každý člověk je samostatným vesmírem

naslouchejte si

uchoZa poslední dva dny jsem byla zas a znova, dokonce ze třech stran konfrontovaná s úkazem, kterého si všímám už delší dobu.

Lidé neumí naslouchat. Ne že by byli hluší – jejich mozek normálně přijímá a zpracovává zvukové vlny. Ale když s někým mluví, vůbec neslyší, co jim jejich partner říká. (Když říkám partner, nemyslím tím manžel, nebo přítel – myslím každého člověka, který s jiným člověkem vede dialog – prostě si spolu povídají.)

Samozřejmě, i tady existují výjimky – jsou mezi námi lidé, kteří naslouchat umí. Díky mé profesi bych řekla, že se mezi ně taktéž řadím. I když i mně se někdy stane komunikační zkrat. 🙂

Neberte si to osobně. Nechci abyste po přečtení tohoto článku vytáhli na všechny, které přistihnete při „neposlouchání“, že se o vás nezajímají. Tak to není – teda většinou. Věřím, že se asi spíše bavíte s lidmi, které máte rádi a oni vás.

Lidé zapomněli bohužel v první řadě naslouchat sami sobě. A proto stále hledají někoho, kdo by jim naslouchal, protože oni sami už to neumějí.

Je o tom nádherný citát z filmu Alice in the cities, kdy kamarádka hlavního hrdiny mu říká:

„O sluch a zrak člověk přijde, když přestane cítit sám sebe.“

Smutné, ale je to tak. Máme oči, ale nevidíme, máme uši, ale neslyšíme. A o citlivosti ostatních smyslů ani nemluvě. Pokud už něco cítíme, snažíme se to v sobě ubít, zahnat, neslyšet, nevidět, nevnímat. Aby nás to nevyrušovalo, protože máme přece tolik práce a všeho.

Proto tolik lidí trpí různými tělesnými i psychickými obtížemi. Znáte člověka, který je úplně zdravý? Pokud ano, kontaktujte mě, chci ho poznat! Já znám jen lidi, kteří mají ne jednu, ale minimálně dvě nějaké fyzické nemoci nebo poruchy. O nich pak velmi rádi mluví.

Do toho samozřejmě mají, respektive musí mít, i něco, co je trápí v jejich vnitřním světě, nějaké to psychické strádání nebo nespokojenost, velký stres, cokoliv podobného. Protože kdyby neměli, nemají ani ty nemoci fyzické. Všechno to spolu souvisí. Což už přiznává i oficiální medicína. Konečně.

Bohužel o těch psychických často lidé mlčí, přestože jde o klíč k neduhům fyzickým všeho druhu. Ne že by teda vaše deprese vytvořila třeba virus chřipky, ale naruší vám imunitu, a tím pádem vás může virus chřipky napadnout. Ne že by tu předtím nebyl, ale při funkční imunitě organismu prostě tomu viru tělo nedá šanci se projevit.

Co s tím?

No, je to běh na dlouhou trať a každý běžec ji musí proběhnout sám, neexistuje nějaké centrální řešení pro všechny ani žádná spásná pilulka.

Ale pokud z tohohle chceme ven, musí každý jeden člověk co na Zemi je, sám za sebe. Bez očekávání nějakého ocenění ze strany okolí. Prostě pro sebe – se naučit naslouchat.

Mně osobně přijde snazší naslouchat jiným, než sobě. (Vidíte, jak jsme pokažení?) Takže doporučuji tím začít. Naslouchejte jiným. Utište se a naslouchejte. A když se naučíte naslouchat jiným, je to už jen krůček k naslouchání sobě samým.

Ono vás to už potom navede. Najdete tu správnou knížku, toho správného člověka, nebo své ztracené schopnosti a talenty, které jste už považovali za mrtvé. A najednou zjistíte, že nemusíte pořád něco řešit a stresovat se, jak se vám to nedaří. Protože začnete naslouchat sami sobě. Budete vědět kam jít, na koho se obrátit, co dělat jako první krok na své další cestě. Až ho uděláte, otevře se před vámi krok číslo dva. A tak dále.

Prostě naslouchejte a uvidíte, že to půjde. 🙂

Cokoliv. Všechno.

Komentáře jsou uzavřeny.