, co nastane, je válka, a žádný mír. Bojovat s problémy je jako šťouchat do vosího hnízda.
A to jsme u Nebezpečí č. 2 – začnete-li šťouchat do vosího hnízda, najednou je všude kolem plno vos. Kde se vzaly, tu se vzaly. Jakto? (no u těch vos víte, vyšťárali jste je klacíčkem) Ale jak to vypadá s problémy? Těch je taky najednou všude kolem plno. Asi jste kouzelníci… Jak jste to udělali? Bez klacíčku s kouzelnou mocí a stejně naráz na Vás ze všech stran útočí jeden problém za druhým… 😮

Ano, jsme u Háčku č. 3 – to, že jste na problémy obrátili svou pozornost, způsobili jste jejich rozmach, růst a progresi, abychom moderní době učinili za dost. No prostě a jednoduše, to co mnozí už vědí, že KAM SMĚŘUJE NAŠE POZORNOST, TAM TO ROSTE, platí i na problémy.

Hmm, ale co s tím?

Utíkání o sto šest už máte vyzkoušené – nikam nevede. Jste tak akorát udýchaní a za Vámi se žene ta dobromyslná část Vašich bližních, kteří radí stavět se čelem k problémům. Jenže, Vy už víte, že to není dobrý nápad. Pokud jste pozorně četli už na začátku, víte že řešení máte taktéž v sobě. A to by Vás teď mělo zajímat ze všeho nejvíc… Takže na dobrodince okolo i na problémy pouze zamrkejte, aby věděli, že je berete na vědomí.

A OTOČTE SE čelem k ŘEŠENÍ.

Taaak, krásně jsme se vyhnuli „stavení se čelem“ – čili do boje. A teď už jen najít to správné řešení 😉
Pokud by Vám to náhodou nešlo úplně podle Vašich představ, nebo třeba příliš pomalu, tak jsem tu pro Vás. (katerina@katerina-koucink.cz)
čelem k řešení

Proč je intimita tabu?

„Pokud je sex nejpřirozenější věcí na světě, proč o něm existuje tolik příruček?“ (Bette Midler)

Dalo by se i zeptat: Proč s ním má tolik lidí problémy?

Sex a vůbec všechny intimnosti mezi partnery velmi úzce souvisí se situací ve vztahu a s komunikací obecně, takže nejčastěji, pokud to ve vztahu neklape, nedaří se ani v posteli. Někdy to ale může být i tak, že si partneři jinak velmi rozumí, ale v posteli jim to spolu nějak nejde. Obojí samozřejmě může, ale nemusí, být i tím, že se k sobě prostě nehodí, jen to ještě neví, avšak jejich těla už to tuší a proto nechtějí/nemohou spolupracovat, když dojde na intimnosti.

Nastínila jsem zde několik nejčastějších situací milostného nesouladu. Když se podíváme dále, jsou ještě situace, kdy komunikace ve vztahu jinak funguje, ale v posteli to nejde, protože partneři neví jak na toho druhého, a nebo si dokonce neví rady ani sami se sebou. Tohle nás totiž ve škole nikdo nenaučil. Relativně přesně víme, jak neotěhotnět a stejně tak i víme, jak otěhotnět, ale cokoliv dalšího si musíme zjistit teprve samostudiem, v tomto případě nejlépe praxí. Spousta lidí, především žen, se ale stydí – mluvit s partnerem o sexu a o tom, co se jim líbí a co by chtěly vyzkoušet.

No a v neposlední řadě (kromě iluzí ze sledování porno filmů, nebo i otevřenějších romantických filmů) je tady výchova. Ta, dle mého napáchala nejvíce škody v oblasti lidské sexuality. Dokázala zničit nezměrné množství milostných vztahů v jakékoliv fázi jejich vývoje. Jsou to naše předsudky, které si neseme z rodiny. Náš ostych z vlastního těla a jeho projevů.
I já jsem si tímto prošla – výchovou ke zdrženlivosti, k podivnému vztahu k vlastnímu tělu a k ženství obecně. Horko těžko jsem se z toho dostávala celých 11 let (intimního) života. Až teprve s mým současným partnerem jsem vyřešila zbytek špatných návyků z dětství a dospívání.

Tohle všechno se dá změnit u každého. Stačí chtít…

A malá rada na závěr – nenechte věci zajít tak daleko: postel

 

Seberozvoj díky vztahu

Stejně jako jednotlivci, i partnerské vztahy jsou jedinečné a originální. Tentýž člověk může sice navazovat na první pohled zdánlivě podobné vztahy s každým partnerem, se kterým nějakou dobu žije, ale nikdy tyto vztahy nejsou totožné.

Přesto se ale dá říct, že se ve vztazích opakují určité principy, na kterých pak vztahy stojí i padají současně. Pro práci s těmito principy je mi velkou inspirací tzv. ekologická párová terapie dr. Jürga Williho. V této terapii je kladen důraz na osobní rozvoj obou partnerů a nalezení cesty, jak se v něm mohou vzájemně podpořit.

Vztahy nám totiž umožňují se vyvíjet, posouvají nás dále, kladou před nás nové výzvy a dávají nám nové možnosti. Dá se říct, že díky vztahu můžeme zažívat teprve „ten pravý seberozvoj“. Máme větší nadšení do všech činností, které děláme, protože je zde někdo, kdo nás podporuje a kdo je svědkem našeho života. Někdo, kdo při nás stojí, když jsme z něčeho smutní či rozčílení a raduje se s námi, když se nám něco povede.

Současně jsou to ale rovněž zase vztahy, které působí na náš život nejdestruktivnějším způsobem. Pokud to ve vztahu tak říkajíc „neklape“.

hádka

 

„Povídat si“ a nebo „řešit“?

Mužské a ženské potřeby v komunikaci
a jak s nimi umět zacházet

pohledvzhuruMožná jste zažili klasickou situaci:

Žena přijde z práce, plná emocí z prožitého dne a potřebuje se podělit o to, co prožila. A to s tím, kdo je jí nejblíž – jejím mužem.
Muž přijde z práce, ale je totálně utahaný (ne že by ta žena nebyla taky).
No a v této situaci muž v nejlepším případě přikyvuje a usmívá se, aniž by poslouchal, co mu žena říká. V tom horším ji odbyde, ať je potichu, že si chce odpočinout.

V tomhle případě se bohužel nedá dělat nic víc, než počkat, až si muž odpočine a svěřit se později a nebo vyhledat kamarádku, která Vás vyslechne kdykoliv.
Je ovšem možné, že máte na srdci něco opravdu důležitého, co nepočká a týká se to přímo Vás nebo muže. Doporučuji i tak zvážit, jestli to přece jen ještě chvíli nepočká. A pokud ne, pak upoutat pozornost muže sdělením, že: Víte že měl těžký den, je velmi unavený a určitě si chce odpočinout, a vy to chápete. Ale musíte mu ještě říct jednu důležitou věc, která nepočká. Že to nebude dlouhé a potřebujete, aby vnímal vše, co se mu chystáte říct. Pak že může odpočívat dál.“

Další podobná situace, kterou zažil asi každý někdy:

Po krásném milování je žena celá rozněžnělá a má potřebu si povídat, sdílet své pocity a cokoliv co ji v tu chvíli napadá, s mužem. Ten ale za moment „vytuhne“ a usne „jako špalek“. Tady se nabízí hned dvě alternativy, které mám ověřené z vlastní zkušenosti.
První se týká situace, kdy dojde ke klasickému orgasmu s ejakulací. V tu chvíli dojde u muže k extrémnímu výdeji energie a musí se opravdu na chvíli natáhnout. Háček tady je ve spojení „na chvíli“ – stačí totiž pět až deset minut. Pak můžete zkusit partnera něžně probudit a zeptat se, jestli si s ním můžete ještě chvíli povídat. (Samozřejmě se najdou tací, kteří odmítnou a spí dál – potom nezbývá, než se s tím smířit. Maximálně si ujasnit, jestli partner jinak splňuje ostatní (a hlavně ty nejdůležitější) Vaše představy o „správném muži pro Vás“ – pokud ano, není určitě problém tolerovat zrovna ono typicky mužské chování po sexu.)
Mám ale i malou radu pro pány, jak se vyhnout této situaci a přitom si ještě k tomu daleko více užít orgasmus. Pokud se naučíte tantrický orgasmus, pak máte nejen silnější prožitek vyvrcholení, ale současně nedojde k takovému výdeji energie jako u klasického. Proto potom neusnete jako když Vás do vody hodí a můžete si bez problémů povídat s partnerkou.

A poslední situace, která nemůže zůstat beze zmínky:

Tady se potkáváme s komunikačním principem z nadpisu článku, který je krásně zobrazen v tomto krátkém videu .
Ženy mají menší tendenci řešit problémy klasicky procesuálně jako muži. Fungují většinou tak, že potřebují mluvit o tom, co je tíží a v průběhu řeči je často náhle, jakoby „z čistajasna“ napadne řešení dané situace. Muži v tomto případě zapojují čistě logiku a jdou na problém systematicky s cílem „vyřešit ho“.
Ženám často pouze stačí, když se podělí o to, co je tíží, ale nepotřebují okamžité řešení. Což muže vytáčí a nechápou tento přístup. Nebo si dokonce můžou myslet, že ženy jsou povrchní, a že „jenom žvaní, místo, aby se dobraly nějakých hmatatelných výsledků v konstruktivním rozhovoru“.

Ano, jsou i takové situace, a potkáváme se s nimi dnes a denně, kdy i žena potřebuje problém vyřešit „teď a tady“ nebo pokud možno co nejrychleji. Potom je ideální opravdu si promluvit s mužem, protože ten tak často nezabíhá do detailů, ale jde „jako pes po stopě“ přímo k jádru problému. Takže se dobereme řešení často rychleji, než když přizveme na pomoc místo muže druhou ženu. To proto, že muž a žena se skvěle doplňují ve svých vrozených schopnostech, jak „vycházet se světem a lidmi“.

Ovšem v situaci, kdy si, stejně jako ve sdíleném videu, chce žena pouze povídat – „postěžovat si, co se jí děje za příkoří“ a nebo se podělit o nějakou radost, pak je často třeba „vypnout mužský automat“. Muži totiž jsou stále připraveni být ženě nápomocni a vyřešit „všechny problémy světa“. Jenže to v tu chvíli žena nepotřebuje.

My s partnerem máme pro tyto situace domluvu, podle které je třeba ho upozornit, pokud potřebuju řešit – čili s něčím pomoci a stejně tak i říct, že se potřebuju s něčím svěřit, ale nepotřebuju, aby „něco vyřešil“. On si pak může podle potřeby svůj „řešící automat“ buď vypnout a nebo nechat běžet na plné obrátky.

Může to znít možná trochu křečovitě, uměle, zbytečně složitě. Ale tohle řešení má své opodstatnění. Dospěli jsme k němu po mnoha měsících vztahu, kdy nám došlo, že fakt, že k sobě patříme a perfektně se k sobě hodíme, pro dokonalou komunikaci nestačí. A to proto, že muži mají menší schopnost dlouhodobé koncentrace než ženy.
Všimly jste si určitě, že s kamarádkou v kavárně můžete mluvit i hodiny a neomrzí vás to. Ale muži nezvládají takhle dlouho držet pozornost. Proto se potom často ženy rozčilují, že už „to přece říkaly“, a „jaktože si to zase nepamatuje“ atd.
Evolučně jsme takto uzpůsobeni, co se pozornosti a komunikace týče. Proto nestačí často jen rozlišovat mezi „sdílením“ a „řešením“, ale je třeba důležité informace umístit na začátek monologu, kdy muž ještě stoprocentně vnímá každé Vaše slovo. Pokud si přece jen v průběhu rozhovoru vzpomenete na další výrazně důležitější fakt, než je ten zbytek, je dobré na něj muže upozornit slovy, že „zrovna tahle část je velmi důležitá“.

A nakonec stejně – nezbývá, než informace, které potřebujeme sdílet s muži dávkovat po menších částech a nečekat, že nás muž poslouchá, když zrovna hledí na obrazovku počítače, televizi a nebo do novin. V takovou chvíli buď počkáme, až se nám sám začne věnovat a nebo upoutáme jeho pozornost a ujistíme se ještě otázkou, „jestli je schopen teď poslouchat a vnímat, že mu něco potřebujeme sdělit.“

Totéž platí pro pány – pokud Vaše partnerka neví jak správně využívat těchto komunikačních dovedností a vznikají tak mezi vámi zbytečné hádky, zkuste jí taktně sdělit „návod na sebe“ – čili jak s Vámi správně mluvit, abyste se domluvili a nebyl jeden rozmrzelejší než druhý z toho, jak spolu mluvíte, nebo naopak nemluvíte.

Ošidná křídla lásky

Ve dvou se můžeme vznášet hlavou v oblacích…
Vždy je ale třeba být u toho nohama na zemi.

žirafy

Obětovat se pro děti?

buk2Mnoho rodičů si myslí, že pro děti by se člověk měl obětovat. Že by měl nebo naopak neměl, dělat spoustu věcí jenom proto, že má děti.

Je zřejmé, že zvlášť, když jsou děti v předškolním věku, potřebují od rodičů více času a pozornosti, než když jsou starší.

Nicméně domněnka, že by se rodiče kvůli dětem měli vzdát veškerých svých zájmů, anebo omezit svůj sexuální život, je hodně nebezpečná. Obojí vede k jedinému – k postupnému psychickému vyhoření rodičů a k absolutní fixaci jejich smyslu života na děti. Čímž pak netrpí jen rodiče, ale především děti, které tak žijí pod neustálým tlakem.

To neznamená, že bychom děti měli milovat méně, nebo se jim méně věnovat. Znamená to, že je třeba si svůj život v rámci možností uspořádat tak, aby děti nebyly jedinou jeho náplní.

A co se týče sexuálního života – tak tam je to ještě o něco složitější, ale ne neproveditelné. Většina rodičů dělá dvě základní chyby v tomto směru. První z nich je, že omezí svůj sexuální život z obavy, aby je děti neslyšely, aby nepřišly na to, co se děje v ložnici, atd.
A druhou, stejně závažnou, ale daleko hůře vysledovatelnou chybou je, když si dva partneři, lidé, mezi nimiž je vášnivý milostný vztah, pořídí dítě – a naráz jako by luskli prsty a stanou se z nich „matka a otec“ a zapomenou, že jsou i „partner a partnerka“.

 

Kam pro Lásku?

Když objevíme sebelásku, objevíme Lásku.

Naše budoucí láska (ta Pravá/ten Pravý) pak může objevit nás.

láska

Najděte svou druhou polovičku!

Životem nemusíte jít sami.

Mohu Vám pomoci s nalezením Vaší druhé polovičky – té správné…

rajčata

Co potřebujeme k životu?

Abychom měli pro co žít

Překlad:  „Starejte se o svou mysl a duši a vztahy, nebo nebudete mít důvod, proč žít.“reason to live