každý člověk je samostatným vesmírem

ODPUŠTĚNÍ jako klíč k UZDRAVENÍ

c1b3b9b0Přemýšleli jste někdy nad tím, co všechno vás ve vašem životě brzdí? Co všechno vám nedovoluje žít naplno v současnosti – „TADY a TEĎ“? A co můžete udělat proto, abyste se pohnuli z místa a osvobodili se od toho, co vás tíží? V tomto článku si povíme o jedné z věcí, která vás drží na místě, a v navazujícím se dozvíte, co můžete udělat, abyste se oprostili od tohoto problému.

A o čem je řeč?

Jedná se o odpuštění. Toto slovo má pro každého z nás velmi osobní nádech. Když slyšíme někoho říkat: „Je třeba odpustit všem, co vám kdy nějak ublížili.“, tak si možná zaťukáte na hlavu a řeknete si – „Jsem snad blázen? To nikdy, na rány se nezapomíná!“, anebo, v lepším případě, vám zazní v mysli: „Ano, vím, že je třeba odpouštět, ale když ono je to tak těžké… Jak to mám udělat?“

První skupinku pomyslných respondentů se nechystám přesvědčit o tom, že nemají pravdu a dělají to celý život špatně. Druhé skupince se pak chci vynasnažit pomoci v jejich cestě za odpuštěním a životem bez křivd, které si s sebou vláčíme za celý život všichni pěkný balík.

Vysvětlím vám, proč je tak důležité odpustit všem, včetně sebe samých, což bývá často tím největším oříškem. Odpustit druhým si ještě umíme aspoň představit, ale odpuštění sobě, to nám zní možná poněkud nesrozumitelně.

Proč je dobré odpouštět?

Pokud si v sobě vláčíme křivdy, a čím větší pytel jich máme, tím silněji, jsme připoutáni k minulosti. A to nejen nějakou pomyslnou červenou nití, jak se o ní všude mluví, ale přímo těžkými žalářními okovy, případně i koulí na noze. Dokud neodpustíme všem lidem, kteří se účastnili všech nepříjemností, co se nám za život přihodily, tedy včetně sebe, jakožto aktéra v hlavní roli, nemůžeme volně a svobodně vykročit do budoucnosti.

Samotným nám určitě není příjemné, pokud ovšem nejsme masochisté, omílat si v hlavě při různých příležitostech staré rány a přehrávat si situace, které se staly nedávno, anebo častěji, v hodně vzdálené minulosti. Máme potom pocity viny, studu, vzteku, bezmoci, smutku atp., což se nám samozřejmě ani trochu nezamlouvá a chceme od takových pocitů pryč – zbavit se jich.

Když si dané situace znovu probíráme pouze v hlavě, je trochu těžší si všimnout, jak jsme připoutaní k těmto minulým nepříjemnostem. Pokud ale začneme o svých psychických bolístkách vyprávět všem lidem, kteří jsou nám jen trochu blízcí, máme v ruce krásný ukazatel, že nás minulost drží v šachu a že s ní do budoucnosti plně volná cesta nevede.

Příklad z mého života

Například já osobně jsem léta na vysoké škole vykládala všem přátelům, jak mě jeden spolužák na střední škole šikanoval a jak jsem se s tím těžce vyrovnávala. Stále se mi jednou za čas zdálo o onom „záškodníkovi“, kde jsem se mu chtěla pomstít. Dokonce jsem vyhledala v této věci i psychologickou pomoc jedné velmi příjemné a vstřícné paní psycholožky. Avšak bez výsledku.

Jak jsem se z téhle situace dostala? A jak jsem dokázala dotyčnému spolužákovi odpustit a tím odpustit i sobě? O tom a současně o dalších technikách odpouštění se dočtete v příštím článku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.