koučink, poradenství, mentorování vlastní cesty

energie a čas pro sebe – kde je vzít?

Obraz026Včera jsem telefonovala s mou stále ještě vitální 79letou babičkou, která si mi postěžovala, že už je unavená z návštěv, které se u nich stále střídají. A že už „je stará a potřebuje klid“. Naštěstí babička má smysl pro humor, tak jsem si mohla dovolit poznamenat, že je lepší to brát z té lepší stránky – „na klid bude mít dost času v hrobě a teď může být ráda, že se něco děje“. S čímž souhlasila a říkala, že se na to takhle také snaží dívat.

Nicméně, co to ale vlastně babička potřebuje? Potřebuje více energie a více času pro sebe. (jen zatím neví, jak si to zařídit – tak snad jí brzy poradím osobně) Čtenářům mých stránek můžu ale již nyní formou článků. A kdo by potřeboval i osobně, neváhejte se ozvat.

Zvedněte ruce, kdo tyhle dvě položky nepotřebujete taky – více energie a čas na sebe… Sice skrz počítačové obrazovky nevidím, ale hádám, že se nemýlím, když řeknu, že nikdo z vás ruku nezvedl?

Pojďme se podívat na fenomén, který poslední dobou neslyším jen z úst mojí babičky, ale i od mých vrstevníků okolo třicítky i dalších.

Zaznívají slova jako: už mě ten blázinec unavuje; už mě to takhle dál nebaví; potřebuju konečně chvíli klidu a podobně. Co je ale vcelku překvapující (protože tyhle věty asi nepřekvapí nikoho), je fakt, že mnozí dodávají, že se chtějí „konečně usadit a velmi často si tohle usazení spojují s tím, že si pořídí děti.

(Malá vsuvka zdánlivě mimo téma pro ty, co dosud nemají ohledně dětí úplně jasno – mrkněte na úvodní hlášku o blázinci, potom na tu s potřebou klidu a nakonec si zkuste představit, jak tyhle dvě věci souvisí s dětmi. 😉 Pokud shledáváte, tak jako já, jasný rozpor a paradox, pak nezoufejte, lidé jsou paradoxní od přírody. Je jen potřeba si srovnat, co vás láká víc – zda klid nebo děti. Protože obojího dobromady si ještě mnoho let neužijete.)

Vraťme se ale k usazení – anglicky „settle down“. Povšimněte si slovíčka down (dolů). Ano, je to skutečně tak – po usazení jde totiž všechno už jen dolů. Někdy sice tak pozvolna, že změnu pozorujeme až po delším čase, ale je patrná a vždy má klesající tendenci. A to proto, že usadit se vlastně znamená stagnovat a nebo klesat hlouběji. A chce někdo dobrovolně stagnovat? Spíš ne. Samotné slovo stagnovat zní docela škaredě.

Není ale ten shon, kterým jsme začali, a ze kterého toužíme utéct, právě takovou stagnací taktéž? Nejsme sice usazení, pořád kdesi pobíháme, cosi vyřizujeme, něco s někým řešíme, ale jakoby stále dokola a dokola.
Je to stagnace tvaru kruhu, která nás ale ničí stejně jako nehybnost úplná, možná i rychleji.

Takže útěk ze stagnace zacyklené do stagnace „usazené“ asi nebude to, kam chceme, když se na věc podíváme blíže. (Je to jako „vyhánět čerta ďáblem“.) Ale kam to tedy chceme? CO potřebujeme?

Jsme zase zpátky – potřebujeme energii a čas na sebe. Mnoho lidí nemá ani jedno ani druhé. Ale asi stejně početná skupina lidí by čas na sebe i měla, ale místo toho, aby se v něm věnovala tomu, co by chtěli, raději sednou k televizi nebo k internetu, protože nemají energii na to, aby dělali, co je baví. A svádí to na to, že si potřebují odpočinout. (Jenže neděláme to pořád? Neodpočíváme tímto stylem nějak přespříliš? Něco tady jednoduše nehraje.)

Vzpomeňme si na dětství, kdy jsme se v jednom kuse věnovali tomu, co nás baví. Unavovalo nás to? Ani náhodou. Tváře růžové, úsměv od ucha k uchu, věnovali jsme se celým srdcem oblíbeným činnostem. Tak proč tímto stylem „neodpočíváme“ i teď?

Mohli bychom diskutovat hodiny samozřejmě. Ale mám pro vás jeden „dvojnávrh“, který může být začátkem cesty ze začarovaného kruhu „nemám čas, nemám energii“.

Jednou z věcí, která nám velmi ubírá energii, jsou ty spousty malých i velkých úkolů, které si schováváme „na jindy“. Ono nemusí ani jít o úkoly. Může jít o možná i roky rozečtenou knihu, kterou chceme dočíst, protože je velmi inspirativní, ale leží nám v polici se záložkou ve dvou třetinách a práší se na ni. Může jít o e-mail, který dlužíme příteli a ne a ne ho napsat. Nebo také o vykřičník v kalendáři „objednat k zubaři“ a my listujeme týdny dál a nevoláme.

Všechno, co jsme kdy pojali vážný úmysl udělat a neudělali, anebo rozdělali a odložili „na příště“, si ale naše podvědomí velmi dobře pamatuje. A hromádka těch pomyslných kamenů a kamínků je jedna z věcí, které nás dnes a denně táhnou dolů a ubírají nám energii.

Mnozí určitě slyšeli o odměňování se za „splněné úkoly“. Máme si koupit něco drobného pro sebe nebo se jinak odměnit. Většinou si ale představíme nějakou koupi nebo pamlsek. Co takhle ale odměnit se energií navíc? Ona nám sama naroste o něco málo po každém splněném úkolu. Takže samo dokončení činnosti, energii přináší s sebou. Proč jí ale ještě nepřidat, a to tak, že uděláme něco, co nás baví?

Já vím, času málo. Ale to nevadí – zkuste něco malého. Například naučit se tři nová slovíčka z jazyka, který se tu a tam snažíme naučit a je náš sen ho umět, nebo si místo hodin v posilovně, na které nemáme čas, zacvičit jen tak pro radost – třeba pustit oblíbenou písničku a zatančit si v obýváku v jejím rytmu, udělat ze tři protahovací cviky a chvilku v protahovací pozici vydržet (to je jak strčit se na chvíli doslova do nabíječky – vyzkoušejte). Nebo co tak přečíst si stránku pěkné knížky – třeba té se záložkou, co se na ni v polici práší. Pokud rádi kreslíte, tak stačí i jedna dvě barvičky a udělejte si v diáři malé obrázky ke dnům co jste právě prožili i co vás nyní čekají – smajlík, barevný vykřičník, kolorovaná šipka, že kamarádka odložila sraz na příští týden, atd.

No věřím, že vy už na něco přijdete, co sedne přímo vám. A pokud doteď pochybujete, tak se možná podivíte, jak tyhle drobnosti přidají na energii. A naráz zjistíte, že vlastně máte čas, i kdyby jen půl hodiny denně. A z původního začarovaného kruhu, který z vás energii vycucával, se dostanete postupně do magického kruhu, který vás naopak bude energií nabíjet…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.