vztahy - komunikace - životní rozcestí

Co dělat, když máte pocit, že všechno je špatně?

Znáte ty chvíle, kdy vám jakoby celý váš svět spadne na hlavu jako domeček z karet? Snažíte se, děláte co můžete. Nejste dokonalí, ale stále na sobě pracujete a najednou skoro jako pouhým otočením knoflíku na sporáku, vám dojde, že všechno je špatně. Že je to marné, že ať děláte co děláte, stejně to nikdy nikdo neocení. Všichni, ke kterým vzhlížíte, už ve vašem věku zvládli tohle a tamto. Dokonce i ten idiot od vedle už si pořídil novou motorku téměř hned na to, co o ní začal básnit. A vám, jako by verše došly. Jakoby někdo stáhl roletu a řekl: „tak to by stačilo, další prosím!“ No můžete se jít zahrabat…
Málokdo v takovou chvíli ale opravdu jde a hodí si mašli. A nedoporučovala bych to nikomu. (Zn. Rozhodně nedělat!) Co ale dělat, když máte dojem, že jste vyzkoušeli už všechno?

Možná vás odpověď překvapí, ale správně v takovou chvíli je dobré dělat NIC.

Jak vypadá klasická reakce na tohle černé vidění?
Ženy v takovou chvíli většinou reagují tak, že začnou řešit ještě víc. Začnou vymýšlet ty nejhorší možné scénáře, začnou hledat viníky, začnou psát zběsilé zprávy a statusy, aby nějak dostaly ze sebe pryč tu beznaděj, co na ně sedla. Místo aby šly a dobily si baterky, začnou je v tu ránu vybíjet ještě víc a ještě zběsileji.
Muži na tom nejsou o moc lépe, protože nejčastější reakce je, že se uzavřou a svým vlastním originálním způsobem se užírají, že nemají řešení na to, co se jim děje. A žena pak nechápe, kam její muž odešel. I když před ní sedí, není to on, ale jen prázdná skořápka.
Mohlo by se zdát, že muž to právě umí a v takovou chvíli opravdu „dělá nic“. Zatímco žena šílí, a to tím víc, čím víc muž nedělá nic. Jenže on nedělá NIC (ne že DĚLÁ nic). On jenom projevuje zoufalství po svém.

Nedělat nic není totéž jako dělat nic.

Dělat nic znamená, že jste v přítomném okamžiku a jenom jste. Nesnažíte se mluvit, nesnažíte se ani přemýšlet. Přestanete se, aspoň na chvíli, snažit o cokoliv.
Jen dýchejte, narovnejte hlavu, záda, můžete i ležet na zádech. Jen dýchejte a vnímejte své srdce, pokud ho cítíte. Dýchejte zhluboka nosem a vnímejte jen svými smysly. Vypněte vnitřní povídání a jen buďte a dýchejte.

Pokud takhle chvilku vydržíte, přijde za chvíli buď zklidnění a nebo naopak nabuzení. Buď ucítíte, že si máte jít lehnout nebo jakkoliv v klidu relaxovat – třeba ve vaně nebo ve sprše.
Nebo možná ucítíte, že ten tlak odchází a bere s sebou i slzy. Pokud ano, pak brečte a dovolte si to tak dlouho, dokud máte pocit, že se vám chce. To, že nevidíte racionální důvod, nevadí vůbec ničemu, naopak. Je to ozdravný pláč.
A pokud cítíte náhlý příliv energie, obvykle vás i napadne, co chcete hned udělat. Tak běžte a udělejte to, i kdyby šlo jen o první krok k nějaké dlouhodobější činnosti, do které se chcete pustit. Počítá se každý krok, který nezůstane jen u pouhé myšlenky, na kterou vzápětí zapomenete.

A tak se z NIC, stane NĚCO užitečného. Místo, aby se jen prohlubovalo zoufalství. A to něco, je vždy krokem k nabití se, získání větší síly, elánu. Ti, co se cítí nabuzení, jdou ten elán využít. Ti, co se cítí naopak zrelaxovaní, pod heslem „ráno moudřejší večera“, jdou po relaxu spát a využijí elán hned ráno.

DODATEK č. 1
Proč je dobré dělat nic a řídit se tímto návodem? Protože kdybyste pokračovali v šílení a užírání, stanou se už jen horší a strašné věci, napadne vás už jen jiný konec vašeho světa, který tu ještě nebyl. Ale rozhodně se nestane nic dobrého.

DODATEK č. 2
Proč platí dodatek č. 1? Z mnoha důvodů. Jednak problém nikdy nevyřešíte v naladění, ve kterém jste ho vytvořili. Druhak, problémy, které nás napadnou v takovém rozpoložení, které jsem popsala v úvodu, nikdy nejsou takové, jak se nám v tom černém rozpoložení jeví – dost možná ani neexistujou a jsou to jen naše vypěstované domněnky, které jsme dovedli k dokonalosti a vůbec nás nenapadlo, že bychom si je třeba ověřili. No a pak…
Když na vás něco sedne a valí se černé a ještě černější myšlenky a obavy, musí to něco nejdřív slézt. A první krok k tomu, aby to slezlo, je právě DĚLÁNÍ NIC s očima nahoru a rovnými zády a taky okysličenými mozkem. Protože to, jak běžně dýcháme, ani trochu nestačí na běžný kvalitní provoz, natož pak na běžný i neběžný krizový provoz.

DODATEK č. 3
Tento návod pomůže vždy, když je nám špatně, ale určen je především situacím, kdy jsme „v háji“ jakoby z ničeho nic. Neplatí a nezkoušejte ho, když byste tím svůj život naopak ohrozili – třeba na přechodu pro chodce, za volantem, při krájení cibule (se dívejte jen na cibuli) a tak.
Jen tak pro jistotu 😉

Na fotkách, od vrchu: jak hledám kameny v kukuřičném poli loni v létě; mandelinka mátová u řeky Jihlavy; Dušan „posednutý“ kocourem, jak vyrábí prototyp pro některý ze svých vynálezů. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.