vztahy - komunikace - životní rozcestí

on-line PORADNA

Stydíte se nebo máte jiný důvod a nechcete nebo nemůžete proto využít klasických způsobů spolupráce na řešení své situace (v poště na FB, po e-mailu, po skypu videem nebo osobně), pak pro Vás je tu on-line PORADNA zdarma.

Svým dotazem pomůžete také ostatním lidem, kteří řeší podobný problém.

Upozorňuji, že vše je veřejné (jak Váš dotaz, tak moje odpověď). Systém Vás požádá o vložení e-mailové adresy, tu však uvidím jen já.

Vložte svůj dotaz jako komentář dolů pod příspěvky ostatních. Po schválení se objeví jako první shora.

104 reakcí na “on-line PORADNA

  1. Stanislava

    Dobrý den, s přítelem spolu žijeme skoro 3roky a posledni rok a pul v Praze. A ve městě, kde jsme oba žili dříve, ma 3 děti s bývalou partnerkou. Když tam jede, slíbí mi ze se večer vrati domů, ale v 95% to nikdy nesplní a zůstává tam prez noc. To by ještě nebylo tak strašný. Bohužel ale pokaždé přespává v dome své bývalé. Pokaždé to omlouva detma, ze tam usnul, ze ona ani nebyla doma, ze spal celou noc se svýma detma. Tudis, ze on nedělá nic špatného. To, ze tam dodnes funguje jako hodinový manžel, se už ani nezmiňují. Já jsem hysterka, co mu nechce dovolit byt s detma. Prosím vas, je normální, aby tohle dělal? Jsem už zoufalá , nevím co mam dělat.

  2. Martina

    Dobrý den, chtěla bych se zeptat co s moji situaci patrtner vydělává hezké peníze a neni jich málo ja jsem doma s dcerou prakticky bez prijmu mam rodicak ktery je malý, partnerovi je jedno jestli mam nebo nemam u sebe nějaké peníze nepta se nic a vi ze je nemam i. Před nejakym casem pujcil 50tisic mim rodicum s tim ze mu to vrati jen co to budou mit cca do konce prazdnin. Věcné se hadame o tom jak on vše plati ze ho to nebaví ze vse platit nebude ze ho to stoji peníze ktere vydělává, najem atd je jasny ale ze zadny jiny penize davat nebude ze financovat vse nebude prostě jako jsou veci navic vylet oblečení treba pro me apd. Ted sem mu rikala o dovolene na to mi rekl ze az mu vratim penize co půjčil tak mozna pojedeme. Ale to ze on si koupi priklad veci na motorku a naraz vytahne 40tisic to mu nevadí. Co je PRO něj na to ma ale ostatní ne. Nevim co mam delat praci sem zatim nesehnala chci co nejdrive do prace ale toto z jeho strany o penezich je hrozne vse mi vzdy victe a pak rekne nemyslim to zle. Prosim o radu uz jsem v koncich. Dokonce i s dcerou oDjizdime k rodicum abych neposlouchala ze musi kupovat jidlo nebo cokoli a aby si mala uzila leto a nesedela doma v paneláku na zadku. Nedavno mi dal nejake penize na zubni pohotovost ktere sem neutratila druhy den sem za ne nakoupila prisel domu a at mu je vtratratim Ja ze sem nakoupila vynanadal mi ze sem mu je mela vratit a ldyztak zavolat jestli z nich vubece mužu nakopit.Budu MOC VDĚČNÁ ZA VASI ODPOVĚĎ. DĚKUJI moc M.

    • Kateřina - Koučink

      Dobrý den, paní Martino,
      První věc, kterou si je třeba uvědomit – to, co Váš muž dělá, ať už to omlouvá jakkoliv, že to tak nemyslel a nebo třeba že mu dluží Vaši rodiče – tak nehledě na tohle všechno, projev, intenzita a celé jak to popisujete, mluví o jediném. Jde o psychické vydírání, psychické domácí násilí.
      Rozhodně ho nic neomlouvá, že se takhle chová ke své ženě a k matce svého dítěte. Dokonce může mít i nějakou vážnější psychickou poruchu, ale tohle by bylo třeba konzultovat s psychologem.
      Být s takovým partnerem je dlouhodobě neúnosné. I když si najdete práci, je pravděpodobné, že budete vydělávat méně než on (ženy jsou bohužel stále méně placené než muži). A tak na Vás bude stále mít tyhle páky a stále Vás bude vydírat a bude Vám vyčítat každou utracenou korunu a každou korunu, kterou budete potřebovat navíc oproti běžnému provozu.
      Nejlepší řešení by bylo opustit ho, odstěhovat se k rodičům, najít si práci, sesbírat se a začít nový život jinde a s někým jiným.
      Není to ale snadné, rozhodně však ne nemožné.

      Pokud byste partnera určitě nechtěla opustit, tak doporučuju neřešit nyní jeho výčitky, obrnit se a všechny síly napnout k nalezení práce a poté z ní prostě hradit vše potřebné a snad se tak vyhnout jeho výčitkám.
      Pozor ale na to, co by se mohlo stát. Pokud jde o klasické psychické domácí násilí a Váš muž k němu má sklony, a Vy máte zase sklony k tomu být v roli oběti, nepřestane to ani po tom, co budete mít dost peněz. V takovém případě to bývá tak, že násilník vždy používá to, co je nejlépe po ruce a co také nejsilněji zraní oběť a kde ví, že má převahu, kde má navrch a oběť nemá moc možností vyvrátit jeho argumenty. (Stejně v takovou chvíli vyvracení nemá smysl.) Takže by udělal to, že jakmile přestane být aktuální u Vás problém financí, najde si jinou Vaši slabinu, do které bude rýpat a pomocí které Vás bude držet v domnění, že jste neschopná a jemu podřízená.

      Záleží na tom, co je pro Vás pocitově lepší. Pokud chcete raději od něj, je to možné domluvit s rodiči ihned a zařídit se podle toho.
      Pokud chcete zůstat, je třeba nejdříve najít práci a poté velmi dobře pozorovat, jak se dále chová partner. Protože pokud je třeba pouze extrémně lakomý na peníze, jeho stížnosti a projevy prostě zmizí ve chvíli, kdy budete mít peněz dost. Ale pokud je za tím násilí a nátlak a touha ovládat obecně, pak to nezmizí a jen změní předmět kritiky.

      Držím palce, ať vše dobře dopadne, ať to vyřešíte a jste šťastná.
      Kateřina

  3. Li

    Dobrý den paní Kateřino, je mi lehce přes padesát. Do nedávna jsme žili společně se svoji přítelkyní v jejím bytě cca 16 let. Její dvě děti syn a dcera, když jsme spolu začali žít nechodily děti ani do školy. Oba dva jsem měl rád jako svoje vlastní. Oba dva byli komunikativní sdílní a přátelští. Syn přítelkyně má povahu po jeho otci a dcera povahu po přítelkyni. Vycházel jsem s nimi v naprosté pohodě, ale pokud měly poslechnout, nebo pokud jsem po nich chtěl nějakou oběť, práci, vždy nějakým způsobem nastala výmluva, spousta řečí okolo a výsledek žádný, nebo slabý. Postupem času se jejich povahy začaly měnit s dospíváním. Syn se snažil jít svoji cestou a svoji mamince moji přítelkyni, prarodičům moji přítelkyně a nám všem nadělal spoustu starostí. Chodil za školu, špatný prospěch, špatní kamarádi, lhal, podváděl, dělal si co chtěl. Dospívající klacek, který by občas potřeboval ráznou ruku a rázné slovo. Rázné slovo jsem měl říct podle mojí přítelkyně já. Vždy když jsem s ním mluvil, tak nikdy neodporoval, neodmlouval a slíbil nápravu. Doma se choval umírněně a slušně. Někdy a to vyjímečně když neudržel svoje nervy na uzdě po rozhovoru, který se mu nelíbil do něčeho bouchl, nebo bouchl s dveřma. V současné době je zaměstnán v zahraniční firmě a slušně vydělává.
    Dcera která je mladší opár let se snažila vyhnout chybám svého bratra. Ve škole prospěch dobrý, problémy s učením žádné, kamarádky slušné, zájmy ušlechtilé. Pokud jsme s ní vedly nějaký výchovný rozhovor, některé její argumenty na svoji obhajobu byly nesmyslné někdy až komické. Museli jsme se tomu někdy s moji přítelkyní o samotě smát. To jsem si stále myslel, že mám na vrch a že stejně tak to vidí i moje přítelkyně. Po jednom rodičovském rozhovoru, který se jí nelíbil, řekla. Odcházím a už se nevrátím a práskla dveřmi. Věděl jsem, že se určitě za nedlouho vrátí, ale moje přítelkyně měla obavy. Netrvalo asi hodinu a dcerunka byla doma s výrazem ukřivděného naštvaného bojovníka. Přítelkyně se zachovala tak, že ji začala litovat a chlácholit. Podle mně na místo aby jí řekla od plic co si myslí o jejim odchodu a jejím chováním. S dceřinými přibývajícími lety, začalo přibývat i její sebevědomí a začala mi vyčítat chyby, které vznikaly v našem vztahu s mojí přítelkyní. Což mě docela vadilo. Jednoho dne mi dcera řekla, že ji nemám co poroučet a přikazovat, nejsem její otec a tak na to nemám právo. Moje přítelkyně byla u toho a neřekla nic. V současné době dcera moji přítelkyně studuje vysokou školu.
    Po tomto rozhovoru se stalo, že jsme se s mojí přítelkyní názorově rozešli.
    Před sedmi lety se nám narodila dcera. Od doby jejího narození se začaly rozvírat trany našich názorů. Začali jsme si nerozumět ve věcech ve kterých jsme si dříve rozuměli. Názorové a jiné neshody se začaly projevovat v intimním soužití, tak i obyčejném životě. Nastala vlnovka, která trvala až do posledních dnů. Před třemi roky jsme začali rekonstrukci bytu u mých rodičů. Rekonstrukce jako každá jiná byla náročná, vyžadovala spoustu práce, času, tak i spoustu vložených finančních prosředků.
    Moje povolání je řidič kamionu jezdím od pondělí do pátku. Protože nejsem celý týden doma,
    mým přáním bylo co nejdříve dokončit rekonstrukci a začít bydlet. Proto jsem každou sobotu jezdil něco dělat na baráku a to se nelíbilo mojí přítelkyni. Celý týden jsi byl v zahraničí v sobotu a neděli jsi také pryč. Stále děláš pouze na svém v mém bytě neuděláš vůbec nic. Musím uznat, že má pravdu. Nějakým způsobem jsem se snažil o vyšvětlení dané situace s výhledem na lepší budoucnost.
    V únoru tohoto roku vyvrcholila krize našeho vztahu. Moje přítelkyně se mnou komunikovala jen zřídka a pouze s omezením na některé informace. Snažil jsem se nevyhrocovat situaci a jednat uvážlivě. Jednou však nastal okamžik, kdy jsem řekl jdu bydlet domů a odešel jsem. Doufal jsem, že za nějaký čas se všechno uklidní a vrátí do původních správných kolejí. V dubnu jsme společně s přítelkyní a naší dcerou byli ještě na kole a termálním koupání. Opak byl pravdou, za uplynulou dobu od rozchodu posun vůbec žádný. Moje přítelkyně má pro mne obrovskou cenu a proto jsem plánoval další společné akce, vše bylo zamítnuto. Snažil jsem se o oživení vztahu různými dárky a konverzací, taky marné. Koupil jsem kytici růží a vydal jsem se za ní. Upřímě jsem se omluvil, pokud jsem ji něco o čem nevím omluvil. A protože na začátku našeho vztahu byla obrovská láska a já tu lásku v sobě našel učinil jsem vyznání. Následovlal monolog, kde mi bylo vytýkáno: výchova dětí, málo času na společné soužití, nespolečné plány, nespolečné finance, moje absence. Ano je to pravda. Celý čas co jsem sám přemýšlím o chybách, kterých jsem se dopustil a pracuji na tom abych to zlepšil, nebo se jich vůbec nedopouštěl.
    Očekával jsem různé reakce, ale to co mi řekla moje přítelkyně tomu nerozumím. …… je mi dobře, teď když jsem sama. Mám svoje děti, které se daly na správnou cestu, mám zaměstnání a mám svůj klid, ty jsi mi v poslední době stejně ničím nepomohl.
    Svoji přítelkyni stále miluji, nijak jsem ji neublížil nechápu tyto slova. Na otázku jestli spolu ještě budeme. Odpověď: nevím, nic mi nechybí.
    Paní Kateřino prosím o Váš názor a Vaši odpověď

    • Kateřina - Koučink

      Zdravím, milý „Li“,
      děkuji za Váš dotaz. Bohužel do hlavy Vaší přítelkyně nevidím, tak nevím co přesně cítí a co myslí tím, co říká.
      Ale pokud mohu mluvit z vlastní zkušenosti se vztahem na dálku, což je to co jste spolu měli vy, souvisí to, co říká, právě s tou dálkou a frekvencí vídání.
      Pokud se někdo vídá s partnerem každý den, pak se dají změny i nálady velmi snadno pozorovat, protože člověk i pár jako celek, má spoustu srovnávacího „materiálu“. A tím pádem veškerý nesoulad, ale i náprava, probíhá relativně rychle a plynule.
      Když si ale zvyknete, jako Vaše přítelkyně, že Vás většinu času nevidí a vídáte se jen o víkendech, trvá to daleko déle, než zaznamená změnu, než zjistí, co jí chybí kompletně bez Vás.
      Sice je tu schopnost přepínat „stavy vnímání“ na „teď tu je“ a „teď je v práci“. Ale když se žena naučí žít i v době, kdy je partner pryč, pak je zvyklá necítit většinu času, že by jí partner chyběl.
      Nyní tedy můžete třeba ještě měsíc nebo o něco déle počkat, jestli nezačne přítelkyně pozorovat, kde jí chybíte. Po tu dobu buďte prostě otcem.
      Stanovte si nějaký limit pro sebe – třeba šest týdnů. A po té době se jí znovu nějak vhodně zeptejte, jak to nyní cítí. Doporučuju pozvat ji na rande, někam na večeři, a tam se jí zeptat. Často totiž dlouho nezaznamenáme, že nám něco chybí, dokud to znovu nezažijeme. Pak si říkáme – ty jo, jak jsem to tak dlouho bez „toho“ mohl vydržet?!
      To se často děje, když se na delší dobu odstřihneme od pocitů a intuice. Takže i tohle může být příčinou, že tvrdí, že jí nic nechybí. Abychom necítili bolest, často volíme odstřihnutí, kterým si ale bohužel zamezíme prožívat také radost.

      Snad to jako vysvětlení bylo srozumitelné 🙂
      Přeju ať vše dobře dopadne!
      Kateřina

  4. Katka

    Hezký den,
    abych popsala situaci, pracuji jako učitelka hudby v základní umělecké škole, vyučuji kytaru. Můj problém je v pracovní době, protože výuka pro děti probíhá odpoledne. Se starším přítelem, který je ode mě asi o 12 let starší řešíme problém mé pracovní doby. Žijeme spolu momentálně rok, děti nemáme, ale plánujeme je. Moje pracovní doba se pohybuje od 13 asi do 19 hodin. Přítel mi vyčítá,že nemám čas na partnerský vztah. I když je podnikatel a mohl by jsi vzít více volna dopoledne. Začal mi předkládat myšlenku mé pracovní doby, abych si jí zkrátila. Bohužel díky tomuto budu mít méně peněz a nevím,kdo bude děti učit,bohužel jsem jediná v zuš která hraje na kytaru.Nevím jestli je dobré si ubírat práce a být na někom závislá už ted,když nemáme vlastně ani děti. Vůbec nevím co mám dělat. Docela mě to trápí,protože své povolání mám ráda.

    • Kateřina - Koučink

      Zdravím Kačko,
      (snad nevadí to jiné oslovení, když už jsme jmenovkyně). Přiznám se, že tohle je pro mě dotaz, co se mi zařezává pod kůži, protože sama se blížím ke konci cesty, na kterou jsem se vydala trochu podobně.
      Z tohoto konce můžu říct, že zvláště pokud své povolání máte ráda a navíc není nikdo, kdo by Vás zastoupil v hodinách, které byste pustila, rozhodně ho nepouštějte. Když byste potom měla děti, dá se vyučovat i doma (odzkoušeno u nás v rodině). Ale teď se být Vámi snažím využít na maximum toho, že je zatím nemáte a můžete být v zušce naplno. Pracovní doba to není nijak strašná, i poté zůstává celý večer a víkendy pro vás dva.
      Nevím, jaké jsou vědomé úmysly Vašeho přítele a nechci předkládat cokoliv, co by ho mohlo nějak očernit. Proto budu pouze mluvit o výsledku, který by mělo to, že byste jeho naléhání uposlechla.
      Velmi brzo byste litovala toho, že jste si nestála za svým, že nejste ve škole tolik co předtím, že nemáte ty peníze co předtím. Vedlo by to k tomu, že byste byla více finančně závislá, znejistělo by Vás to, protože byste si vyčítala, že si neumíte stát za svým. To, že v práci by nebyli nadšení, je možná detail, ale také by se to stalo. A výsledek? Nebyla byste to už plně Vy, což by tak jako tak tím, že by Vám to ubralo na sebevědomí i na radosti, vedlo k tomu, že ta, se kterou by přítel chtěl trávit více času, by tu už nebyla. Možná by mu to vyhovovalo, možná ne. Kdo ví – někteří podnikatelé chtějí mít ženu doma a nemají s tím žádný problém. Ale musíte se soustředit na to, že Vy sama to nechcete. Že Vy sama naopak víte, co chcete.
      Láska je nejúžasnější co na světě můžeme zažít. Ale pokud jdeme proti sobě, pak přestáváme milovat tu první osobu, kterou milovat máme, sami sebe. Z lásky se stane závislost a nesvoboda. A přestože to často jde změnit a znovu se najít a jít si svou cestou, stojí to spoustu dřiny s pro vztah nejistým výsledkem.
      A ještě jeden tip navíc – dávejte si pozor na rozpory v tom, co přítel říká. Sama poukazujete na jeho možnost úpravy pracovní doby. Takže pokud si stěžuje, že jste spolu málo, ale sám pro to nic neudělá, jen chce ukrojit z Vašeho času seberealizace, je tam rozpor. A kdykoliv narazíte na podobný rozpor (u kohokoliv), můžete si být jistá, že za tím je něco jiného, většinou dotyčný neví sám co. Proto je dobré mít se na pozoru a držet se svých snů, své práce a všeho co Vás naplňuje.
      Dneska trochu osobněji a „plamenněji“ než je u mě zvykem, ale snad Vám to pomohlo ujasnit si co a jak. 🙂
      Kateřina

  5. Kája

    Dobrý den,
    před několika lety jsem odešla od manžela a dala se dohromady s mým nynějším přítelem. Ten měl přede mnou dlouhodobý vztah, který podle jeho slov, chtěl ukončit dávno před tím, než jsme se dali dohromady my dva a tedy jsem jen ulehčila rozhodnutí. Tak nějak jsem to měla já, jen o trochu těžší jelikož jsem musela projít rozvodem. Z manželství mám syna, který tedy žije s námi. S přítelem jsme se kdysi krátce rozešli, odešel on po krátkém soužití. Vím že se pokoušel vrátit k bývalé přítelkyni. Po krátké době, jsme se dali opět dohromady, teď jsme spolu už několik let, máme spolu dvojčata. Jenže jsem přišla na to, že přítel vyhledal na FB svojí bývalou. Konverzace ani zprávy nečtu svému partnerovi, na toto jsem přišla náhodou. Také jsem si myslela, že pokud spolu budeme mít děti, že se vezmeme, to je prý zbytečný, já už se na toto téma nebavím, protože mi to příjde, že se doprošuji. Teď ale co mě zajímá. Mám mít snad obavy z toho, že si brouzdá po netu a kouká na to jak si bejvalka žije ? Nebo je to normální, že tímto způsobem vzpomíná? Je mi jasný, že nejsem 100%, tak jako on. Ale tohle mě tak trochu trápí.
    Děkuji

    • Kateřina - Koučink

      Dobrý den, Kájo.
      K Vašim otázkám:
      „Mám mít snad obavy z toho, že si brouzdá po netu a kouká na to jak si bejvalka žije?“
      Čistě z brouzdání asi není třeba mít obavy. Pokud by se s ní chtěl i vidět nebo si psali, tak je dobré zpozornět. Ale ani to nemusí znamenat, že touží po ní nebo po nevěře.
      „Nebo je to normální, že tímto způsobem vzpomíná?“
      Jestli je to normální, to bychom se musely bavit o statistice – kolik lidí z deseti tohle dělá. Můžu mluvit pouze za sebe. A já osobně jsem v kontaktu kromě jednoho se všemi bývalými partnery. S každým v jiné míře a jiným způsobem. Ale považuju to za normální, když jsme na sebe nezanevřeli, že nás zajímá, jak druhý žije. Totéž můj partner – také je v kontaktu s bývalými ženami.
      Je ale fakt, že my asi nejsme nejběžnější případ v tomto, co se klidu, důvěry i kontaktů s bývalými partnery týče.
      Musíte se na to podívat svýma očima a svým pocitem. A ne tím, jestli je to normální, běžné nebo co to znamená u jiných lidí. Pokud cítíte nejistotu nebo vás sžírají obavy, doporučuju se zeptat přímo partnera. Jak to vnímá on.
      Kolikrát je to právě opačně – bojíme se, že když se partner podívá, jak žije jeho bývalá, tak se k ní bude chtít vrátit. A přitom třeba právě to, že zjistí jak žije a jak se třeba chová na sociální síti, může u něj naopak rozptýlit pochybnosti a řekne si, že je rád, že už s ní teď není.
      Snad tedy budete dál šťastně spolu, ač bez svatby (opravdu je hlavní láska a ne papír).
      Držím palce,
      Kateřina

  6. blondska

    ahoj.prosim o radu.po 3rocnom vztahu a OPAKOVANYCH neverach z parnerovej strany som ho opustila.Na chvilu sme prerusili kontakt ale vdaka mojim silnym citom k nemu sme ostali v kontakte.Presiel rok,on sa chcel vratit no na druhu stranu nic preto nespravil-sme obaja z inych krajin,tak som nazbierala odvahu a zacala novy zivot.po roku aj par mesiacoh som si nasla noveho priatela.On je ako prototyp dokonaleho parnera, problem je ze sa nedokazem do neho zatial zalubit.on ma lubi preco sa ja neviem do neho zalubit, ked je uzasny?Ked sa moj ex dozvedel ze mam novu znamost, zaplavil ma spravami a telefonatmi, ako sa chce vratit a ako velmi sa zmenil, neskutocne plakal.ja ho stale milujem ale nvm ci by sa nieco zmenilo.pracovali sme v hoteloch pri mori,kde podvadzat bolo lahke. ked som sa ho spytala, co som mu nedala co mu dali ostatne, povedal ze absolutne nic, ze on mal vzdy istotu ze hocico co spravi, mu odpustim, a ze ked som odisla si uvedomil ako vsetko pokazil a aka som pre neho dolezita.dokaze sa clovek zmenit,alebo z neho hovori len ziarlivost lebo ma videl na fotke po boku niekoho ineho?

    • Kateřina - Koučink

      Když jsem četla tento dotaz, napadl mě indický film I hate luv stories, kde hlavní hrdinka nemůže být se svým přítelem šťastná, přestože je jako prototyp dokonalého muže.
      Ptáte se, jestli se člověk dokáže změnit. Ano, dokáže. Ale jestli je to případ i Vašeho bývalého partnera, to může vědět jen on sám. Tak, jak jeho chování popisujete, přijde mi to spíše jako žárlivost a nostalgie.
      Doporučuju prozkoumat, jakého muže byste chtěla a najít si takového. Volit mezi bývalým nevěrným partnerem a současným partnerem, do kterého se nemůžete z nějakého důvodu zamilovat, asi není nejlepší ani v jednom případě.
      Být dál se současným přítelem, zrazovala byste nedostatkem lásky jeho, vrátit se k bývalému, zradila byste nedostatkem lásky sebe.
      Inspirací může být článek, který jsem na to téma napsala. Mrkněte zde: http://www.carnelian.cz/najit-toho-praveho-sen-a-magie-vs-realita-vztahu/ .

  7. Ola

    Dobrý den, jsme spolu s přítelem 2 roky a nedávno mi řekl, že má v sobě pocit, který nedokáže popsat. Ve vztahu je spokojený, nic mu nechybí, ale neví, zda je šťastný. Máme přes sebou stavbu domu a plány na společnou budoucnost. Ranilo mě, když mi tohle řekl. Navíc přítelovi táhne na 32 a mě bude 24 let, věkový rozdíl nikdy nevadil, jen mi řekl, že v tomto věku si musí být jistý, jak se svým životem naloží. Co mám dělat abych o přítele nepřišla? Řekl mi, že se někdy cítí stále pod tlakem, protože já musím mít a dělat vždy vše, co chci já a je těžké říci mi ne. O této své negativní stránce vím, vím že se v tomto ohledu budu muset změnit. Někdy v našem vztahu chybí i komunikace a to hlavně z partnerovi strany – raději je ticho než aby řekl svůj názor. Prosím o radu jak mám tohle zachránit, nechci žív v nejistotě že jednoho dne přijde domů a řekne mi že je konec. Děkuji!

    • Kateřina - Koučink

      Dobrý den,
      zrovna v tomto případě by bylo potřeba, abych mluvila přímo s Vaším přítelem. Aby se zjistilo, co vězí za tím pocitem, který nedokáže popsat.
      Chápu sice, že byste ráda jistotu – přítele, bydlení, společné budoucnosti. Ale jistotu v plném smyslu toho slova nemáme vlastně nikdy. Ani manželství není žádnou jistotou, že spolu dva zůstanou. Ani děti tohle nezajistí.
      Vypadá to, že Vy s přítelem jste se potkali na dvou pólech společné lekce. Váš pól je přesně to, co popisujete, že o sobě víte. Tj. naučit se neprosazovat si vždy svou za každou cenu a naučit se nějak s tímto svým povahovým rysem pracovat tak, aby nezasahoval příliš negativně do vztahu. A oproti tomu partnerův pól je – naučit se říkat NE. Naučit se prosazovat a sdělovat svůj názor. Je skvělé, že Vy už o svém pólu víte.
      Zkuste s ním tedy různě pracovat. Například zastavit se a třikrát zhluboka nadechnout a vydechnout, než se vrhnete do prosazování něčeho proti příteli. Pokud byste byla ochotná ke kompromisu – začít kompromisy hledat a tvořit tam, kde to jde. Hodně pomáhá přehodnocení situace. Kdy se podíváte na určitou situaci, kde prosazujete svůj názor nebo svou potřebu. Zkusíte se zastavit a podívat se na to s odstupem a prohlédnete si, jaké Vaše hodnoty za tím stojí. Kdyby třeba hodnota číslo jedna byla „zábavně strávit víkend“, pak je možné hledat, jak naplnit tuhle hodnotu tak, abyste dělali něco společně, co zanechá dojem zábavného víkendu ve vás obou.
      Věkový rozdíl mezi vámi není tak velký, takže z tohoto hlediska by snad neměl být problém se domluvit.
      Bohužel co se týče komunikace bývají muži téměř vždy za ženami. Pokud chcete znát partnerův názor na nějakou věc, pomáhá, když se ho zeptáte, klidně i na několik způsobů na tu samou otázku. Pak počkejte, dokud neodpoví a svůj názor řeknete až teprve potom. Pokud byste řekla svůj názor jako první, mohl by mít dojem, že se s Vámi tak musí přetlačovat a patrně by to vyhodnotil, že mu to za to nestojí, protože by to pro něj bylo moc náročné.
      Takže asi tolik, co můžu říct podle toho, co píšete. Pro více bych se musela už podrobněji bavit s Vámi nebo s přítelem. Tak se případně ozvěte do pošty.
      Snad vše dobře dopadne!
      Kateřina

  8. Adri

    Hezký den,
    Má otázka se týká sexuologie.
    Je mi 21.let, mám staršího přítele 35.let.
    Můj přítel o sebe velice dbá, chodí cvičit, zdravě se stravuje, a jeho typ byly vždy hubené dívky se štíhlým bříškem. já jsem opak, jsem žena, která je krev a mléko.
    děláme spolu různé aktivity na kterých se shodneme, jediná aktivita, která neklape je sex. Vidíme se 2X týdně, jelikož jsme oba vytížení prací. Večer sedneme k vínečku a čekám že se něco bude dít, přítelova výmluva je vždy stejná, jsem po ranní jsem unavený, a tak to jde v kuse i 3.týdny, když se konečně k něčemu má a vnikne do mě, a po 1.min mu penis opět klesne, tak mě dokončí prsty. Vím že sex není vše, ale hraje to velkou roli v partnerském vztahu. Začínám mít sklony k nevěře ale stále se držím, a říkám si že to přejde. Dokonce už začínám uvažovat o tom, že přítel je nevěrný mě, že nemám tělo jeho snu tak mu penis nemůže fungovat a proto útěchu hledá jinde. Zatím jsem se o tom sním nebavila, kde je problém, co udělat aby sex fungoval, je mi celkem trapně, kdybych se např dověděla že je impotentní

    • Kateřina - Koučink

      Zdravím, Adri,
      hned na úvod musím předeslat, že sexuologie je lékařský obor a mé vzdělání lékařské není. Proto pokud byste měla dojem, že by potíže Vašeho přítele mohly být fyziologického zdravotního původu, je třeba vyhledat lékařskou pomoc.
      Pokud bych se přesto měla vyjádřit za sebe a něco poradit nebo doporučit, tak bych se být Vámi zaměřila na přítelův problém v následujícím pořadí.
      Jako první je na místě probrat to s ním. Jak píšete, ještě jste to s ním neprobírala. Takže určitě si spolu sedněte a řekněte mu, co Vás na vašem sexuálním životě trápí a nezapomeňte zmínit i to, že máte starost i o jeho zdraví – viz. návštěva lékaře výše.
      Impotence v tomto věku rozhodně není běžná a řešit ji s lékařem je třeba v každém věku.
      Fyziologicky – prevencí lze podpořit „formu“ přítele mimo jiné tak, že si před očekávaným sexem nedáte víno ani jiný alkohol. Protože u osob na alkohol více citlivých může klidně i menší množství snižovat šanci na fyzickou možnost sexu. Píšete také, že přítel o sebe velmi dbá. Podívejte se proto i na jeho stravu. V dnešní době se hodně lidí snaží nahrazovat masné a mléčné produkty sójovými výrobky. A jelikož sója obsahuje fytoestrogeny, tak pokud se to s ní přehání, může mít vliv i na mužské libido.
      Je samozřejmě možné i to, že Váš přítel má sexuální preference spíše směrované na mužskou populaci. Třeba o tom neví ani sám. Proto je dobré pohovořit s ním i o této možnosti.
      Úplně bych asi vyloučila možnost, že mu penis klesne proto, že nejste štíhlá jako proutek.
      No a v neposlední řadě, co ještě můžete udělat Vy sama – zvýšit svou vlastní aktivitu. Nenechávat „jestli něco bude“ na příteli a být ta, co se chopí iniciativy a přítele svede. Pokud by se i přes to všechno opakovala výmluva na únavu a práci, je na místě hledat příčinu v nastíněných možnostech. Běžná únava z práce nemívá na muže tento vliv, nebo rozhodně ne pravidelně. Může být třeba i vyhořelý a v depresi, s čímž se pokles libida také pojí.
      Ale nic z toho nemůžu z poza klávesnice a obrazovky zjistit.
      Takže nic nepodceňte, vše proberte a doufám, že se situace brzy vyřeší.
      Kateřina

  9. Alena

    Dobrý den,
    Jsem vdaná za svého muže necelých 14 let a jsme spolu 16 a půl roku. Máme spolu dvě děti 9 a 7 let.
    Již asi rok a půl nejsem spokojena, necítím od manžela lásku, necítím, že chce být se mnou, že mi chce dělat potěšení a radost, že by chtěl svůj volný čas trávit se mnou. Manžel neprojevuje žádné emoce a nekomunikuje se mnou. Snažila jsem se z něj dostat jakýkoliv názor všemožně, vyvolávám uměle i hádky, aby se alespoň trochu otevřel, ale ani to nepomohlo. Ve vzteku dokáže vychrlit pár ošklivých slov a uzavře se opět do sebe a nemluví.
    Krize, kterou prožíváme, mi připadá již tak dlouhá, jako by trvala věčnost a mě zřejmě chybí manželova pozornost. Myslím, že se zamiloval do své práce, chodí do ní dřív, než musí, doma mu stále drnčí pracovní telefony, pročítá pracovní emaily. Společné chvíle trávíme mezi tím a to tak, že si dáme jednu kávu a již při té se manžel odvrátí k televizi a jako by tu nebyl. Jen jeho prázdná schránka. Já mám potřebu si povídat. Také chodím do práce, starám se o děti, dělám s nimi domácí úkoly a procvičuji s nimi, v čem ve škole nestačí, starám se o celou domácnost, když potřebuji něco opravit nebo dělat něco na zahradě, musím ho pracně přemlouvat i několik týdnů.
    Manžel však vypadá spokojeně. Má výraz stále stejný. Nepoznám na něm jeho myšlenkové pochody a nemluví se mnou. Je chyba ve mně? Nechci náš vztah po tolika letech vzdát, ale již mi docházejí síly.
    V sobotu jsme měli větší hádku, při které mi řekl, že ho to již také nebaví, že na něj jen křičím. Že je na mě samé ťuťu ňuňu a já nic. Zřejmě se zcela rozchází naše pohledy na vztah a na naše chování. Včera jsme po této hádce řešili, zda není lepší náš vztah ukončit nebo si dát pauzu. On jen přikyvoval a dal mi za pravdu. Myslela jsem si, že to přesně chci, ale teď je mi mizerně a moc to bolí a nevím jak tuto naši situaci vyřešit. Máme žít pod jednou střechou spíše jako sourozenci než manželé? Momentálně mám pocit, že nedokáži žít s ním ani bez něj ….
    Moc děkuji za radu, nebo za náhled na náš problém. Alena.

    • Kateřina - Koučink

      Milá Aleno,
      podle toho, co popisujete, mi vztah určitě nepřijde ztracený. Celé to vypadá jako nějaké zamotané nedorozumění, kdy oba přiřazujete chování a slovům druhého jiný význam, než byl zamýšlen. (Jak popisuju v odpovědi na dotaz Pavly níže.)
      Vypadá to, že tak jako Vám chybí pozornost a komunikace, chybí něco i Vašemu muži. Vodítko k tomu, co chybí jemu, by mohlo být v jeho větě: „Že je na mě samé ťuťu ňuňu a já nic.“ Ta naznačuje, že on sám něco potřebuje a snaží se to dostat od Vás chováním, které sám nazývá „ťuťu ňuňu“. Hádala bych něco ze sexuální oblasti. Ale co přesně myslí, víte buď už nyní Vy sama a nebo se ho na to musíte zeptat.
      Teď jste se oba zacyklili v situaci, kdy ani jeden nemáte naplněné své základní vztahové potřeby. A snažíte se situaci řešit po svém, jak umíte. Vy například umělými hádkami. Muž zase únikem k práci.
      Možná už Vás teď u čtení těchto řádků něco napadá, ale dokud nedojde k potvrzení od Vašeho muže, zkuste se zdržet jakýchkoliv hodnocení a odhadů „co proč jak“ dělá.
      Chce to si sednout, v klidu, v soukromí, s vypnutou televizí. A říct muži, co jste napsala mně, a že byste ráda zkusila najít novou cestu k sobě navzájem. Bez hádek, bez obviňování a pokud možno i bez litování toho, co bylo.
      Využijte jara, kdy všechno nově roste a kvete. A řekněte muži, že potřebujete vědět, co mu chybí a co by ve vztahu chtěl mít a nemá. Co mu vadí, už patrně víte. Je to sice také důležité zmínit, abyste věděli, čeho se vyvarovat. Ale obvykle to vyplyne ze situace. A nebo je lépe to nadnést v „dalším kole“. Až si k tomu sednete ještě jednou třeba za týden za dva. Pokud to tedy do té doby nezjistíte. Zbytečně by to totiž vedlo k obviňování a k boji hned z kraje, a to není dobrý začátek. Zatímco když si sednete s cílem najít k sobě novou cestu a zjistit, co vám ve vztahu chybí, je to úplně jiné naladění a směřování celého rozhovoru.
      Protože ta komunikačně zdatnější jste Vy, musíte se co možná nejvíce ovládnout v tu chvíli, a nechat mluvit nejdříve Vašeho manžela. Být nejdříve ta zjišťující. A až teprve poté přijít se svými chybějícími částmi vztahu.
      Nesmíte také zapomínat, že jste dva různé vesmíry, které mluví různými jazyky. Například nevinné slovo podpora vypadá jinak pro muže a jinak pro ženu.
      Pokud byste potřebovala ještě nějak blíže navést a nebo vysvětlit něco z toho, co se dozvíte od muže, ozvěte se mi do pošty.
      Ať vše dobře dopadne!
      Kateřina

  10. Zuzana

    Dobrý den, seznamili jsme se s pritelem před 3 lety a pár měsíci. Byla to velká láska, nádherná. Po 4 mesicich vztahu jsem otěhotněla. Narodila se nam dcera a ja dodelavala maturitu ve škole, s pomocí mých rodičů. Už od malička nechtěl dceru prevlikat, koupat, nic.. ze se boji.. po narozeni dcery se změnil.
    V současné době mám pocit, že spolu jsme jen kvůli dceři. Chybí mi pocit se na někoho spolehnout, obejmuti a pusa jen tak bez důvodu. Když udělám chybu abych za ni hned nedostala.
    Oba dva jsme vůdčí typy. Když se hadame tak oba dva si navzájem jdeme proti sobě. Nikdo neustoupí. Když je problém, přítel si nechce o ničem promluvit a utíká. VŽdy sedne do auta a uteče k jeho babičce, která mu VŽdy domluví a pošle ho domů za námi zpátky. Zachraňuje nas vztah. Nechape jake to doma mám. Jsem z toho zoufalá. Už predemnou mel vztah, kde měl syna a vydrzelo jim to 2 roky- nevera partnerky.
    Když je doma nějaký problém, udělám něco špatně, začne mi.nadávat, že jsem.matka, lítají sprosta slova. Kolikrat mi vynada a vymlouva se na to že byl rozespaly atd.
    Nadava mi ze jsem larva, husa atd. Chvílemi je normální ze ho mam rada a kdyz mu neco prepne a zacne hulakat az jednou triskal vecma, mam chut vse skoncit a byt sama. Jednou jsem mu už rekla at se sebere a tahne. Odesel k babicce a pak ae vratil, ale s tim ze vzdycky jsem spatbna ja a otoci vse proti me abych mela pocit se mu jeste omluvit. Jsou to takove hnusne slova, ze nechci byt sprosta. Rodiče mi.rikaji ze vidi ze nejsem stastna, ale nemůžou se mezi nas plest, je to nase zalezitost.
    Konkce přišel z práce domu a hned si.na me vybil zlost, ze se na me vysere a bude mi platit alimenty jako te byvale. A takhle semnou mluvi.
    Z jeho rodiny vsichni na byvalou nadavaji a ja mam strach ze by tak nadavali i na mě a prerusil by se vztah s jeho babickou, kterou mam jako za svoji.
    Jeho syna si bere moje skoro tchýně a neumim si predstavit ze bCh ji mela davat moji dceru. Ona sama ke sve babicce nechce jit, protože ji vidí málo. Už jsem mluvila s jednou prsycholozkou a rikala , že není vhodnÝ pro rodinny život. že neni zralý, je ještě dotez.
    Kontoluje mi i mobil když mi někdo píše, internet taky.
    Ale mam pocit , ze nez byt sama, raději si necham nadavat, ponizovat se, ale vědět že tady aspon nekdo je..
    Prosím poraďte mi..ja 21 a on 24 děkuju

    • Kateřina - Koučink

      Milá Zuzano,
      přestože svou situaci líčíte velmi podrobně, není snadné jakkoliv radit nebo posuzovat takhle po internetu. Souhlasím s paní psycholožkou, že Váš muž je nevyzrálý a není připraven na to být otcem. Na druhou stranu ochota platit alimenty ukazuje na určitou zodpovědnost, i když pouze finanční.
      To, jak Vás uráží a jak se k Vám chová není vůbec pěkné. Může to ale dělat proto, že k tomu svolíte tím, že zůstáváte. Pokud jde o ponižování druhými, zůstáváme a vydržíme ho jen do té míry, kdy se shoduje s naším vnitřním hodnocením sebe sama. Pokud někdo překročí hranici a začne se k nám chovat hůře, než my sami v duchu, pak je to teprve ten impulz, který nás vzbudí a postrčí dostatečně na to, abychom odešli.
      Je to jedna z cest, počkat si takhle na pomyslné dno, ze kterého se pak můžete odrazit, protože budete vědět s určitostí, že takhle ne. Že dál už tohle nechcete, a že pro Vás bude skutečně lepší být bez otce Vašeho dítěte, než s ním.
      Druhá cesta je zvýšit si postupně sebevědomí. A v tu chvíli zase poznáte, že „takhle ne“ a odejdete sama.
      Nevím, která z těchto cest je ta Vaše, jak dlouho ještě budete s partnerem spolu, a co si máte ukázat a odžít a naučit se díky vašemu vzájemnému spojení.
      Nebála bych se ale být Vámi toho, že přijdete o jeho babičku. Pokud i Vy jste jí blízká, je určitě možné najít způsob, jak Váš vztah zachovat i kdybyste s partnerem byli od sebe. Přece jen je to i prababička Vaší dcery, takže jste rodina.
      Zavrhnutí ze strany tchýně a její rodiny se samozřejmě může stát. Ale zkuste se zeptat sama sebe, jestli tak, jak to s nimi máte teď, cítíte že by Vás podporovali? Možná vlastně nic neztratíte z jejich strany, když i nyní jste si jistá, že dceru byste tchýni nesvěřila.
      Vypadá to, že Vaše rodina je Vám oporou a velmi jim na Vás záleží. Pomohli Vám v době maturity a těhotenství a i nyní jim záleží na Vašem štěstí. Tam bych hledala oporu a záchrannou kotvu v této chvíli.
      Bohužel víc takhle pomoci nemůžu. Snad se vše brzy vyřeší a posune k Vaší spokojenosti.
      Kateřina

  11. Hana

    Dobrý den, je mi 20 let, rok jsem s přítelem o dva roky starším. Jsme oba spíše stydliví introverti. Vím, že mě přítel miluje a miluji i já jeho, ale mívám pocit, že já jemu dávám lásky více než on mně. Opravdu jen výjimečně se stává, že by mne začal líbat on jako první, nebo že by mě jako první obejmul, o intimnějších věcech ani nemluvě. Vidím u svých kamarádek, jak jim přítel dá ruku na koleno, kolem pasu, nebo je pohladí a mrzí mě, že já nic takového nezažívám. Vždycky si o všechno musím buď říct, nebo začít jako první. Když s ním o tom mluvím, tvrdí, že je to proto, že se stydí a vždycky řekne, že se bude snažit to změnit, ale to je celé. Nechci tvrdit, že by takto pasivní byl neustále, většinou pomůže, když jsme trochu opilí, nebo když jsme spolu někdy delší dobu sami. Ale v naprosté většině případů jsem to já, kdo udělá první krok. Po takovém prvním kroku už se zvládne odvázat i on, ale sám by ho neudělal.
    Říkala jsem si, že se po čase stydět přestane, ale nedochází k tomu. Mně je pozice, ve které se kvůli tomu ocitám, už poněkud nepříjemná.. nejsem ráda tou, která vztah vede. I přesto že vím, že mě miluje, pociťuji, že mi chybí opětování lásky, kterou já mu dávám. On mi občas nechápavě namítne „ale však mě klidně obejmi, nic proti tomu nemám“, ale nerozumí tomu, že já chci, aby objal on mě. Příští rok mám odjet na erasmus a bojím se, že to nezvládnu, protože od něj tu lásku kvůli tomuto odloučení nebudu pociťovat už vůbec..
    Můžete nám prosím poradit? Vím jistě, že mě miluje a kdyby věděl, jak moc mě to trápí, byl by nešťastný.. Potřebuji nějaký postup pro nás pro oba, jak a co máme změnit. Chápu, že je to těžké takto po internetu, ale asi bych ho nedonutila někam dojít a mluvit o tom s někým cizím. Děkuji moc.

    • Kateřina - Koučink

      Dobrý den,
      máte pravdu, že lepší by bylo mluvit přímo s přítelem. Ale jak říkáte, muži většinou nejsou ochotni někam takhle jít do poradny. Zkuste se přítele poptat, jak to měli s doteky doma v jeho rodině. Pokud třeba není na doteky vůbec zvyklý z domu, je to ještě těžší, než kdyby byl „jen“ stydlivý. Sama jsem zažila vztah, kdy se přítel choval stejně, jako popisujete Vy a i mezi velmi blízkými lidmi z mého okolí takové muže mám. A bohužel jsem se zatím nesetkala s tím, že by se i přes domluvy, dotazy, vysvětlování a naléhání muž změnil – co se doteků a iniciativy týče. Pokud jste mu ještě neřekla, jak moc Vás to trápí, jak píšete na konci dotazu, rozhodně doporučuju to udělat. Nesmí to znít, že ho obviňujete, ale musí vědět, jak se cítíte. Možná zkuste dodat, že byste se tak cítila i s jiným přítelem, který by se takhle choval. Abyste zdůraznila, že jde o to chování a ne přímo o Vašeho přítele jako takového. Někdy pomáhá i takzvaně „přestat veslovat“. Zkusit třeba týden vůbec kontakt neiniciovat jako první. A uvidíte, jestli si přítel přijde sám a nebo jestli mu to chybět nebude. Určitě ale nejdřív začít tím, že mu řeknete, co jsem psala v úvodu. Pokud byste chtěla zkusit „neveslovací experiment“ je možné buď mu to předem říct, co a proč se chystáte udělat a nebo klidně i neříct, ale dbát na to, aby za celou dobu jste se k němu chovala mile a přátelsky. Pokud by měl dojem, že jste třeba uražená a proto se ho nedotýkáte, nepoznal by co děláte a efekt „neveslování“ vy se vytratil.
      Držím palce, ať se ledy prolomí a kdybyste ještě cokoliv potřebovala, ozvěte se do pošty.
      Kateřina

  12. Pavla

    Dobry den
    obracim se na Vas s zadosti o radu.S partnerem jsme spolu byli 7mesicu,rozumeli jsme si,vse fungovalo.Zadrhel nastal az ve chvili,kdy jsem mu sdelila,ze me pripada,ze mame po nekolika prvnich mesicich vztah,jak po 30ti letech.Na prvnim miste ma praci,praci co se tyka domu,a az pak jsem byla ja.Nezili jsme spolu,snazil se za mnou jezdit vecer,vzdy tak na 2hod.a o vikendu mel vetsinou zase nejakou praci,takze jsme se zasdm videli az vecer.Citila jsem,ze me chybi,ze s nim vlastne nejsem a ze s nim chci travit cas i jinak.Na podzim jsem mu to rekla,nicmene se nic moc nezmenilo.Snazili jsme se oba,ale jak jsem pozdeji poznala,delal to jen kvuli me,abych mela radost.Tak jsme to opet resili,padly nejake „vycitky“ z obou stran.Vicemene z me ohledne spolecneho casu.Ja se snazila a dala do vztahu vse.Nicmene me sdelil,ze jiny nebude(ma 38let)a ze me nechce trapit,ze me bude lepe bez neho.Prvne jsem zareagovala,ze ne,ze nechci byt bez neho,ze ta situace ma reseni atd.,nechtel,pry ho to ubilo a ted nechce,i presto z me iniciativy jsme se parkrat sesli.Po jednom takovem setkani me rekl,ze to opravdu nejde,ze ho to mrzi,ale ze mu nejde uz fungovat,tesit se atd,ze se uz vidat nebudeme.Rekla jsem mu,ze to chapu,ze jsem se snazila to zachranit,ale ze to respektuji a prijimam.Tuhle reakci zrejme necekal.Jeste ten vecer me psal,ze me ma rad a vidi,jak se snazim a on nedela nic a nechce,abych byla smutna.Ze nevi,jestli ty neshody dokaze prekonat,ale ze mu chybim.Druhy den sam navrhl setkani a choval se,jakoby zadny problem nebyl,vse bylo jako driv ten vecer,bylo to super.Dalsi dny parkrat dojel,ale uz byl zase jakoby bez nalady.Sice se vidime,ale o nas nemluvi.Nechci na neho tlacit,ale ubiji me tohle jeho chovani.Kdyz se ho zeptam,jak to tedy je a co chce,tak me rekne,ze nevi.Nijak se nesnazi,nerozumim mu.Az jsem s rozchodem byla smirena,tak dojel a zamotal me svym jednodennim chovanim hlavu a uz se opet chova nijak.
    Chtela bych to zkusit,mam ho rada,nasli k sobe vztah i s mou malou dcerou,bylo nam hezky,do te urcite doby,kdyz nastaly vycitky a neshody ohledne spolec.casu,ale nemuzu takto cekat a byt v nejistote.Je tak komplikovane povahy,vetsinou se vzdy prizpusobovalo jeho nalade,stavu atd.,on sam se tezko prizpusobuje.
    Dekuji za Vas cas.

    • Kateřina - Koučink

      Víte, všechno záleží v prvé řadě na tom, jestli byste radši s přítelem byla, nebo ne. A totéž z jeho strany. Vypadá to, jako by v tom neměl jasno ani jeden z vás. Potom to, že se všechno točí jen kolem něj a jeho nálad a tomu se vše přizpůsobuje. Může paradoxně jít jen o Váš pohled. Ne že by tomu tak nebylo, ale je docela možné, že on to vidí opačně – že se vše přizpůsobuje Vám, a proto je možná bez nálady. Neříkám že to tak je, na to o Vás a příteli vím velmi málo. Často to ale ve vztahu právě takhle probíhá, když nefunguje správně komunikace a oba partneři jsou rozmrzelí, nakonec se ukáže, když konečně každý řekne, jak to on vidí a co mu vadí, že to oba vidí přesně naopak. No a pak logicky šťastný není ani jeden. Protože oba se snaží jen přizpůsobit tomu druhému, místo aby žili sami za sebe a našli k sobě cestu takoví, jací jsou a ne takoví, jací si myslí, že je druhý chce a mermomocí se snažili nacpat do této představy. A pozor, stále se jedná o představu – většinou nás druhý nechce takové, jak si my myslíme, že nás chce. To už pak máme tři úrovně nedorozumění. Začínáme tím, že chceme, aby druhý byl šťastný, takže se mu snažíme přizpůsobit a končíme tím, že šťastný není ani jeden a navíc si už často máme i problém vzpomenout, kdo jsme my a co bychom vlastně chtěli od toho druhého.
      Zkuste zapátrat, poptat se přítele, jaký je jeho dojem z vašeho vztahu. A totéž pak řekněte i Vy jemu. Bez výčitek, s detektivním cílem dopátrat se toho, co byste vlastně oba chtěli, co máte místo toho a jak to navíc celé oba vnímáte.
      Často není třeba měnit ani druhého a v podstatě ani sebe tolik ne. Jen rozmotat těch několik levelů nedorozumění, co jsme si ve svých představách vystavěli a partner zase ve svých.
      Tím bych určitě začala a pak teprve řešila, jak to chcete dále a jestli spolu můžete nějakým způsobem trávit více času – zda třeba i nebydlet společně, což by řešilo mnohé.
      Ale jak říkám, na to o vás dvou vím z Vašeho povídání příliš málo.
      Pokud byste chtěla mou pomoc při rozmotávání celé té situace, ozvěte se do pošty a určitě se domluvíme na možnosti spolupráce, která by Vám vyhovovala.
      Každopádně držím palce ve vztahové detektivce a snad vše dobře dopadne,
      Kateřina

  13. Pavel

    Dobry den byl jsem s pritelkyni 3,5 let a 3x sme se rozesli ale vicemene z me strany problem je ze nevim co se deje kdyz se rozejdem zacne mi byt smutno a premyslim zda sem neudelal chybu kdyz sme se k sobe vratily chvilku to bylo dobre a pak jsem zase ztracel city vadilo me libani s ni a pak i cas a pripadal jsem si jak v manzelstvi po 30 letech nenaplnovalo me to, a hledal jsem neco jineho, ted kdyz semnou neni opet mi je hrozne a chybi mi co se to deje kde je problem jak z toho ven? Nemam k tomu vysvetleni dekuji za odpoved

    • Kateřina - Koučink

      Dobrý den,
      děkuji za Váš upřímný dotaz, Pavle.
      V čem je problém a jak z toho ven, to se takhle stručně těžko pozná. Přesto ale aspoň několik vodítek, která by Vám mohla napovědět, co se přesně děje a proč… Doporučuji psát si odpovědi v bodech na papír. Jedna otázka může mít libovolný počet myšlenek, které Vás k ní napadnou.
      Začněte tím, že se podíváte co nejlépe na to – co Vám chybí, když nejste spolu?
      Dále se podívejte na otázku – co Vás nenaplňuje, když jste se k sobě vrátili?
      Určitě je důležité si odpovědět i na otázku – proč Vám vadí líbání s přítelkyní? Co Vám na něm vadí?
      Co Vám vadí na čase, který spolu trávíte?
      Napadá mě ještě několik dalších otázek, ale ty by už potřebovaly přímo dialog s Vámi.
      Přece jen ale ještě něco, co můžete udělat jen Vy sám s papírem a tužkou. Vezměte si volný papír a nadepište stránku – Co je podle mě vztah? Vztah, je když: (a rozepište co Vás k tomu napadá klidně i ve větách).
      Potom papír obraťte na druhou stranu a při psaní se nedívejte, co jste psal předtím. Stránku nadepište – S přítelkyní to bylo takové, že: (a vypište co nejvýstižněji čím se vyznačovalo vaše vzájemné soužití – pomůže představa, že o tom vyprávíte důvěrnému příteli, který to vše slyší poprvé).
      Když si pak po sobě vše přečtete, mohl byste už mít jasno, kde je nesoulad, kde je ten háček, kde se Vaše představy míjejí s realitou.
      Kdyby cokoliv, nebojte se napsat mi do pošty a určitě přijdeme na to, jak Vám ještě lépe pomoci.
      Hodně štěstí,
      Kateřina

  14. Klára

    Milá Kateřino,
    obracím se na Vás, protože jsem bezradná ve své životní situaci. Je mi 21 let a před čtyřmi měsíci jsem ukončila dvou a půl letý vztah s třicetiletým mužem, který byl velmi pevný, láskyplný a vše klapalo. O rozchodu jsem přemýšlela několik týdnů, protože mi začalo chybět společenství jiných lidí a zábava. Jeden večer jsem se setkala s mužem, který mi velmi imponoval a já se nechala svést a došlo k polibku. Pár dní na to jsem svému přiteli řekla, co se stalo a rozešla se s ním. Rozchod byl pro mne velmi bolestný, protože jsem cítila stále stejnou lásku znovu, když jsem přišla na to, že se opravdu rozcházím s člověkem, který je mi nejbližší. S novým partnerem jsem se začala scházet a jiskřilo to velmi…nedala jsem si prostor a prostě do toho vletěla. S bývalým přitelem jsem byla ale stále v kontaktu. Scházeli jsme se, došlo také na sex a to dvakrát. Nový partner nic nevěděl. Měla jsem pocit, jako bych byla rozdvojená osobnost. S novým partnerem jsem se snažila dvakrát rozejít tak, že potřebuji čas, ale když jsem ho viděla smutného, nešlo to a tak jsem takto pokračovala dál. Po třech měsících tohoto divadla a ubližování oboum mužům jsem se rozhodla jít s pravdou ven a novému partnerovi jsem vše řekla. Dal mi druhou šanci, chtěl vědět, zdali s ním chci být. Já v zápalu vášně řekla že ano. Nicméně pouto k bývalému partnerovi bylo stejně silné, dal mi sám najevo, že už takto dál nemůže, protože falešné naděje ho zabíjejí. Což jsem chápala, ale mé srdce bylo tak zmatené, že jsem měla neustálé tendence takto pokračovat.a tak jsem se s novým partnerem rozešla před Vánocemi znovu. Oba jsme plakali a já měla pocit, že mi strašně chybí, proto jsem opět zrušila své rozhodnutí. S bývalým přítelem jsem se přestala kontaktovat. Vše mi přišlo v pořádku, ale cítila jsem, že nového partnera nemiluji, neumím mu to ani říci. Tak tedy pokračujeme ve vztahu, ale já vím, mluvíme i o budoucnosti, ale já cítím, že to není ono. Nyní mne opět postihl pocit zoufalství a smutku po bývalém partnerovi a jsem z toho velmi zmatená. Chtěla bych dát lásku novému partnerovi, ale srdce je jinde. Nevím, zdali mu to říct a vztah ukončit, nebo pokračovat a dále čekat co se semnou bude dít. Kamarádka mi řekla že je to normální, že mi bývalý partner chybí a že to musím vydržet…Já nechci znova zranit nového partnera rozchodem. Na druhou stranu se mi v hlavě rodí myšlenky typu, že se stejně vrátím k bývalému partnerovi. Prosím Vás alespoň o názor, protože mne tohle všechno šíleně ničí. Jsem si vědoma toho, že všechny rozhodnutí byly mé a tak jsem to v danou chvíli chtěla. Nicméně jsem z toho ted tak zmatená, že potřebuji názor osoby, která je zvenku. Děkuji za jakoukoli odpověĎ. Přeji hezký čas.

    • Kateřina - Koučink

      Milá Kláro,
      rozhodně bych v prvé řadě doporučovala tento vztah opravdu ukončit. Protože pokud víte, že toho muže nemilujete, trápíte tím nejen sebe, ale hlavně i jeho. Pokud by Vás bývalý přítel chtěl stále zpátky a Vy jste si jistá, že ho milujete, není proč to nezkusit znovu slepit.
      Ale pozor, nyní je potřeba se podívat na důvod, proč jste ho opustila. A nemyslím to, že jste potkala jiného muže, ale to, proč jste se vůbec po jiném ohlížela a nechala se svést. V úvodu o tom trochu píšete, že Vám chyběla zábava. Takže moje doporučení zní – pořádně si prozkoumejte, co přesně Vám chybělo a proberte to s přítelem. Pokud najdete cestu, jak změnit vaše aktivity, postoje a přístupy, tak abyste v tom byli oba šťastní, pak by vztah měl šanci. Pokud byste ale jen zopakovala to, co už jste s ním zažila, je jen otázka času, než se objeví další muž, kterému neodoláte.
      Věkový rozdíl nemusí být překážka. Překážka je, když se dva nedomluví a nejsou schopni najít náplň volného času, která by bavila oba dva.
      Držím palce,
      Kateřina

  15. Ivana

    Dobrý den,

    obracím se na Vás s prosbou o radu… Ráda bych, aby se na můj problém podíval „někdo zvenčí“ a řekl mi a poradil, jak to vidí.

    Jde o toto:

    Je mi 36 let, mám stejně starou kamarádku, se kterou se znám asi od 18 let. Obě máme děti, já čtyři (16, 14 a dvojčata 5 let), ona dvě (11 a 8). Nějaký čas jsme spolu pracovaly v jednom zaměstnání, vždycky jsme si rozuměly, máme podobný typ humoru, názorů, pohledu na život a svět, výchovu,…. Nikdy jsme se nepohádaly a nikdy jsme si nijak neublížily. ALE – veškeré naše setkávání organizuji už 18 let já. Já volám, píšu, domlouvám schůzky, zvu na návštěvy, atd. Z její strany jsem to zažila za dobu, co se známe, snad jen třikrát…
    Vím, že kdybych se jí půl roku neozvala, ona nijak reagovat nebude (tuto zkušenost už mám). Nedá se říct, že bych si na to za ta léta zvykla, spíš jsem se tomu přizpůsobila, ale poslední dobou už mě to docela mrzí. Hlavně i kvůli tomu, že já i manžel jsme jedináčci a naše děti nemají žádné „vlastní“ bratrance a sestřenice, snažíme se proto pěstovat vztahy s jejich kamarády, naše i její děti si rozumí… A i tím, že já nemám sourozence, beru jí tak nějak jako svoji sestru, mám jí moc ráda. Když jsem se s ní o tom několikrát pokoušela mluvit, mávne vždy rukou se slovy: „No, přesně tohle mi říkají ostatní kámošky taky, hihihi….“ a neřeší to.
    Dříve jsme bydleli každá v jiném městě a já vždy s dětmi jezdila na návštěvy k ní, nyní jsme se přestěhovali do města, jako bydlí ona a člověk by tak nějak předpokládal, že to bude lepší, intenzita četnější, ale není tomu tak. Už mě totiž nějak poslední dobou nebaví neustále psát sms typu „ahoj, ve středu máme volno, nechtěla by ses stavit?/můžeme se s dětmi stavit?“ , protože někdy ani neodpoví. Nevím, jestli už jsem nějakým způsobem v tom vztahu „vyhořela“, ale z její strany nevidím žádnou reakci, žádnou zpětnou vazbu. Je to jen návštěva, mnou zorganizovaná a pak nic do té doby, než se zase ozvu já. Když vidím můj a její celkový život, řekla bych, že já jsem ta, „co nestíhá a času se jí nedostává“, ale přesto si vždycky najdu chvíli na rodinu, přátele a kamarády. Není přece těžké ani časově náročné vzít telefon a napsat „Ahoj, jak se máš?“
    Samozřejmě nepotřebuji se vídat desetkrát za měsíc a volat si denně, každá máme své rodiny a někdy se zkrátka věci nakupí a ten čas prostě není, ale na druhou stranu si myslím, že přátelství je také vztah, který by se měl udržovat a mělo by se o něj pečovat…
    Napadají mě pak myšlenky, že o naše přátelství vlastně asi nestojí a neví, jak mi to říct? Je mi to všechno moc líto a vůbec nevím, jak to řešit. Mám i jiné kamarádky, se kterými to funguje, ale tenhle případ mě mrzí opravdu hodně….

    To je celé. Budu ráda, pokud získám jiný pohled na věc – ať už od odbornice, nebo od čtenářů. Předem moc děkuji

    • Kateřina - Koučink

      Milá Ivano,
      necítím se být odbornicí na přátelské vztahy, sama toto téma mnohdy řeším dost zapeklitě. Přesto Vám ale svůj pohled ráda popíšu a požádám i čtenáře, aby se přidali se svým pohledem.

      Vaše kamarádka je z nějakého důvodu zvyklá, že všichni volají jí a ona sama nic organizovat nemusí. Je proto zřejmé, že váš vztah je v tomto dost nevyrovnaný. Jestli v tom figuruje i fakt, že o Vás vlastně kamarádka zájem nemá a nebýt toho, že se ozýváte jako první, už se nikdy neozve, to netuším. To ví jen ona sama.
      Je pro Vás, jako pro jedináčka důležité, aby Vaše děti měly někoho k sobě. Aby si mohly děti s někým dalším hrát a vídat se, není nutné se vídat právě s touto kamarádkou a jejími dětmi, nebo ano? Jednak jsou 4, takže nikdy úplně samy nebudou a píšete, že máte i jiné kamarádky. Ty nemají děti, se kterými by si Vaše děti rozuměly? Vaše děti jsou už dost velké, aby si našly kamarády ve svém okolí – ve škole, ve školce, v kroužcích – určitě nebudou strádat, když by přestaly vídat děti Vaší kamarádky.

      Teď ještě trochu z jiného soudku. Vypozorovala jsem u sebe i u lidí, se kterými jsem o tom mluvila, že funguje jedno pravidlo, které se naplňuje v podstatě vždycky. A to, že když se úplně oprostím od myšlenek na kamarády a kamarádky, na to, že by se mohli ozvat a vše okolo co sama popisujete, věnuju se jen sama sobě a prožívám naplno svůj čas, činnosti, které dělám a užívám si přítomnost lidí, které okolo sebe už mám, začnou se ostatní kamarádi sami ozývat. Je ale důležité dát sobě i jim volnost uvnitř. Nemyslet na ně a na vzájemný kontakt, ať už minulý nebo budoucí, jen se soustředit na sebe, na partnera, na rodinu, na všechny, které vídáte.
      Pokud by se ani poté, co byste dost dlouho byla schopna si tuhle vnitřní svobodu vytvořit, kamarádka neozvala, pak váš společný čas je u konce. Prostě vyšuměl.
      Není účelné a jen byste se dál trápila, kdybyste organizovala společná setkání, ať už kvůli sobě nebo kvůli dětem a viděla, že jste ta jediná, na které to všechno stojí.
      Musíte si zvážit, co Vám za to stojí a co už ne.

      Tohle k tomu napadlo mě, tak uvidíme, jestli se ještě někdo další přidá. Otázky, které jsem v textu položila jsou pro Vaše vlastní odpovědi pro sebe.
      Kateřina

  16. Ester

    Dobry den, moc moc zadam o radu 🙁 – co mam delat v pripade,ze ex pritel nema kam jit a nema vlastni bydleni;ja i kdyz vim,ze ho porad miluju tak se to snazim skoncit…navic nechci,aby u me bydlel,jen proro ze nema kam jit Valcila jsem s nim cca 3 roky a myslela ze se zmeni.Hral,sazel,nevera…manipulace,lzi.Umel byt samozrejme i hodny.Nekdy mi pripada,ze me vazne miloval,ale proste si ani neuvedomuje co vyvadi.Moc to boli,ale vim ze bych se dal trapila.Je mi ho silene lito,jsou Vanoce,nema kam jit,spi v aute…Nabizela jsem mu penize,at si jde aspon na ubytovnu.Ale dostavam jem sms jak jsem jej znicila,jak me miloval,jak chce (najednou) rodinu.Je o 15 let starai jak ja,odstehovala jsme ho uz pred rokem (uz jsme se jen stykali),ptz hral,skoncil mu podnajem,byt to vedel dopredu situaci neresil.Jsem hidne citliva,mam soc.citeni a asi ho castevne porad miluju,ale snazim se byt racionalni….Mam silene vycitky

    • Kateřina - Koučink

      Milá Ester,
      pokud máte takhle silné sociální cítění, jak popisujete, muselo být opravdu nesnadné udělat před rokem tak velký krok, jako je vystěhování přítele z bytu. Takže klobouk dolů a palec nahoru z mojí strany.
      Je to bohužel tak, jak jste sama určitě poznala víc než dobře na vlastní kůži. Pokud někdo jede v závislosti, která ho stojí spoustu peněz, není možné mu důvěřovat a trápit sama sebe situacemi, které popisujete, že se opakovaly. Můžete přítele mít klidně ráda na pořád. Jen je třeba, abyste si připomínala stále znova, dokud to nebude Vaší přirozeností, že nejste vinna tím, co se mu stalo. Že jen on sám je zodpovědný za to, kde bydlí a jak žije.
      Sociální systém ČR má spoustu nástrojů pro pomoc lidem, jako je Váš expřítel. Nemůžete se o něj starat jako o bezbranné dítě. Je dospělý a dobře ví, co dělá.
      Takže rozhodně si nic nevyčítejte. Pokud s ním chcete být v kontaktu, klidně zůstaňte. Pokud nechcete, zase – nedělejte si výčitky. On svou šanci měl, a ne jednu. Všechny tyto šance promarnil.
      Ani trochu to nejste Vy, kdo může za jeho současný stav.
      Vánoce nevánoce, před rokem jste se rozhodla správně, tak se toho držte. Mnohdy je to paradoxně opačně, dokud se okolí snaží závislému člověku pomáhat, nemá prostor, aby si uvědomil, co přesně dělá a co způsobuje sobě i jiným. Teprve když okolí přestane s jakoukoliv snahou o pomoc nebo doporučováním pomoci jinde, tak teprve má závislý člověk možnost, aby si to uvědomil v celé šíři a díky tomu se mohl poprvé jen sám za sebe, bez zásahu zvenčí, rozhodnout, jestli to tak chce dál a nebo jestli se chce změnit.
      Přeji pevnou vůli,
      Kateřina

  17. Michaela

    Zdravím. Předevčírem mi teď už asi ex-přítelkyně řekla, že chce pauzu, že musíme od sebe, protože vidí, že já se trápím nedostatkem pozornosti od ní – neustále se učí atd. Plakala hrozně moc, bolelo ji to, mrzelo.. Říkala, že mě miluje. Řekla ale, že tu pauzu myslí vážně. Odešla jsem od ní z domu na vlak. Napsala jsem jí jednu nehezkou věc, jinak jsme se neustále dohadovaly. No druhý den ráno jsem jí napsala,že tomu stále nemohu uvěřit.Ona mi hned napsala,že mi teď chtěla psát,že mě nechce ztratit a chybím jí.Psaly jsme si a pak jsem opět udělala scénu.Také jsem se radila u její kamarádky.Od té doby jsem jí napsala jen hezké věci a dlouhý román-odepsala,že jsem jí už vystrašila,že to není normální takhle jí psát, že nechce žádný kontakt a prostě se teď nechce vracet. Také mi předtím řekla,že chce odjet do ciziny na rok. Myslím, že to napsala proto,že já s ní nikam dříve nechtěla a trápila jsem se sama v ČR,tak jako že mě možná nechce kvůli tomu,abychom se netrápily bez sebe.
    Nevím tedy, zda mě opravdu miluje, jak říká a nechce o mne přijít nebo je to jen zástěrka.. Věřím jí, ale hrozně moc se bojím, že se tím časem „odmiluje“ a přijdu o ni. Vím, že srdci neporadím, ale moc bych jí chtěla ukázat, že je pro mne to nejcennější a nechci o ni přijít. Teď jí nějakou dobu nepíšu, aby měla svůj klid. ale opravdu se bojím. A nevím, jestli jí třeba nemám občas jen z pozornosti napsat „jak se má, co dělá“.. Možná to zní velmi dětinsky, ale já si nevím rady… Děkuji za odpověď a přeji hezký den

    • Kateřina - Koučink

      Milá Michaelo,
      když nás opustí milovaný člověk, je to vždycky těžké, hlavně zpočátku. Obvykle první týden nejhorší. Maximálně po měsíci se už ale většina lidí srovná se změnou a začnou žít svůj život jinak a nově.
      Píšete, že se s Vámi přítelkyně rozešla předevčírem, takže je to zatím velmi čerstvé. Oproti tomu to, co jste jí stihla napsat, tak jak to popisujete, zní, jakoby od rozchodu uplynula daleko delší doba, třeba i měsíc.
      Přítelkyně nyní potřebuje nejen čas pro sebe a případně na rozmyšlenou, ale i čas na učení, protože bude zkouškové období.
      Nechala bych to na Vašem místě tak, jak to je nyní. Nepsala jí rozhodně hned. Na Vánoce poslala přání, do kterého bych ale nevkládala žádné věci typu „chtěla bych, abys tu byla se mnou“. A pak třeba v půlce ledna můžete napsat něco takového, co jste sama navrhla ve svém dotazu.
      Rozhodně ale doporučuji respektovat její přání, že teď žádný kontakt nechce, a že se nyní nechce vracet. Scény si můžete prožít i sama ve sprše například. Ona o nich nemusí vědět a pokud ji kdy chcete zpátky, tak by ani o nich vědět neměla.
      Snad to takhle stačí ode mě. Kdybyste k tomu chtěla probrat i něco blíž, ozvěte se klidně na mejl a domluvíme se.
      Pěkné Vánoce a držte se,
      Kateřina

  18. Tereza Hesová

    Dobrý den, před dvěma týdny mě opustil přítel s tím, že už mě nemiluje a chce začít žít. Připouštím, že jsem se ve vztahu s ním nechovala ideálně, ale své chyby si nyní plně uvědomuji a měním svoji osobnost pomocí odborných knih. Chci mu dát čas, potřebuji ho i já, abych se věnovala sobě nějakou chvíli. Ale mám strach, že si za tu chvíli najde za mě náhradu. On mi tvrdí, že ne, že by rád jen randil a o vztah nestojí.
    Když jsme spolu sami tak mě občas pohladí, chytne a položí ruku na rameno, nohu atd. Nicméně, stále tvrdí že se mnou vztah již ted nechce a potřebuje čas. Jak tomu mám rozumět? Mám se snažit? Možná bych o něj stala a ráda bych s ním začala znovu a lépe.

    • Kateřina - Koučink

      Milá Terezo,
      mrkněte se nejdříve na poslední větu, kterou jste svůj dotaz ukončila. Sice se ptáte na vysvětlení přítelova chování, ale poslední větou sdělujete, že ani Vy sama nevíte, jestli s přítelem chcete být a nebo ne. Na tohle se podívejte určitě jako první. Teprve pokud by odpověď byla ANO, má cenu se zabývat tím, co by chtěl přítel.
      Tak, jak jeho chování popisujete, mám spíše dojem, že pro něj vztah opravdu skončil. Že proti Vám jako člověku nic nemá, proto i po rozchodu zůstal vztah přátelským. Ale jen přátelským, nic víc.
      Píšete také, že jste odhalila, že některé Vaše chování nebylo úplně OK, a že na změně pracujete pomocí knížek. Za to určitě palec nahoru! Ne každý si uvědomí, co sám dělá a ne každý, kdo si to uvědomí i jde a pracuje na sobě tak, jako Vy.
      Rozhodně pokračujte a jen tak dál, i kdyby s přítelem už to znovu nevyšlo, další partner výsledky Vaší práce na sobě velmi ocení. A hlavně Vy sama se budete cítit lépe.
      Jak zjistit, jestli se o přítele chcete znovu snažit nebo ne?
      Doporučuju použít papír a tužku, ať vše vidíte černé na bílém. A potom si pokládejte otázky a pište je i s odpověďmi. Tak jak Vás napadnou ihned. Například: Je to ten pravý? Co chybí k tomu, aby to byl ten pravý? Co mi na něm vadí? Co na něm miluji? Co mu na mě vadí? Co na mě má rád? Proč se se mnou rozešel?
      Na další určitě přijdete sama a jak přijdou i odpovědi, ucítíte více vnitřní kompas, který Vám řekne, co je pro Vás nejlepší.
      Kdybyste si o tom chtěla popovídat blíže, napište mejl a domluvíme se. 🙂
      Kateřina

  19. Eliška

    Dobrý den..
    předem moc děkuji za odpověď, uz jsem opravdu zoufalá. Před 3-mi měsíci jsem se tu v Čr seznámila s Ukeajinským klukem. Zamilovali jsme se do sebe na 1. Pohled…všechno bylo jako v pohádce, než jsem ted zjistila, že chce už dítě..no a kdybych to dite tedy měla, že by si mě vzal…přemýšlím,o co mu jde..aby to nebylo jen kvůli trvalýmu pobytu, případněco by z toho mohl vytěžit? Pořád mi říká, jak me miluje a ze jsem jeho jedina…presto mam strach, okoli nas vztah dost kritizuje. Nevim,jak dal miluji ho a chci s nim sdilet byt. Prosim,poradte mi jak mam pripadne zjistit, o co mu jde, jak to mam udelat..kam dal..

    • Kateřina - Koučink

      Milá Eliško,
      o co mu přesně jde, bychom zjistily jen čtením jeho myšlenek. Možná ani on sám to přesně neví. I když mi spíše přijde jeho jednání jako dobře promyšlené.
      Hlavní ale je, co chcete Vy sama. I kdyby mu šlo o kdo ví co – chcete s ním to dítě a svatbu? Zníte mi téměř až vyděšeně, tak mi přijde, že spíše ne. Že je to na Vás moc rychlé a necítíte se na to, že by se nyní Váš život měl ubírat tímto směrem.
      Pokud ale, jak říkáte, ho milujete a chcete s ním dále být, tak nejjednodušší způsob jak zjistit, jak to s Vámi a se vztahem myslí, je prostě na rovinu říct, že se na dítě ještě necítíte a v současné době ho nechcete. Pak podle jeho následující reakce zjistíte, o co mu patrně jde.
      Jste spolu teprve tři měsíce a on je navíc cizinec – je to přinejlepším velmi rychlé. Spíše však přímo kalkul z jeho strany.
      Ještě si musíte odpovědět na otázku, z čeho přesně máte strach. Možná už rozklíčováním toho, co se skrývá za pocitem strachu, zjistíte jak dál. Protože to samo už bude odpovědí, co dělat a nedělat.
      Rozhodně zvažujte poctivě a s rozvahou, protože jste na tenkém ledě.
      Kateřina

  20. Martin

    Dobrý den, přítelkyně mě po 5 letech opustila. Náš vztah, nebyl poslední dobou ideální, neměli jsme na sebe tolik času, ona začala chodit do nové práce, já se učil na státnice. Tak jsme se moc nevídali. Ale pořád jsme si psali a říkali si jak se máme rádi. Měli jsme naplánovanou budoucnost, bydlení, rodinu a chtěl jsem jí v zimě požádat o ruku. Ale pak z ničeho nic, skoro ze dne na den otočila, začala se chovat jinak. Začala říkat, že potřebuje čas pro sebe, že má nějaký blok, že neví co se s ní děje, při tom mi vyčítala spoustu věcí co jsem dělal špatně (vytáhla úplně všechny věci co se jí za ta léta nezdáli, přitom o většině jsme se bavili v průběhu vztahu a vždycky aspoň si to myslím je vyřešili). Tak jsem jí dával čas, po 14 dnech jsme šli na večeři a tam mi řekla že se chce rozejít. Tvrdila mi, že v tom nikdo jiný není, že se chce rozejít jen proto aby si uvědomila co chce a že neví jak by se cítila kdybych já začal chodit s někým jiným a že má strach, že toho bude časem litovat. Teď jsou to už skoro 2 měsíce a ona začala na Facebook přidává fotky s novým klukem, se kterým mě pravděpodobně podváděla ještě před tím než jsme se rozešli, aspoň co jsem podle jejího chování tak pochopil a co říkali ostatní, tak nevím co si o tom mám myslet. Nikdy jsem jí nepřestal milovat a nikdy jí ničím neublížil, všechno co mi říkala, že jsem dělal špatně si uvědomuji a něco z toho jsem si uvědomoval i předtím a pracoval jsem na tom abych to nedělal. Chtěl bych jí zpátky, ale nevím jak to udělat. A jestli to má vůbec smysl se o ni snažit bojovat, když má někoho jiného a chová se teď ke mě jako kdyby byla její největší chyba, že se mnou kdy chodila. Nejvíc mě trápí, že kdybych ty věci co mi teď vyčítá nedělal, tak bych o ni nepřišel.

    • Kateřina - Koučink

      Milý Martine,
      někdy se to tak seběhne, že poučení za nějaké delší období k nám přijde až ve chvíli, kdy to období skončí. A my si pak myslíme a chceme věřit, že kdybychom to věděli dřív, že by všechno bylo jinak. Jenže bohužel takto nejde uvažovat, pokud nechceme, abychom se utápěli v ještě větším smutku, než jaký cítíme už proto, že vztah, který jsme budovali tak dlouho, skončil.
      Nemůžu Vám říct, jestli má nebo nemá cenu o přítelkyni bojovat. Doporučuji ale nechat si to určitě celé ještě znovu nechat projít hlavou a i pocity. Stojí Vám za to? Zvláště, když se teď chová, jak kdybyste byl její největší chyba Vy a čas s Vámi?
      To, že na Vás při večeři vychrlila všechno to, co bylo podle ní špatně, byla jen pomůcka pro ni samotnou, aby neměla tak černé svědomí, že Vás opouští a ještě kvůli někomu jinému. Vlastně nemluvila ani tak k Vám, jako k sobě samé.
      Pokud jste si z toho vzal tak velké poučení a vše tak pochopil, jak říkáte, je to vlastně skvělé. Protože tak máte možnost to nějak změnit a do dalšího vztahu tak jít posílený o tuto obohacující zkušenost.
      Jen pozor na to, co z toho, co po Vás přítelkyně chtěla, abyste změnil, bylo opravdu o tom být lepším partnerem. Pokud totiž něco z jejích přání bylo jen o tom, že by Vás chtěla předělat, abyste odpovídal jejímu světu, ale Vy sám jste jiný, mohl byste si i ublížit, když byste se snažil napasovat do škatulky, která není pro Vás.
      I Vy teď po státnicích budete určitě začínat novou životní etapu. To také může pomoci uvědomit si, že možná vztah s přítelkyní neměl být navždy, že ta Pravá na Vás teprve čeká jinde, a že to byla „jen“ žena na cestě za tou Pravou.
      Zvažte si to vše ještě jednou, a kdybyste chtěl ještě probrat podrobněji své pocity, své dojmy a myšlenky z toho všeho, napište mi mejl a uvidíme, co pro Vás ještě můžeme spolu udělat.
      Držím palce,
      Kateřina

  21. Pavla

    Dobrý den,

    ráda bych se poradila, jak svého expartnera získat zpět. Rozchod po 10 letech byl jeho iniciativa, já ve vztahu byla spokojená (velmi). Po rozchodu nenásledovalo žádné přemlouvání, doprošování či vyhrožování. Za pár dnů jsem ho poprosila, ať se ode mne odstěhuje, tak se i stalo a poté jsme nebyli asi 6 týdnů v kontaktu, nebo spíš v absolutně minimálním kvůli organizačním věcem. Mě za těch několik týdnů prošlo hlavou tisíce myšlenek, ale poté jsem si uvědomila své chyby, které jsem opakovaně dělala a najednou jsem cítila, že některé věci mohu změnit a zároveň mohu zůstat sama sebou. Po několika týdnech jsme se viděli z jeho iniciativy vyzvednout si u mě zbytek věcí. Bylo nám spolu moc hezky, povídali jsme si, smáli se. Vím, že mu na mě moc záleží a já jsem si jistá, že můžeme vytvořit nový, lepší a pevnější vztah a že nám ten rozchod má vlastně pomoci. Jak v něm zažehnout touhu, aby mě chtěl zpět?

    • Kateřina - Koučink

      Dobrý den, Pavli,
      děkuji Vám za dotaz.
      Důležité pro posouzení situace, je vědět, proč se s Vámi partner, navíc po takové době, rozešel. Bez této informace se velmi těžko radí cokoliv.
      Je skvělé, že jste si uvědomila, co byste mohla dělat jinak, a že víte, že je důležité zůstat sama sebou. To, že jste ho nepřemlouvala, natož pak se doprošovala nebo vyhrožovala, to je taky velké plus.
      Existuje takový jeden účinný trik – a sice, nevěnovat tomu, o koho jde, žádnou pozornost. Nejde o neodpovídání na zprávy nebo dělání, že ho nevidíme, když ho potkáme na ulici. Ale jde o to, že se budete po nějakou dobu věnovat jen sama sobě a na přítele vůbec nepomyslíte. Můžete být sama, nebo s přáteli – cokoliv kdekoliv, jen pozornost směrovanou vždy jinam, než na osobu přítele a společné vzpomínky, přání atd. (kdyby napsal nebo zavolal, tak normálně odpovězte)
      Když by to zabralo, je pak třeba, řídit se tím, co Vám došlo za těch 6 týdnů. A hlavně si nedomýšlet – pokud si nebudete jistá, jak něco partner má/myslí, zeptejte se ho. 🙂
      Více v této situaci nyní říct nemůžu. Kdybyste se na to se mnou chtěla podívat podrobněji, ozvěte se do pošty a domluvíme se, jak by Vám to vyhovovalo nejlépe.
      Držím palce, aby vše dobře dopadlo!
      Kateřina

  22. Nikolka

    Mila Katerino. Nevim si rady v novem zamestnani. Mam prijemneho a galantniho sefa (44), se kterym jsem si uz pri pohovoru padla do oka. Je to chlap opravdu nevidany, pomaha zenam do kabatu,otvira dvere atd. Na nasem 1.skoleni jsem si vsimla, ze za me platil veskere piti a dokonce koupil drahou flasku alkoholu po tom, co jsem rekla, ze napoj na stole mi nechutna. Nijak jsem tomu nedavala vyznam. Po mesici me pozval o vikendu pres e.mail na obed. Omlouvala jsem se mu v mailu, ze jsem uprimna(napomenu ho,kdyz ma neco spatne) a on me prosil,at takova zustanu a ze se bude tesit. Coz me opet prekvapilk..i ja se tesila, ale nenapadlo me psat sefovi,,ze se budu tesit, natoz ho prosit, at si udrzi povahovou vlastnost. Obed trval tri hodky, odvezl me na druhou stranu nmesta..rozhovor od nasich zalib po praci. Stanovil vsak, ze na obedy budeme cHodit pravidelne kazdy patek at jsme v praci jednotni. Obedy si platim nyni sama, trvam na tom. Zkousela jsem to zrusit, ze je tl nesmysl, jsme oba vytizeni…ale umi si prosadit svou a trval na tom. Resime po kazde vse mozne od soukromych veci po praci. V praci me zarazi, ze si dokaze vsimnout, kdyz mene mluvim a mam spatnou naladu,po to, ze mam nove tricko. Kdyz jsem byla nemocna, psal mi i o pulnoci jak mi je,pracuje dlouho do noci a obcas i ja. V praci me hned cekalo privitani jak se citim a doteku z jeho strany je pozehnane. Oba mame rodiny. On 44. Ja 27. V lednu nas ceka skoleni na horach jen my dva,z kancelare. Nevim, jak se k jeho jednani mam stavet. Je tam zajem? V kancelari si vsimli, ze se ke mne chova jinak..berou to tak, ze si me vazi za urcite povahove rysy. Jinac sk niceho nikdo nevsima…a taky je pravda, ze neustale rika, ze jsem uzasna, inteligentni…ale nikdy zadny sexualni podtext…nebo to casem prijde? A ano, i on me pritahuje. Uz jen tim, ze je to vyjimecny muz. A je taky vytizeny manazer.

    • Kateřina - Koučink

      Dobrý den,
      děkuji za Váš dotaz. Ptáte se mě vlastně jen na dvě věci – jestli je tam z jeho strany zájem a jestli sexuální podtext časem přijde.
      Z toho, jak situaci popisujete, hlavně ty dotyky, kterými nešetří, tam sexuální podtext vidím už teď. Otázkou ale zůstává, co s tím Vy uděláte? Protože muž může zajít jen tak daleko, jak mu žena dovolí. Píšete, že Vás taky přitahuje. Současně ale zmiňujete, že oba máte rodiny. Pokud by to zašlo kamkoliv dál, než je to nyní, rodiny by to zasáhlo. Musíte se proto pečlivě zeptat sama sebe, co chcete. Zda Vám možný románek nebo i vztah se šéfem stojí za to riziko rozbití rodiny (Vaší, jeho nebo i obou) a nebo zda dáte přednost tomu, co jste vybudovala dosud a šéfa usměrníte do mezí, které mu v jeho postavení náleží. Pokud by to nešlo nějak schůdně, tak třeba i změníte práci. Záleží na Vás. Tak, jak jeho chování popisujete, a co se dosud mezi Vámi stalo, tak to může být z jeho strany i pokus o kamarádský vztah. Ale stejně tak dobře to může být velmi promyšlené pomalé svádění. Můžete počkat, jak se to dál bude vyvíjet a nebo ho můžete i konfrontovat přímou otázkou, jestli se náhodou nesnaží o něco víc. Ale nejdříve si musíte udělat jasno sama v sobě, co vlastně chcete. Protože nejde zrušit přitažlivost, ta tu buď je nebo není a když zmizí, tak většinou postupným odezněním. Ale to, že nás někdo přitahuje, nemusí nutně vést k nevěře.
      Ať už se rozhodnete jakkoliv, přeji vývoj správným směrem pro Vás a kdybyste cokoliv potřebovala probrat blíže, ozvěte se mi osobně na mail, kde se domluvíme, co a jak dál.
      Kateřina

  23. lea

    Dobrý den, již jsem vám psala, ale myslím, že je lepší to víc rozvinout: s přítelem jsme ve vztahu 3 roky a kousek. Nebyla to láska na první pohled, ale něco mě k němu hrozně táhlo. On byl ten, co do vztahu šel rychleji než já. Postupem času mě tzv. dostal. Chtěla jsem s ním být vždy víc a víc. Začala jsem ho vážně milovat a i on mě. Nemyslím, že bychom si někdy lhaly, náš vztah byl vždy položen na vzájemné důvěře. Ví o mě naprosto vše a já o něm. Problém nastal v tom, že jsme se dle mého měli vídat víc, i dle mé rodiny a přátel. Začalo to ve mě hlodat. Vlastně po roce žádná dovolená.. pouze v prvním měsící vztahu, jsme jeli na chatu- bylo to skvělé a tím si mě i získal, nejen tím samozřejmě. Oba dva jsme mladí, jemu 23, mně 21 nyní. Jak má rodina ho bere velmi dobře, tak mě i ta jeho. Přítel pracuje v rodinném podniku, který má velmi rád ale je v něm velmi práce, hlavně šílených starostí a z mého pohledu tomu propad a není schopen si udělat dovolenou. Za celé tři roky neměl volno sám pro sebe déle jak 2 dny. Jako jedinému se mu dokážu svěřit s čímkoli, vždy mě dokázal skvěle podpořit. I já jeho, dle jeho slov. Několikrát mi řekl, že mě má natolik rád, že už si to beze mě nedokáže představit. V prvním roce jsme měli pauzu, byla jsem naštvaná, že se mnou nejel na dovolenou, s odpovědí že má mnoho práce. Po pár dnech jsme se k sobě vrátili. Nejezdí ani s přáteli na dovolenou. Po delší době vztahu, Vždy dal přednost mně před nimi. Každý máme ve vztahu volnost a můžeme chodit ven i s přáteli, sportovat s nimi atd. Mezi námi je vzdálenost cca 50km, špatná dostupnost.. Vídali jsme se spolu víkendy s přespáním a dvakrát do týdne na pár hodin. Nebo ve škole, na jídlo. Mě to vždy bylo málo. Náš vztah se vždy vyvíjel pomaleji, ale vždy se upevňoval. Kdykoli jsem začala mluvit o tom, že máme být spolu častěji a tím i naštvaná, smutná, byl z toho špatný a uzavřel se, nikdy jsme nedošli k tomu co pro to uděláme. On bydlí mimo Prahu a mimo ní má i práci. Já ovšem v Praze. Stále žijeme s rodiči. Nyní, kdy jsem naposledy vybuchla, přítel mi nebral telefon a vypáčila jsem z něj po zprávách, že už neví jak dál ani nechce, že nevidí cestu dál a neví co cítí, že ho to unavuje, že mi nemůže nabídnout, co chci ( navrhla jsem společné bydlení či se víc vídat). Po čase jsem si uvědomila, že je blbost co řikám, každý jsme ještě mladí na to. Hodně jsem poslední dobou byla rozpoložená díky rodinné situaci a to tomu dodalo také své a on má krizi v práci, neví co s životem dál, jakou práci, co po škole. Naposledy jsme se viděli v pátek, kdy jsme se oba dva rozbrečeli a sám došel k závěru, že mě má rád, ale že si myslí, že je třeba si dát pauzu, že nám v prvním roce pomohla se slovy, že se bojí, že mu budu chybět. Ať si promyslím, zda pauzu přijmou a můžeme se opět vidět a rozhodnutí mu řeknu. Se slovy kdy jsem mu na to řekla, že ho vždy budu mít ráda, byl z toho opravdu špatný. Pauzu jsem přijala ihned. Navrhnul at mu o víkendu občas napíšu, když budu chtít s něčím pomoct atd..Vím, že když se s někým hádá, tak se uzavře a jakoby se sním nedalo hnout, přesto vím, že mě má stále rád. Vím, že je to člověk, o které ho nechci nikdy přijít. Jen nevím jak se nyní chovat a co čekat. Zda z toho cítíte, že je šance, že se vrátí..?
    Díky tomu jsem si uvědomila mnoho věcí, upevnila jsem se v tom, že vtah s ním je pro mě důlěžitý a jsem schopná udělat kompromis. Sama mám ted mnoho starostí, ale chci se s ním o všem dělit a mluvit. Také mi přišlo, že možná moc tlačím, řekl že je to správné.

    • Kateřina - Koučink

      Dobrý den leo,
      ptáte se mě, jestli cítím, že je šance, že se přítel vrátí. On ale neodešel. Záleží hodně na tom, co si oba pod pauzou představujete. Pauza může vypadat různě. Tak, jak jste vylíčila svůj vztah k němu a celý vývoj vašeho vzájemného poznávání, mi z toho vyplývají dvě věci. Buď budete dále pro sebe oporou v životě jako přátelé – tak jak píšete, že víte, že je to člověk, o kterého nechcete přijít. A nebo se k sobě vrátíte – protože si vzájemně budete chybět natolik, že bude zřejmé, že na vztah máte navázat. Zastavím se u pár věcí, které jste dále zmínila. Dovolená – není zdravé si dovolenou (ve smyslu volno jen pro sebe a odpočinek) nedopřát. Stres a shon na zdraví rozhodně nepřidá. Ale není ještě nutné o dovolené někam přímo jezdit. Záleží na preferencích každého samozřejmě. Já třeba bych si v době, kdy mi bylo tolik, co Vám, nedokázala představit, že jedu s mým tehdejším přítelem na dovolenou. Asi proto, že jsme byli studenti. Oproti tomu pro mě ale bylo samozřejmostí, že bydlím s tím, s kým mám vztah, a to už do 20 let. Což zase Vám přijde, že možná na to jste mladí. Takže opravdu je to na potřebách Vašich a jeho, o tom jak to sladit. Neohlížet se na to, co dělají ostatní nebo co je a co není běžné a normální. 🙂 Společné bydlení není žádný závazek, pokud jde o bydlení v nájmu. Je to navíc skvělá zkouška toho, jak spolu dva dokáží vycházet po všech stránkách. A pokud zjistí, že to není na celý život, pak jednoduše vypoví smlouvu z bydlení a každý se pak vydá svým směrem. Pokud by z nějakého důvodu nebylo možné spolu se vídat nebo bydlet, tak jak byste ráda a přítele to trápilo, že Vám nemůže vyjít vstříc, tak jak tomu je teď, pak je lepší se netrápit. A pokud byste přece jen chtěla zkusit nějaký kompromis, pak bez výčitek. Také je dobré všechno, co Vás trápí, řešit hned, jak se to objeví. My ženy totiž máme sklony dělat ze sebe hrdinky a vydržet co to dá. Pak nám ale zákonitě jednou „bouchne kotel“ a v tu chvíli na partnera navalíme všechno, co si v sobě držíme za poslední půlrok nebo jinou delší dobu. Což vyděsí i více asertivního partnera, než je Váš přítel. Muži rádi pomáhají a rádi hledají řešení problémů. Ale pokud na ně navalíme milion položek v jednu chvíli, tak se cítí ztraceni. Neví kudy kam, za co vzít, cítí se v obležení a pod tlakem natolik, že se mnohdy stáhnou a nemluví – právě jako Váš přítel. Takže doporučuju po kouskách se dopátrat toho, co byste ještě prožívala jako spokojený vztah a co už ne. A jak je možné to sladit s přítelovým náhledem na věc a jeho možnostmi.
      A věřím, že na to přijdete.
      Nemá ani cenu čekat, jestli se sám vrátí nebo co sám řekne nebo udělá. Urovnejte si to v sobě a pak s tím přijďte za ním a uvidíte, co bude dál.
      Pokud byste s čímkoliv potřebovala ještě pomoci, obraťte se na mě prosím v rámci klasických sezení nebo e-mailové komunikace. Ráda pomůžu.
      Hodně štěstí,
      Kateřina

  24. Jana

    Dobrý den mám problém s přítelem přítel je starší než jsem já strašně ho milují jenže on mi nevěří prý sem mu to ještě nedokázala ja už si nevím rady co mám dělat pořád si myslí ze milují někoho jiného… prosím poraďte mi co mám dělat nechci o něj přijít

    • Kateřina - Koučink

      Dobrý den, Jani,
      děkuji za dotaz. Pro jeho krátkost bohužel nemám moc o co, se ve své radě opřít. Musím ale říct, že kdykoliv nás někdo nutí, abychom mu něco dokázali – a to cokoliv, není to správně. I kdyby Vás třeba rodiče nutili, abyste jim dokázala, že dobře investovali své peníze tím, že vystudujete prestižní školu a najdete si dobré zaměstnání. Není to správně. A pokud jde přímo o lásku – láska nejde nikterak dokázat. Nejde ani říct: „miluji tě proto, proto a proto“. Pokud tohle někdo říká a myslí vážně, nemiluje srdcem, ale rozumem. Pokud to není jen odlehčení v řeči při povídání stylem „můj muž je naprosté zlatíčko, umývá sám od sebe nádobí a proto ho tak miluju“. Nejde milovat „protože“. A proto nejde ani dokázat, že někoho milujete nebo že ho milujete dostatečně. Láska nemá stupně, buď milujete nebo ne. Stupně má pouze blízkost.
      Takže v prvé řadě se podívejte, proč Vám přítel nevěří. Pokud Vám nevěří proto, že jste ho dříve podvedla, pak je jeho nedůvěra založená na osobní zkušenosti a bude trvat, než se obnoví. Mnohdy se neobnoví už nikdy plně. Pokud je ale jeho nedůvěra založená na čemkoliv jiném, pak je něco špatně na jeho straně, a to my dvě takhle jen v poradně přes internet nevyřešíme. Takže – má a nebo nemá k nedůvěře důvod? Pokud nemá – stojí Vám za to, žít pod neustálým tlakem a něco zkoušet dokazovat, co dokázat ani nejde? Pokud důvod k nedůvěře má, je možná řešitelný, ale to bych opravdu musela vědět víc.
      Držím palce,
      Kateřina

  25. Pavel

    Dobry den, neveril bych, ze budu nucen taky psat. Je mi teprve 19, v 16 jsem potkal osudovou prvni lasku. Krasny vztah. Po tydnu znamosti spolecna dovolena. Mela psychicke potize z detstvi, naladove stavy, treba tyden se mnou nemluvila, dostal jsem ji z toho. Spatne rodinne zazemi, caste stehovani, pomohl jsem ji. Rozumneli jsme a klapalo to jako nikdy predtim s nikym jinym. V 18 letech jsme spolu zacali bydlet, financne jsme vychazeli dobre. Po mesici bydleni prislo mesicni sexualni odlouceni, z jeji strany prisel chlad. Bral jsem to jako krizi, neresili jsme to. Posledni noc rekla, ze jde s kamaradkou a pritom sla s opacnym pohlavim, podvedla me. Sbalil jsem si veci, odstehoval se k rodicum, snazil zachranit vztahY Kdyz mi sdelila podvedeni, prisla nenavist, pak smutek a litost. Byl jsem nejspis zavisly, omezil jsem ve vztahu kontakt s prateli na nulu. Rozchod prisel pred prazdninami, zacal jsem pit, vyhledaval jsem stare zname aby se mnou sli na pivo. Po prazdninach me kontaktovala ohledne nedoresenych veci a v telefonu znela smutne, nabidnul jsem pomoc, dojel za ni a dozvedel jsem se, ze ji doktor oznamil z 90 % neplodnost, ten vecer jsem u ni prespal. Pak me za tyden pozvala na kafe az jsme se po mesici k sobe vratili. Vydrzelo to pouze mesic, zacatek klapal, posledni tyden hruza. Skoncilo to tim, ze si posledni noc, jak jsem spal v byte, dotahla frajera, vzala veci do prace a sla k nemu. Nespal jsem, vse jsem slysel. Rano rozhovor, ze si uvedomila, ze nechce vztah. Opetovne stehovani, pul roku uplynule. Ze zacatku alkohol, byl jsem ve fazi, ze jsem se pomalu z toho dostaval. Po pul roce minsama napsala, jak si uvedomila, o co prisla. Jak ji to mrzi. Ze neceka, ze se vratim, ale mela potrebu mi to rict. Dlouho jsem premyslel a rekl jsem si, co kdyz jsme si proste souzeni a mame spolu byt. Vratil jsem se, ted jsme spolu pres pul roku, vse bylo uzasne do posledniho mesice. Zase krize, zadny sexualni zivot, z jeji strany studenost. Promluvili jsme si a vi, ze ma nejaky problem a vzala si tyden na to, aby si vse srovnala v hlave. Odstehovala se k mamce. Ujistovala me, ze se rozejit nechce, jen chce byt chvili sama. Rekla, ze me miluje a ze si tim nemam lamat hlavu. Ten vecer mi jeste pres sms napsala, ironicky, ze ji urcite verim, kdyz se ptam jeji kamaratek, jestli se s ni o nas nebavili nebo tak. Je tu kluk, pouze jeji kamarad, ale z predchozi zkusenosti jsem se obaval a ona z toho vidi, ze ji neverim. Premyslel jsem, jestli jsem si na ni nevypestoval zavislost. S prateli jsem minimalne, cas travim ve skole, v praci nebo s ni. Uvedomil jsem si, ze je to spatne a jsem ochotny to zmenit. Otazkou je, co ted. Budu muset cekat 10 dni, jestli dorazi zpatky jak rikala. Jde o to, ze ja chybu nasel a dokazu ji napravit. Jen se obavaˇ,?ze mi k tomu uz neda prostor. Dalsi rozchod by byl strasny, mam pred maturitou, musel bych obnovovat stare pratelske vztahy, nemam zadny volny cas, nevim, co bych mel delat. I kdyz vim, ze by se svet nezhroutil, bylo by to tezke. Stojim si za tim, ze po vsech problemech, kterymi jsme sinprosli spolu mame byt. Zajima me Vas nazor. Dekuji.

    • Kateřina - Koučink

      Dobrý den, Pavle,
      děkuji mnohokrát za důvěru. Vaše popsání příběhu vztahu s Vaší dívkou bylo opravdu podrobné a intimní. Současně se chci trochu omluvit, že odepisuji až teď. Váš dotaz mě zastihl před odjezdem na naši druhou letošní mini-dovolenou. Nyní jsem zpět a pokud dobře počítám, píšu snad ještě v oné 10-denní lhůtě, kterou si dala Vaše slečna na rozmyšlenou.
      Ptáte se mě na názor. Vezmu to tedy postupně – nejprve názor na Vás, pak na přítelkyni a nakonec na vztah jako celek.
      Vy jste na svůj věk neobyčejně vyspělý. Umíte si uvědomovat své emoce i jejich vývoj, stejně jako předvídat, co by se asi emočně stalo „kdyby“. Jste i schopen se sám zabezpečit finančně, a to při střední škole, což taky není běžné, a za mě – klobouk dolů. 🙂
      Patrně i díky těmto neobyčejným vlastnostem jste byl schopen i ochoten pomoci Vaší dívce v začátku vztahu, kdy měla období nebavení se s Vámi a různá traumata, která si nesla s sebou z domu. Stihl jste si ale všimnout, že jste si velmi pravděpodobně vytvořil na váš vztah jistou závislost. Správně jste odpozoroval, že odtřihnutí jakýchkoliv dalších vztahů, je průvodním jevem této závislosti. Není sice ideální, řešit období smutku alkoholem, ale dokázal jste se z toho sám už dvakrát dostat a uvědomit si, co to s Vámi dělá. To, že se ptáte lidí z jejího okolí, jestli s nimi mluvila o vašem vztahu, není nutně nedůvěra. Ale i kdyby byla, je naprosto pochopitelná, po tom všem, čím jste si prošli.
      Co se týká slečny – její chování není nejspíše vůbec nijak a nebo jen velmi málo způsobené tím, co děláte Vy sám. Jak jste říkal, náladově se chovala už když jste se seznámili. Jediné v čem se to mění, jsou intervaly, které se postupně prodlužují a pak zkracují. Mám teď na mysli její stavy, kdy je vztah nádherný a kdy „na ni sedne chlad“. Tohle chování může mít mnoho příčin. Bohužel je nepředvídatelné a takovému člověku se nedá plně důvěřovat, protože nikdy nevíme, kdy „to na něj zase přijde“. Nikdo z nás není pořád happy, ale běžně lidi ve chvílích, kdy cítí smutek nebo apatii, nejednají takhle impulzivně jako ona a netahají do toho jiné muže. Je i možné, že jste pro ni bezpečný přístav, kam se vrací, když se přežene období spontánních změn a úprků. Chcete to ale takhle?
      Přístavem by neměl být člověk, ale vztah, který budují oba dva. A z vašeho vztahu mám dojem, že veškerá tíha je na Vás. Nebýt Vás, tak nefunguje nic. Krátkodobě se dá v takovém stavu a vztahu žít. Člověk má i pocit potřebnosti a užitečnosti. Ale drtivá tíha odpovědnosti a samoty, je příliš těžkým břemenem. Nejsme tu proto, abychom trpěli. I kdyby se vrátila Vaše přítelkyně zpátky, tak je velká pravděpodobnost, že přijde vyhoření nebo jiný nepříjemný projev, kterým Vy a Váš organismus časem zareagujete na tento stálý tlak.
      Ohledně praktičnosti téhle situace přímo před maturitou – sám jste velmi správně vyhodnotil, že to není vůbec vhodné. Svět se určitě nezhroutí tak či tak. Ale je možné, že rány, které si budete lízat, budou hlubší a hlubší.
      Můj dojem – jednou najdete ženu, která s Vámi bude velmi šťastná a Vy s ní také. A bude to stálé a vzájemné. Tahle slečna to ale nejspíše není. Sice vždy je jakási naděje na změnu, a lidi se opravdu mění, ale musí sami chtít a musí na tom velmi tvrdě pracovat. Proto ať už se rozhodnete jakkoliv, neberte tíhu za její změnu na sebe. Můžete být oporou, ale ten kdo musí jednat a nepřestávat s proměnou, je ona sama.
      Otázkou tedy zůstává Vaše poslední delší věta. Pokud si opravdu, jak píšete, stojíte plně za svým, že spolu máte být – proč tedy píšete do poradny? Ptá se obvykle ten, kdo si je v nějakém směru nejistý. Já naprosto chápu, že dalo práci se dostat tam, kde jste teď a nechce se Vám to zahazovat. Ale tato práce a dobrý pocit z ní a krásné chvilky, které jste mezi těmi, které pojmenováváte „hrůza“, prožili, můžou budit dojem, že je to Ta Pravá, aniž by tomu tak opravdu bylo.
      Ať už se rozhodnete dále jakkoliv, přeji ať je to rozhodnutí šťastné. A kdyby cokoliv dalšího, nebojte se mě osobně kontaktovat, protože více v možnostech této internetové poradny není.
      Kateřina

  26. Jana

    Děkuji za váš názor a radu. Sám mi řekl, že se mu líbí hubenejsi a že mám například moc tlusté nohy, a že by byl rád, kdybych zhubnula. Řekl mi to však až po čase, kdy jsem na něj tlačila, protože jsem dlouhodobě snášela jeho nezájem a obdivovani jiných žen. To me dost sráží a myslím si, že si to nezaslouzim. Vždyť každá zena potrebuje chválu a potřebuje vědět, že se svému muži líbí nebo ne? Myslím na rozchod čím dál tím víc. Přítel mi sice říká, že me miluje, ale na druhou stranu i v hádce nešetří opravdu sprostymi slovy, naposledy včera a to kvůli otevřenému oknu. Ze prý se mi nebude podrizovat v tom, že chci na noc zavrit okno! Momentálně mi financni situace nedovoluje se osamostatnit, ale v budoucnu to nejspis udělám. Bojím se však, že než si najdu jiného partnera, utece mi kus života. Rada bych mela do 30 deti. Na druhou stranu, nevim, jestli s nim by to bylo to prave.z naseho vztahu se vytratila jakakoliv vasen. A to me jako zene hrozne chybi. Partner casto chvalil prede mnou ostatni zeny, me bohuzel ne. Mela jsem spoustu znamych a kamaradu, se kterymi jsem se radeji prestala stykat, nez abych poslouchala vycitky. Ale chybi mi. Hlavne mi chybi chvala. Nepripadam si jakko zena, protoze me nikdo neobdivuje.stykam se jen s nim a obcas s kamardkami ale s nimi jsem tohle neresila. Dekuji Jana

    • Kateřina - Koučink

      Milá Jani,
      podle toho, co píšete, Váš přítel opravdu nebude ten Pravý. Ano, žena potřebuje občas pochválit a vědět, že se svému muži líbí, jak sama říkáte. Ale nemůže chtít, aby jí říkal, že se mu líbí, když se mu nelíbí. Chápete? Pokud tedy chcete muže, kterému se líbíte, a já bych doporučovala si právě takového najít, bude to jiný muž. Vašeho muže nezměníte. A přijde mi nesmysl měnit svoje stehna, jen kvůli tomu, že si muž vymýšlí. Podle toho, jakým způsobem reaguje na tak „nedůležitou“ věc, jako okno, je možné, že i kdybyste přes stehna zhubla, bude mu vadit zase něco dalšího. Prostě si důvod vždycky najde. My s partnerem se přes zimu ohledně okna taky neshodneme (já chci otevřít, on zavřít), ale rozhodně se kvůli tomu nehádáme a už vůbec nepadají sprosté výrazy. Takže ona i taková „maličkost“ o něčem vypovídá. Finanční situace je pochopitelná, ale ne neřešitelná. Přijde mi, že jste si odpověděla více méně sama, že tudy cesta nevede. Ale kdyby přece jen nestačilo, prosím už o osobní kontakt. Není v mých možnostech odpovídat jednomu člověku v On-line poradně vícekrát na stejné téma.
      Držím palce,
      Kateřina

  27. Jana

    Dobry den,

    Obracím se na Vás s mým dotazem. Tato věc me velmi trápí a již nevím, jak si s ní poradit. Jde o vztah s mým přítelem, kterému je 44, me je 27 let. Jsme spolu rok a pul. Bydlime spolu temer rok. Kdyz jsme spolu zacali bydlet, partner po case odmital sex, resp. Mu stacilo 1x tydne a mene. Hadali jsme se kvuli tomu. Po pul roce mi rekl, ze me mel jako jistotu. Po rozhovoru se ale situace nezmenila a trva dodnes. Nevidim u nej nic, co by svedcilo o tom, ze ho pritahuji. Nesaha na me, neprohlizi si me jako zenu, nema chute. Jsem o dost mladsi nez on, vazim 55kg a myslím si, ze jsem hezka. Pritelovi se vsak libi vychrtle. Dost me to trapi! Jinak je partner skvely. Bohuzel se stale jen divam, jak obhlizi jine, hubenejsi, ma rad takove holcicky. Srazi mi to sebevedomi. Myslim, ze jsem hezka, ale jeho necinnost mi strasne chybi. Nestaci mi sex 1x tydne na 3 minuty. Bohuzel se s nim o tom mluvit neda. Vic jak sex mi ale vadi to, ze vim, ze se mu moje telo nelibi, ale rad se podiva na jine. Ma potrebu kazdy den. Nemuzu s nim ani nikam jit, abych byla v klidu, protoze se neustale otaci a prohlizi si jine. Diky tomu jsem zacala zarlit! A to skoro na vsechno, vadi mi i se koukat na televizi, kde jsou zeny, ktere se mu libi. Nevim jak z toho ven, jestli se s nim mam rozejit nebo zustat. Vim, ze me miluje a nepodvadi me, jsme stale spolu. Sam zarli, zakazal mi stykat se s kamarady. Chce me mit pro sebe. Prosim o vasi radu ohledne jeho chování. Dekuji, moc mi to pomuze, Jana

    • Kateřina - Koučink

      Dobrý den, Jani,
      děkuji za Váš dotaz. Podobný tu ještě nemáme, tak snad pomůže více lidem, kteří řeší tuhle situaci.
      Netuším, proč k odmítání sexu došlo, to může mít mnoho příčin, na to bych musela znát více podrobností ohledně Vašeho vztahu a nejlépe vyslechnout hlavně partnera a jeho pohled. Je určitě dobré, že jste se o tom bavili a partner ví, že vám to vadí. Není dobré tyhle věci v sobě dusit. Na druhou stranu, když se poté nic nezměnilo, je něco špatně. Chápu, že v takové situaci žárlíte na ženy, které partner okukuje. Přesto píšete, že víte, že Vás miluje a nepodvádí Vás. Podle čeho ale soudíte, že se mu nelíbí Vaše tělo?
      To, že se dívá po ještě mladších, než jste Vy, při už tak docela velkém věkovém rozdílu, je trochu zarážející. Je možné, že hledá jakýsi únik. Že si třeba myslel, že s mladší partnerkou omládne, ale po čase zjistil, že se cítí zase stejně, tak hledá aspoň pohledem u ještě mladších žen. Pokud jde o váhu/hubenost bývá často jen výmluvou, protože to, co muže odradí spíše, než váha, je chování ženy a vzájemné porozumění a komunikace. Tím, že Vám zakázal se stýkat s kamarády, se ale moc vstřícně neprojevil. Nemá přece žádné právo Vám zakazovat se stýkat s kamarády. Všichni, a ženy zvláště, potřebují být v kontaktu i s jinými lidmi, než je partner. Ohledně sexu, často je důležitější kvalita, než kvantita. Takže třeba krásný sex jednou týdně, je vlastně skvělá věc. Ale píšete, že i tak Vaše spojení trvá jen tři minuty, což moc kvalitně nezní.
      Nemůžu Vám říct, zda se rozejít nebo ne. Rozebrala jsem více aspekty situace, které jste zmínila. Snad to pomůže v zamyšlení. Protože další co je třeba udělat, je položit si otázku: „Je tento muž ten nejlepší, se kterým můžu být?“ A další jako – nejsou i jiní muži, kteří by se ke mně chovali lépe než on? Stojí mi za to, abych se nestýkala s kamarády, neměla téměř sex a ještě se mi sráželo sebevědomí? Nezasloužím si někoho lepšího? Co mě na mém muži tolik přitahuje, že i přes to všechno jsem dále s ním?
      Pokud si ani potom nebudete jistá, zda zůstat nebo odejít, tak doporučuji si vše napsat – někdy hodně pomůže vidět všechno před sebou (plusy a mínusy), než si vše probírat jen v hlavě. Případně se mi můžete ozvat, můžeme se na to podívat společně.
      Přeji šťastnou ruku při rozhodování,
      Kateřina

  28. Limedka

    Dobrý den, když zhodnotím náš vztah, tak musím opravdu potvrdit,že tvrzení,že se svatbou po tolika letech nic nemění, že jde jen o frázi. Sice nevím jestli je to opravdu tím papírem, ale u nás se tedy poslední rok změnil snad ve všem a vůbec pro nás neplatí v dobrém i zlém. Když je něco špatně umíme se jen pohádat,ale nic neřešit.
    Co se nám v lednu narodila dcera a měla jsem dost komplikovaný porod s hodně komplikacemi a vůbec mi trvalo se dát nějak dohromady CELKEM dlouho, tak manžel byl první dny více matka než otec i přes to, že byl sám nemocný v horečkách, tak aspoň si vyzkoušel, že mateřská dovolená nemá s dovolenou nic společného opravdu mi pomohl a příjemně překvapil,ale mě to asi psychicky poznamenalo,že jsem nebyla schopna se postarat po porodu ani o druhé dítě.
    Od začátku našeho vztahu jsou problémem peníze. Teď v posledních letech co jsme se odstěhovali z Prahy, tak jsme se přece spolu rozhodli, že budeme mít hypotéku a dům na bydlení, že uděláme rekonstrukci, že budeme mít dvě děti atd. Ale jakmile je nějaký problém,že nevyjdou peníze na platby hned od manžela slyším jak to vše dělá jen kvůli mně, takže z toho usuzuji, že z toho není moc nadšený. Že řeším jen peníze a jde mi jen o ně! Já přece vidím, že se dře a snaží se sehnat peníze, kde se dá a že je jich pořád na doraz a že je z toho na nervy, to já ale taky, když vidím každý měsíc,jak nemáme na poplatky a přemýšlím, kde ušetřit,hlavně aby měli vše děti. Sama si na sebe nic nekupuji a radši všechny peníze dávám do dětí a dělám si radost, tím že když zbydou peníze koupím něco dětem. A manžel se pořád rozčiluje, že je ztrhaný a že ho ani za to nepochválím, nechápu proč proboha! Děti jsme chtěli oba a on musí prostě živit,když mě nechce pouštět na brigády on mě přece taky nechválí, že sedím doma s dětmi a vychovávám je. Jsem pernamentně ve stresu kvůli financím, teď poslední měsíce i ze staršího syna pořád se nějak nemohl srovnat se sestrou,takže dělal naschvály a hrozně zlobil, v noci nespím zase kvůli dceři, prostě mám pocit, že na děti jen řvu a že to vůbec nezvládám! Manžel chce jen chválit nebo asi jen odpočívat, protože kdykoliv přijde z práce a má být chvíli s dětmi po nějakém čase mi to vyčte, že mu strkám hned děti jak přijde z práce o víkendu když ho zase prosím aby udělal něco na baráku, protože mu přece nebudu říkat v týdnu po práci,když vím že je utahaný, tak buď práci oddaluje nebo ji udělá,ale pak mi to vyčte, že ho záměrně unavuji. Nejvíc ho nechápu,když z něho vypadne, že práci doma udělal proto, že čekal nějakou odměnu samozřejmě v podobě sexu! Práci kolem domu a dětí snad musí dělat automaticky nebo ne? A odměny tohoto charakteru mi přijdou vhodné u bezdětných náctiletých. Zvlášť u nás toto téma nebylo nikdy valné. Manžel by mohl pořád já skoro vůbec, ale vždy jsem to jak se říká nějak překousla kvůli manželovi,vím jak to chlapi mají. ale teď po porodu malé se u mě ta nechuť ještě zvětšila, po porodu jsem měla zdravotní problémy, doktor mi naordinoval zdrženlivost což bylo pro manžela jak atomová bomba samozřejmě ne proto,že mi dr. Našel zdravotní problém ale proto,že jsme prostě nemohli. A já prostě na nějaké choutky nemám vůbec pomyšlení, nevyspalá, nonstop lítání mezi dětmi a domácností,tak jsem prostě ráda, když už v 9 konečně děti spí a já můžu jít též a opravdu, když vstávám nejméně 2krát k dceři se mi nechce vstávat ještě jednou k manželovi, jak on by si přál. Zvlášť když já asi neumím být ta matka co je jen doma s dětmi a je šťastná, já bych šla alespoň na nějakou brigádu, teď jsem se aspoň přihlásila k dálkovému studiu. Svoje děti zbožňuju a nikdy bych je nedala,ale nedokážu sedět tolik let doma a počítat plíny,zoubky a sledovat jen jejich pokroky a nemít žádné koníčky a přátelé natož mít čas s manželem jen sami pro sebe, ale proto snad nejsem špatná matka ??!
    Prostě v posledním roce si myslím,že ani jeden z nás nejsme s naším vztahem spokojeni a hlavně si neumíme pomoct, vyslechnout se, normálně si promluvit ať začne kdokoliv o čemkoliv hned jsme podráždění a je z toho jen hádka a nervy. Chápu, že toho je na manžela moc,ale na mě taky, nikdo mě přece nenaučil dopředu jaké to je být máma pro dvě děti. Neumíme se v ničem s manželem shodnout.
    Tak proto jsem se obrátila na Vás.
    Děkuji mnohokrát snad jsem ten náš ROK popsala srozumitelně.

    • Kateřina - Koučink

      Dobrý den,
      děkuji za důvěru, s jakou jste vylíčila svou situaci za poslední rok. Omlouvám se za pozdější odpověď, než je u mě obvyklá. Byla jsem na dovolené a po návratu to tu nějak dávala do kupy.
      Když jsem si znovu prošla Vaši zprávu, tak na první pohled trochu komplikuje situaci fakt, že problémy se teď kupí na všech frontách. Pokud má někdo například v pořádku vztah, ale nejde mu to v práci nebo opačně, pak je pro něj snazší brát energii na změnu v té oblasti, kde mu to nejde, z oblasti, ve které se mu daří.
      Protože ve Vaší situaci (aspoň podle toho, co jste zmínila), je trochu problém, kde energii na změnu vzít. Pokud investujeme svou sílu téměř zcela ven (děti, partner, domácnost, práce, škola), pak už nám nezbývá ani na odpočinek, natož na větší změny. Je skvělé už to, že jste dokázala svou situaci takhle přesně popsat, svěřit se – to je první krok k pozitivním změnám. Může pomoci i studium, protože umožní nejen lepší uplatnění v budoucí práci, ale zvedne i sebevědomí a přijdete na jiné myšlenky. Pozor ale, pokud by se ukázalo, že Vás bude více vyčerpávat než nabíjet. Je důležité, aby nás naše činnosti vždy více nabíjely, než vyčerpávaly. Pokud je tomu naopak, pak jsme „vyplivaní“, protivní na své okolí, naštvaní sami na sebe a sex je to poslední, na co bychom měli myšlenky.
      Doporučila bych ještě o něco více věnovat sama sobě – času, péče, energie. Každá žena (ale i muž) potřebuje ocenění. Zpětnou vazbu, že to co dělá, dělá dobře. Nikdo nás sice neučí, jak se postarat o děti a vše další, co se života týče. Ale je potřeba naučit se pracovat sama se sebou. Oceňovat a mít ráda sama sebe. Potom i okolí bude více vnímat Vaši cenu. Proto třeba pro takhle malé děti, jaké máte, není potřeba, abyste do nich investovala všechny peníze, co Vám zbudou navíc. Sama poznáte, kdy je o děti dobře postaráno, mají co potřebují. Co ale děti nejvíce potřebují, je klidná a milující matka. Není třeba, aby měly extra moderní oblečky, hraček, že nevíte kam je dávat atd. Dětem stačí málo a umí si vyhrát s hračkami dokonce i lépe, když jich mají 10, než když jich je 100.
      Když investujete více do sebe než dosud – pořídíte si něco nového na sebe například, zajdete si do kavárny jen tak posedět, půjdete na kreativní kurz nebo jinak investujete do svého seberozvoje, pak Vám bude daleko příjemněji sama se sebou. A budete to dále vyzařovat.
      Není v možnostech této on-line poradny, abych zde rozebrala každý jeden aspekt Vaší situace, jak jste ho popsala. To je na osobní sezení, a ne jedno. Přesto bych přidala malý tip mimo to, co jsem zmínila.
      Nedávejte muži děti hned, jak přijde z práce. Muži potřebují po příchodu aspoň půl hodiny, lépe hodinu na regeneraci „nic neděláním“. Ať už čtením novin, hleděním do prázdna, na televizi, bez řečí i bez naslouchání se najíst (podle denní doby, kdy přicházejí a podle toho, co jim vyhovuje nejvíc). Je to taková nabíječka pro ně. Potom jsou schopni se klidně i postarat o děti nebo o něco v domácnosti, vyslechnout Vaše problémy a co se stalo během dne. Ale je tam nutná ta mezera, ta nečinnost mezi příchodem domů a další činností. Proto pokud se vyloženě nehroutíte, počkejte ještě na manželovu regeneraci (je to i jistá adaptace, takové přehození přehazovačky na jiné prostředí, jiný režim, jiné lidi okolo, jiné činnosti). Uvidíte, že tato malá změna, bude mít velký efekt.
      Chce to krok za krokem, nejde vyřešit všechno naráz a hned.
      Pokud chcete probrat vše, co jste psala, a začít dělat první krůčky ke změně ve více oblastech, než jsem naťukla zde já, můžeme buď osobně a nebo můžu vřele doporučit manželské/partnerské poradny. Tyto poradny jsou k dispozici v každém větším městě a jsou zdarma. Je možné přijít sama nebo i s manželem, nebo střídavě – záleží na Vaší potřebě.
      Přeji hodně sil a pozitivního naladění do všech změn, které Vás čekají,
      Kateřina

  29. Ance

    Dobry den , chtela bych poradit . Pred mesicem jsem ukoncila s klukem vztah, protoze me podvedl. Litoval toho . Je to mesic a ja ho stale miluju. Pred par dny jsem si s nim zacala znovu psat on mi napsal asi pred dvemi dny ze ukoncil vztah. Ja jsem mu napsala vsechno co citim . On mi napsal ze je to to nejkrasnejsi co mu holka kdy napsala a ze porad citi jako kdybych s nim byla .
    Napsal ze jsem tak trochu soucast jeho zivota a ze potrebuje cas na rozhodnuti , protoze nevi co chce . Prosim poradte mi moc se trapim . Ten cas jsem mu dala ale nevim jak dlouho to u nej bude trvat..

    • Kateřina - Koučink

      Dobrý den,
      děkuji za Váš dotaz. Především je nutné si uvědomit, že není dobré vstupovat do stejné řeky dvakrát. Tedy, i kdyby se nakonec rozhodl, že chce být s Vámi, nesmí to být to samé znovu. Je proto třeba podívat se na to, proč ta nevěra vznikla, a tento důvod vyřešit. Teprve potom má smysl vstoupit do vztahu. Ten čas na rozmyšlenou ale zní všelijak. Byť řekl i ty hezké věci, které píšete. Protože pokud teď neví co chce, a to už jste měsíc v odloučení, je otázka, jaká je naděje, že to bude vědět – nějak v brzké době.
      Takže určitě se podívejte nejdřív na příčiny té nevěry, a pak se znovu rozhodněte, co dál. Protože mnoho lidí ohledně nevěry řeší jen tu nevěru samotnou – že jsou podvedení, že je druhý zklamal, jestli dokážou odpustit atd. Ale u nevěry jsou hlavní příčiny. A pokud ty se neodstraní, nevěra se vrátí a nebo jakkoliv jinak vztah skončí.
      Přeji šťastnou ruku při volbě a tvorbě cesty dál,
      Kateřina

  30. Flower

    Dobrý den,
    Kateřino, už jednou jsem se na vás před pár měsíci obracela. Jednalo se o kolegu/nadřízeného, který se mi velmi líbí. Práci/brigádu jsem na jaře ukončila s tím, že je to sezónní práce přes zimu. Jeho postoj ke mně se od informace, že mám přítele, velmi ochladil. Jednání opravdu omezil (krom světlých chvilek) na prac.rozhovory a i těm se snažil vyhýbat a jednat spíš písemně přes pc. Vše bylo zakončeno posledním rozlučkovým dnem, který byl hektický a zmatený. Od jeho starání se, abych byla na fotce a starost, abych měla firemní bundu (myslím v dobrém). Přes urputilé nesvěření mi batohu s cenami pro zaměstnance (Cpal ho slečně, která měla poraněnou nohu , takže jsem ho pak stejně nesla bez jeho vědomí já). Po usednutí při večeři vedle mě. Bohužel jsem z jeho několikatýdenního jednání byla tak rozhozená, že jsem se s ním nedokázala vůbec bavit, protože jsem se bála, že udělám něco špatně. Snažil se navázat rozhovor, i přes dotyky (pohlazení po zádech) a poděkování. Vyvrcholilo to tím, že jsem odešla bez rozloučení. Další den jsem mu psala e. mail s tím, že mu moc děkuji a že rozhodně k němu necítím averzi (což předešlý večer konstatoval). Odpověděl, že je mu líto, že jsem odešla, že kdybych se rozloučila osobně, bylo by to úplně perfektní, že mi také děkuje a že se třeba někdy potkáme. Přitom přes léto bydlí skoro na druhé straně republiky. Už jsem nic neodpovídala. Tak nevím, jestli to prostě tak ukončil…nebo nechal otevřená vrátka s tím, že se opět před zimou shledáme a uvidíme, kam se naše cesty posunuly (můj přítel apod.).
    Děkuji za radu.
    Možná si jen nechci sundat růžové brýle.

    • Kateřina - Koučink

      Milá Flower,
      neumím číst myšlenky, abych věděla, co přesně čím myslel Váš kolega. Píšete, že tohle se stalo na jaře, a teď máme léto a Vy jste se mu už neozvala. A z dotazu není jasné, jestli se svým přítelem stále jste nebo ne. Ale podle toho, co píšete nyní i co jste psala minule, stále nemáte jasno, jak to chcete Vy. Možná jsou to růžové brýle, jak sama říkáte. Chcete radu, pravděpodobně co dělat dál nebo jestli je ještě šance, že by to s kolegou vyšlo. To nemůžu vědět, ale pokud mu napíšete, určitě budete vědět víc. Tuhle cestu bych zvolila já. Napsat mu o tom, co cítíte atd. Předtím si to ale musíte sama pro sebe ujasnit, protože pořád z Vás nemám dojem, že byste věděla, co chcete. To není dobrý základ pro vztah. Doporučuju důkladně si ujasnit, co Vy sama chcete a pokud zjistíte, že chcete zkusit, jestli je kolega ještě volný a má zájem, napište mu a ono se to už vyvrbí. Jen nezmatkovat, nemlžit a mít čisto před vlastním prahem a jestli to má vyjít, vyjde to.
      Hodně štěstí,
      Kateřina

  31. Martina

    Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o pomoc. S partnerem jsme se napřed znali jako přátelé, pak náš vztah přerostl a teď spolu žijeme. Mně je 28, jemu 29, pomalu začínáme plánovat budoucnost. Milujeme se, chceme být spolu, vedeme aktivní život, ale jakmile dojde na kuchyni, je zle. Někdy vařím sama, jindy vaříme spolu a občas za ním přijdu o radu. Není to moje záliba, jeho ano. Po většinu dní v týdnu má ode mě teplé masité večeře, můj jídelníček je pestrý, tvrdí, že mu chutná a žádné jídlo jsem nezkazila. Bývám ale nešikovná a to je něco, co mu vadí a co ho hodně štve. Například nedokáže vystát toto: málem upustím poklici, nezapnu kuchyňskou minutku, při krájení se mi rozjede cibule, vyšplíchne mi smetana na linku, celer se mi nepovede nakrájet na malé úhledné kousky, bývám někdy nejistá, atd. Ale výsledek vždycky dopadne dobře, jak už jsem psala. Když ho nějaká taková věc naštve, tvrdí, že jsem neschopná, neumím vařit a začne do mě všelijak rýpat – tato naštvaná nálada mu pak vydrží celý večer, nakonec na mě nemluví, řekne, ať mu dám pokoj a nepohne s ním nic. Zkoušela jsem už všechno možné: když řeknu, že řeší nedůležité kraviny, odpoví, že podle něj to je důležité, že jde o celou tu cestu během vaření. Když řeknu, že kvůli celeru, který podle něj nebyl nakrájený správně, zkazí celý večer, odpoví, že to je věčný opakující se problém s mojí neschopností. Když řeknu, ať mě neponižuje, odpoví, že to není ponižování, ale fakta odpovídající tomu, co vidí. Když se snažím argumentovat, že má ode mě teplá jídla, která mu chutnají, namítne, že o to nejde a kdy už konečně začnu něco dělat se svou neschopností. Když se to celé snažím zlehčit a směju se, řekne, ať z toho nedělám frašku, když jde o vážný problém. Pravda je, že někdy jsem taky šla do vytáčky a řekla něco, co jsem neměla. Už nevím, co mám dělat. Kuchyně je důvod, proč se často hádáme a proč mezi námi vládne nepříjemná nálada. Podle mě je problém v tom, že se zabývá nedůležitými věcmi, podle něj veškeré dohady skončí, až nebudu neschopná. Shodneme se na tom, že se hádat nechceme… co se s tím dá dělat?

    • Kateřina - Koučink

      Dobrý den Martino,
      děkuji za Vaši důvěru. Pokud bychom se měly podívat čistě na komunikaci a strategii, jak je možné v takové situaci jednat jinak, tak se nám nabízí dvě možnosti. Jelikož píšete, že vysvětlování, domluvy a hádání zatím nikam nevedlo a situace je stále taková, jak popisujete, bude to chtít něco, co jste ještě nezkusila. První možností je úplně přestat večeře, nebo ta jídla, u kterých hádky vznikají, vařit. Druhá možnost spočívá v domluvě s partnerem, kdy se dohodnete, že pokud to konkrétní jídlo, které je zrovna na pořadu dne, vyžaduje některou z jím kritizovaných činností, ujme se jich on sám. Tj. že on nakrájí cibuli a celer a Vy uděláte ten zbytek.
      Jiné řešení pro tuto situaci prozatím nevidím.
      Je tu ale jedna věc, na kterou Vás musím upozornit. Pokud neuspějete s některým z navrhovaných řešení a situace se tím nevyřeší, jedná se pravděpodobně o úplně jiný problém, než jak se Vám zdánlivě na první pohled jeví dosud. Proto pečlivě pozorujte každou změnu, ke které dojde a mějte se na pozoru. Pokud by partner začal tyhle své narážky a výstupy směrovat i jinam než „do kuchyně“, pak máte zřejmý důkaz, že nejde jen o utkvělou potřebu malých kousků zeleniny. V takovém případě jde o psychické domácí násilí. Kdyby se ukázalo, že jde o tento případ, pak se prosím obraťte například na Linku bezpečí či na jiné podobné k tomu určené místo.
      Přeji hodně zdaru a buďte na sebe opatrná prosím,
      Kateřina

    • Kateřina - Koučink

      Ještě bych dodala k tomu, co jsem už napsala, že cokoliv s ním ohledně této situace budete chtít probírat, nechte to na chvíli, kdy se zrovna kvůli tomu nedohadujete. Mnoho problémů ve vztazích by se vyřešilo dříve a snáz, když by si o nich lidi promluvili, když jsou oba zrovna v klidu a plnou pozorností vnímají. A ne když chtějí problémovou situaci řešit pouze když to hoří a „jsou v sobě“. Protože v takové chvíli lidé mají jednak selektivní vnímání – slyší jen něco. To, co slyší pak mají větší tendenci brát osobně a vztahovačně, než když nejsou zrovna vprostřed hádky. A hlavně nejsou schopni nadhledu. Problém nejde vyřešit v rozpoložení, ve kterém tento problém vzniká a zrovna vře. Problém je potřeba řešit, až obě strany vychladnou a jsou schopny aspoň minimálního nadhledu (nemají zrovna klapky vzteku a bolesti na očích).

  32. Marcela

    Nějak si nevím rady, co dál se svým přítelem. Doteď se zdálo vše ideální, ale objevil se problém – jeho dluhy plus exekuce. Mám ho ráda, ale bojím se, že to ovlivní náš vztah.
    Před pár lety jsem se rozvedla s manželem po dlouholetém manželství. Nebyl v tom nikdo třetí, prostě jsme zjistili, že si nerozumíme a nedokážeme už spolu žít. Zařekla jsem se, že už nechci žádný vážný vztah a taky jsem to tam po další roky měla. Navíc jsem nějak přitahovala ženaté muže a svým způsobem mi to tak i vyhovovalo. Navíc jsem si už zvykla na určitou volnost. V manželství mi právě ta volnost chyběla.
    Až před půl rokem jsem potkala jednoho muže, který byl nezadaný. Přeskočila jiskra a já najednou postupně zjišťovala, že je mi s ním dobře a že už tak netrvám na tom, že nechci vážný vztah. Je sice z jiného města, takže se nevídáme často, ale zvykla jsem si na společné víkendy. Máme společné názory na život, stejný smysl pro humor, je tolerantní, prostě cítím se s ním dobře a dává mi i tu volnost, co potřebuji.
    Prostě se vše zdálo ideální. Děti i moji rodiče si ho oblíbili.
    Jediný problém jsou peníze. On sice od začátku říkal, že má nějaké problémy s penězi, musí toho dost splácet, ale tak nějak vždy vycházel. Navíc já nejsem moc materiálně zaměřená, jsem zvyklá se postarat sama o sebe a i s manželem jsem na tom nebyla nijak skvěle, co se týká peněz. Měli jsme každý svoje finance, navíc manžel byl dost opatrný „pustit korunu“.
    Takže přítelovy peníze jsem nějak neřešila. Až teď poslední dobou se mi zdál nějaký divný, bez nálady. Pak se mi svěřil, že je na tom dost špatně, že má teď exekuci na plat a neví, jak z toho vyžije. Prý ani neví, jak to bude dál s námi, protože nebudeme moc nikam jezdit, do kina, na výlety, atd. Byl zvyklý, že tohle vše platí a rozhodně mě nechce využívat a nechat se živit. Prý mu teď zůstane maximálně na jídlo a ubytování pro sebe.
    Hodně mě to trápí, protože ho mám ráda, je mi s ním dobře. Je to první chlap v mém životě, se kterým se cítím úplně volně a i mu dokážu dát najevo city, což jsem nikdy neuměla. Přijde mi, že už nejsem taková ledová královna jako dřív.
    Proto nevím, jak dál. Brát si ho nechci, ani si ho stěhovat k sobě. V tom máme jasno od začátku. Nejsme spolu ještě tak dlouho, aby tohle téma bylo na místě. Ale prostě se bojím, že ty jeho finanční problémy zničí ten náš vztah. Už se i stalo, že před výplatou ani nepřijel, protože neměl na benzín. Proto si říkám, jestli to takhle půjde dál, tak se i uvidíme čím dál méně a to není dobré.
    Proto bych ráda znal váš názor, co s tím. Kamarádka mi radí, ať se na takového chlapa vykašlu, že to není dobrý typ muže pro dlouhodobější vztah. Ať si radši najdu někoho zajištěného, abych si mohla užívat večeře, divadlo, dovolenou. Ale já na tohle moc nejsem. Neříkám, že není špatné si takhle život užívat, ale myslím, že to není to nejdůležitější.
    Ale prostě se bojím, že ta špatná přítelova finanční situace ohrozí i ten náš vztah. Navíc on se ani nesnaží a jen čeká na zázrak.
    Proto pořád dokola přemýšlím, co dál….
    A z tohoto důvodu píši i sem do poradny. Potřebovala bych pohled někoho nestranného. Předem děkuji.

    • Kateřina - Koučink

      Zdravím Marcelo,
      omlouvám se za o něco pozdější odpověď.
      Z toho co píšete, mi přijde, že k té situaci přistupujete velmi rozumně. Exekuce totiž má takovou nemilou vlastnost, že nehledí a zabavují se a zapečeťují věci i těm, co s ní téměř nic společného nemají. Takže nesestěhovávat se, je správná volba. Není potřeba hledat přímo zajištěného muže, jak sama píšete, ale co je určitě nutné – aby byl zodpovědný. A pokud někdo nechá vyhnít finanční situaci až k exekuci a potom čeká na smilování boží a nic aktivně nepodniká (jako například pokus o domluvu splátkového kalendáře), tak zodpovědný asi až tak nebude. Proto správně hádáte, že vám to zasáhne i do společného vztahu. Ne ani tak proto, že by přítel neměl peníze, ale kvůli přístupu, který zvolil. Jak píšete, už jste si k němu vytvořila citovou vazbu a tu je vždycky těžší rozpustit. Ale jelikož pro klid duše píšete i do poradny, něco ve Vás hlodá. Ženská intuice většinou nelže, i když se ji mnohdy snažíme překřičet. Nemůžu říct nic jako „vykašlete se na něj“ nebo „zůstaňte ve vztahu“. Ale určitě zvažte všechny okolnosti a pokud chcete vztahu i tak dát ještě šanci, tak doporučuji si s přítelem promluvit o možnostech jak řešit exekuci. A podle jeho reakce se pak rozhodněte dál.
      Kdybyste si to chtěla ještě ujasnit blíže, ozvěte se, určitě přijdeme na tu nejschůdnější cestu pro Vás.
      Držím palce,
      Kateřina

  33. Enn

    Dobrý den, můj manžel je posledni dobou zvláštní, v me přítomnosti se chová jinak nez v práci…..jednou jsem to ale nevydržela a koukla do jeho mobilu. Udelalo se mi zle, co všechno za porno fotky jak jeho tak i treba kolegyn z práce. Nevím, jestli měl s nimi i intomni styk, ale me to hrozne tíží. Jsme spolu 5let, máme dceru a ja ted nevím, jak to řešit. Prosím o pomoc

    • Kateřina - Koučink

      Milá Enn,
      děkuji za důvěru. Petru před Vámi jsem musela bohužel odmítnout s tím, že hlubší problémy není možno řešit jen takhle v on-line poradně.
      Ve Vašem případě je sice taktéž lepší se vidět osobně, ale můžu aspoň nabídnout osobní zkušenost. Něco podobného jsem prožila před několika lety také. Tehdy jsem to byla ale já, kdo měl (v mém případě v e-mailové schránce) podobné materiály, na které má drahá polovička přišla, když se do ní z nedůvěry vloupala. Musím říct, že tak hrozně jsem se necítila ani při přiznání nevěry. Proč hrozně? Protože teprve v tu chvíli mi došlo, co za kraviny to dělám a jak jsem tím ublížila mému příteli. Ano, neměl se tam dívat. Ano, měla jsem to smazat. A jako první „ano“ – neměla jsem to natáčet a fotit. Jenže co se stalo, už se nezmění a kdyby se to nestalo, nemůžu se o tu zkušenost teď podělit a třeba tím nejen Vám pomoci. Proč jsem to tehdy dělala? Toužila jsem po blízkosti, lásce, obdivu, vzrušení. Hlavně jsem ale toužila, aby mě někdo objal a podíval se na mě tak, že už z toho pohledu je cítit láska, obdiv a uznání. Něco jako „jsi nejúžasnější holka na světě a jsem strašně rád, že jsem tě potkal a můžu tu s tebou být“. Čili potřeba přijetí, spojení, podpory.
      Háček je, že když tuhle potřebu lidé nemají naplněnou ve vztahu, pak ji často hledají jinde. A velmi často právě přes erotické projevy. Může jít o kybersex, flirtovací zprávičky, nebo právě posílání fotek a videí. (A nebo přímo fyzickou nevěru.) Je to volání o pomoc, kdy dotyčný si neví se situací rady a docházejí mu síly na řešení s partnerem, a tak hledá rychlé dobití baterek. Prostě si „musí šlehnout“, aby mohl jít dál. Může se z toho stát i závislost, kdy začne žít už jen pro tyto momenty.
      Co musím ale zdůraznit – aspoň u mě to tak bylo – vůbec to nemusí znamenat, že dotyčný nemiluje svou partnerku nebo partnera. Jen prostě „podlehl rychlému řešení své emoční krize a frustrace nenaplněných potřeb“.
      Takže pokud Vás partner stále miluje a jen si takhle „uletěl“, není nic ztraceno a vše se dá vyřešit smírnou cestou.
      Zkuste si o tom spolu promluvit. Je na Vás, jestli mu prozradíte, co jste viděla na jeho mobilu a nebo ne. Začala bych tím, že zjistíte, co mu ve vztahu chybí. Co by uvítal, aby v něm bylo navíc a naopak, co by rád ve vztahu nadále neměl/neprožíval. Rozhodně bych ho z ničeho neobviňovala, dokud není jasné, o co se přesně jedná a proč. A přesto, že tento okatý projev se objevil jen u něj, ve vztahu jsou vždy dva. Takže podíl na tom, že se dva dostanou do takovéhle nebo jakékoliv jiné nepříjemné situace, mají vždycky oba. Jen jeden se často projeví výrazněji a může se tedy jevit jako „hlavní viník“. Nejde ale o ničí vinu. Nehledají se viníci. Jste prostě jen pár, co se dostal do téhle situace. Nevznikla ze dne na den. Ale co je dobré vědět, tak jak dlouho vznikala, napravit se může rychleji. Pokud ovšem oba o nápravu stojíte.
      Pokud byste chtěla vše rozebrat blíž, určitě jsem tu pro Vás osobně k dispozici.
      Přeji ať vše se v dobré obrátí,
      Kateřina

  34. Petra

    Dobrý den,
    moc prosím o radu, protože se sebe začínám být zoufalá. Již rok chodím s mužem, kterého moc miluju. Poslední dobou ale stále řeším jeho minulost. Vím, že měl jednu sexuální partnerku a to na střední škole, vztah trval půl roku a je to už 3 roky, co se rozešli. Vím, že ji nemiloval tak jak mě, ale pořád se tím musím užírat a ničím tím sebe i jeho. Opravdu nevím, jak se s tím mám vyrovnat a jak na to mám přestat myslet. Vážně mě to ničí.

    • Kateřina - Koučink

      Milá Petro,
      děkuji za Váš dotaz. Bohužel v tomto případě nemůžu poradit jen tak tady v poradně. Bude to něco hlubšího, proto si netroufám se více vyjádřit jen k této krátké zprávě. Pokud se chcete přestat užírat a podívat se na to blíž, můžeme se domluvit osobně.
      Děkuji za důvěru a případně se budu těšit na viděnou,
      Kateřina

  35. David

    Dobrý den. Zalibila se mi jedna holka ve třídě. Asi 3 týdny zpět jsem si s ni začal psát a bavit se s ni ve škole. Píšeme si každy den a každy víkend chodíme ven. Venku chodíme na kávu, prochází me se parkem a hodně se smejem. Už me i chytla sama za ruku. Vždy se ke mě chová jakoby mě chtěla. Sama mi ale napsal ze jsem skvělý kluk, ale ze se boji třídního vztahu. Je o tom docela dost přesvědčená. A chci se zeptat, jestli tu je šance ji získat, nějak zlomit ten její strach ze třídního vztahu. Mam ji opravdu rád. Mohla by jste mi prosím poradit, jak ma třeba postupovat? Opravdu si nevím rady. Dekuji

    • Kateřina - Koučink

      Zdravím, Davide,
      děkuji za Váš dotaz. Třídní vztahy můžou být občas problém, když jsou třeba ve třídě lidé, kteří mají sklon šikanovat ostatní. I pokud tam takoví přímo nejsou, může se stát, že si někdo udělá nevhodnou legraci na účet někoho dalšího. Ale byla by škoda, kdyby strach z těchto a podobných zážitků, vedl k tomu, že nemůžete být s dívkou, se kterou jste si padli do oka a rozumíte si.
      Jednou z možností je také být ve vztahu, ale ve třídě to tajit a předstírat, že jste jen spolužáci, ale nic moc víc vás nespojuje. Rizikem sice může být, že jednou třeba na rande v kině potkáte spolužáky a je po tajemství. Vždycky ale můžete tvrdit, že to je vaše první rande a že jste proto nikomu nic říkat nechtěli.
      Pokud si nechcete ani trochu vymýšlet, pak buď vyjít s pravdou ven rovnou a nebo pouze v případě, že vás někdo potká, jak jsem popsala výš.
      Když zavzpomínám, jaké to bylo u nás na gymplu, tak ve třídě jsme měli asi dva vztahy a nikdo to nijak neřešil. Nikdo neměl nepříjemné řeči ani pohledy. Ani vztahy ve třídě to nijak nezměnilo. Sice každá třída je jiná, ale je tu možnost, že to samé co u nás ve třídě, by nastalo i u vás. Tedy, že se zbytečně obáváte a přitom žádná hrůza nenastane.
      Další komplikací může být, když spolu dva ze stejné třídy chodí a rozejdou se ještě před koncem studia (to samé kolegové v práci). Možná to je to, čeho se spolužačka bojí nejvíc.
      Ale zase – tak bychom nemohli dělat spoustu věcí, když bychom si hned jen vymalovali ten nejhorší scénář co může přijít a pak se raději vzdali potěšení, než riskovali bolest.
      Zkuste se zeptat, čeho se slečna nejvíc bojí ohledně třídního vztahu a jestli je i něco, co by jí nevadilo. Prostě to spolu rozeberte. A třeba si pak uvědomí, že to vlastně tak hrozný risk není. Nemůžu zaručit, že to vyjde, ale pokud už teď spolu prožíváte, co popisujete, tak bych řekla, že vlastně už teď spolu chodíte.
      Držím palce, ať všechno dobře dopadne,
      Kateřina

  36. Flower

    Nedávno jsem nastoupila do nové práce. Velmi se mi líbí můj zaučující kolega a zároveň nadřízený. V jeho nepřítomnosti zastávám jeho funkci. Už od začátku mě zaujalo jeho narušování osobní zóny, nikdy neuhýbající pohled do očí,letmé dotyky. Ale nejsem si jistá, jestli nemám klapky na očích a to vše si nenamlouvám. Ze začátku se velmi vyptával, jestli mam přítele rodinu. Ano,mám..ale náš vztah je už po rozpadu. Ve vztahu setrvávám z toho důvodu, že je po operaci a pomáhám mu. To jsem kolegovi však na začátku neřekla. Jenže kolega teď už nevyzvídá, neptá se..zůstává jen u pohledu, milého jednání a letmých dotyků. Nepoznám, jestli to něco znamená nebo ne. V mé přítomnosti, když jsme sami, spíše mlčí nebo řeší pracovní věci. S ostatními je zase otevřený. Nejsem si vědoma, že bych ho něčím urazila, aby se mnou nemohl být uvolněný…a přitom působí jako extrovert.

    • Kateřina - Koučink

      Milá Flower,
      to, že je někdo extrovert nebo tak působí, ještě neznamená, že je vnitřně v pohodě a že vždy ví, co v jaké situaci v mezilidských vztazích dělat. Většinou se má za to, že komunikační problémy mají spíše introverti. Ale pokud se do komunikace míchají ještě city, tak tomu nemusí být tak. Naopak může být pro extroverta daleko těžší vyjádřit své city, než pro introverta. Introvert se většinu času zdržuje svou myslí uvnitř, proto mívá snadnější přístup ke svým citům, které pak může vyjádřit, když „na to přijde“. Zatímco extrovert se většinu času myslí zdržuje na povrchu a mimo sebe. Hýří všemi směry, ale nemá tak silný kontakt s vnitřkem. Takže když chce vyjádřit své pravé city, musí uběhnout dvojnásobnou trasu. Nejprve z povrchu dovnitř, a pak teprve zevnitř ven – vyjádřit se v komunikaci.
      Pokud jde o přímo Vaši situaci, pak jste ho určitě ničím neurazila. Pokud byste ho urazila, v žádném případě by se nadále nechoval tak, jak se dosud chová.
      To, že se s ostatními jeví uvolněněji, je samozřejmé – vždy jsme uvolněnější s lidmi, na kterých nám nezáleží, které bereme jako „běžné okolí“. Zatímco s lidmi, na kterých nám záleží nebo se nám líbí a nevíme, jak jim to dát zřetelně najevo, s těmi se cítíme „celí nesví“, nevíme co dělat, hlídáme se, abychom neudělali nějaký přešlap, neztrapnili se atd.
      Pokud jste kolegovi ze startu řekla, že máte přítele a jeho následné chování je, jaké popisujete, pak se jedná o gentlemana, který se neřídí oblíbeným rčením, kdy se na odpověď „jsem zadaná“ odpovídá „to není nemoc“. 😉 Respektuje Váš vztah a proto si drží jistý odstup.
      Pokud chcete posunout vztah dále, je třeba si ujasnit, co vlastně chcete, jestli je nutné setrvávat ve stávajícím rozpadlém vztahu a případně pak, jak dát najevo kolegovi, že vlastně zadaná nejste a že se Vám také líbí.
      A malá poznámka na závěr – náznaky někdy nestačí, většina mužů neumí číst ženské šifry a znamení „chci tě“ a do „akce“ nejdou, dokud si nejsou jisti, že minimálně na 80% nebudou odmítnuti.
      Hodně štěstí, ať už se rozhodnete jakkoliv. A pokud Vás zajímá ještě cokoliv dalšího, s čím si nevíte rady, nebojte se na mě obrátit osobně. 🙂
      Kateřina

  37. Simona

    Dobrý den, s přítelem jsem byla půl roku. Kdysi udělal pár finančních problému a bohužel ho teď minulost dohnala. Řekl mi že si vše musí vyřešit a postavit se znovu na vlastní nohy. Prý by teď nezvládl vztah a že bude rád když budeme kamarádi. Často se vídáme, přespáváme u sebe. Vlastně se chováme pořád jako pár. Když jsem se ho ptala proč musí být konec, že to zvládnem spolu, řekl mi že ví že by to pak bylo mezi námi špatné a že mi teď nemůže dát to co by chtěl a co bych si zasloužila. Několikrát mi řekl že mne má opravdu rád a že mu na mne záleží, jen by to teď nezvládl. Že teď potřebuje kamarádku ve mne a že o mne nechce přijít. Někdy se mne ptá kde jsem a pak mi na to hned řekne že mu to vlastně už musí být jedno, že jsme kamarádi. Také mi někdy z ničeho nic řekne že nechce abych si teď něco slibovala, že jsme kamarádi. Pak mi zase řekne že po mne nemůže chtít abych na něho čekala, protože neví jak dlouho to bude trvat a nechce mne prý trápit a dávat mi naději v něco co teď nejde. Když jsem se ho zeptala zda se ke mne bude chtít vrátí až to bude mít vyřešené, řekl že nejspíš ano. Ale že teď vztah nezvládne a že nikoho nehledá. Nevím co si o tom myslet a jak to brát. Někdy mám pocit že se snaží přesvědčit sám sebe že udělal dobře že to ukončil. Jsem zmatená z jeho chování. Nevím zda čekat, nebo ne….
    Moc prosím o radu. Děkuji

    • Kateřina - Koučink

      Milá Simono,
      děkuji za Váš dotaz i za důvěru.
      Pokud jde o vysvětlení přítelova chování, tak je to asi takhle: Je sice nepříjemné, že se dostal do finančních potíží, ale je dobré, že se chová takto zodpovědně. Že nechce žádný úplný a oficiální vztah, aby Vás do toho nezatáhl taky. Uvnitř nejspíše, podle jeho promluv a reakcí, doufá, že až se oddluží a postaví zpátky na nohy, budete tu stále pro něj – nyní už jako přítelkyně. Ale v současné době je pro něj, jako pro chlapa, prvotní, co potřebuje vyřešit, finanční situace. Muži v sobě mají hluboce zakořeněné, že musí být schopni se postarat o ženu a tím i potenciální rodinu. Proto je velmi zodpověděné, že Váš přítel ke své situaci přistoupil takhle.
      Pokud jde o to, jestli máte čekat nebo ne, záleží na Vás, zda to pro Vás má cenu nebo ne. Jestli Vám přijde, že jde o toho Pravého, jen je třeba na něj počkat, tak je asi rozhodnutí „rozhodně počkat“. Pokud si ale nejste jistá, jestli je to ten Pravý pro Vás, pak je třeba to zvážit, jestli tento vztah Vám má co dát na této kamarádské rovině nebo ne. Abyste se třeba zbytečně netrápila nejistotou hned dvojitou – tj. „jak to myslí přítel“ a „jak to vidíte Vy“.
      Pokud jde o rozhodnutí a zjištění, jestli je to ten Pravý, mrkněte do dotazů pod Vámi, myslím, že už minimálně dvakrát tam je stručný návod na to, co můžete udělat jako první krok. 🙂
      Pokud byste chtěla pomoci podrobněji osobně, můžete se na mě určitě obrátit.
      Přeji správné rozhodnutí a současně i příjemný začátek roku 2016.
      Kateřina

  38. Zuzka

    Dobrý den,
    je mi 30 let a seznámila jsem se s mužem, kterému je 40, je rozvedený, má dvě děti a bydlí 350 km daleko.
    Poprvé jsme se viděli na dovolené, on mě tam zval na drink, ale já nakonec nešla, i když mi byl sympatický a dobře se mi s ním povídalo.
    Pak jsme si začli psát. Vlastně začal on a psali jsme si denně. V srpnu jsme se dohodli, že v září za mnou přijede. Já se přestěhovala do nového bytu (zčásti kvůli němu) a on mi nabídl, že mi přijede pomoct s montováním nábytku. Ještě v pátek večer psal, že v sobotu přijede a nejen že nepřijel, ale ani se neozval. Já mu psala, on neodpovídal. Pak už jsem se bála, jestli je v pořádku a on konečně odepsal, že „ano,že napíše později, že kamarád je vážně nemocný“. Pak jsem jednou za čas napsala, on napsal, že napíše a nenapsal. Pak jsem mu napsala, že už ho nechám být a ať se ozve sám a on najednou, že je to super, že má teď moc práce. Začli jsme si zase psát-psal mi ráno, v poledne, večer, v noci. Měl stejný názory jako já, poslouchal stejnou hudbu a dokonce mi napsal, že mě má rád. A pak přijel-víkend byl super, jen jsme se spolu vyspali-bylo to krásný, ale rozhodilo mě to. Pořád mi říkal, ať za ním přijedu a plánoval, loučili jsme se a on ještě z vlaku několikrát psal, že děkuje za krásný víkend.Pak jsme si asi týden psali normálně, ale já najednou začala tlačit na pilu-chtěla jsem vědět, jak na tom jsme. On měl podle svých slov hodně práce (což je asi pravda), takže asi 14 dní psal jenom že nestíhá.Já už šílela. Pak jsem si naplánovala cestu za ním-on mi napsal, že by potřeboval, abych s ním týden bydlela, abych pochopila a věřila mu,že opravdu nestíhá. Tak jsem napsala, jestli mám přijet-on napsal,ať přijedu, že vše zařídí. A když jsem měla přijet, přestal se ozývat. Pak se konečně ozval a vlastně mi napsal, že přijet jsem chtěla hlavně já a že on mi jasně říkal, že má čas až na konci roku. Pohádali jsme se po zprávách, nechápala jsem, že by mě nechal v cizím městě samotnou. Psala jsem mu asi týden-chtěla jsem alespoň omluvu, ale nereagoval.Pak jsme si zase začli psát normálně, ale jakmile jsem se vrátila k tomu, co se stalo, nereagoval. Nevěděla jsem, jak to mezi námi je. On nakonec napsal, ať už mu nepíšu. Napsala jsem mu, že je hajzl, ale hrozně mě to hned mrzelo. 14 dní jsem vydržela mu nepsat, ale nechtěla jsem ho úplně ztratit, tak jsem si řekla, že zkusím začít úplně od nuly. Napsala jsem mu zprávu, že mu přeju krásný adventní čas a že když bude chtít, ať se ozve. On se ozval hned, že večer napíše. A vůbec se neozval-opět. Nevím, proč to dělá. Vím, že říkal, že před Vánocema bude mít hodně práce-pracuje někdy až do noci, ale já už zase šílím. Hodně jsem se na něj upnula, protože mi s ním bylo opravdu dobře a necítila jsem se tak sama. Už dlouho nemám vážnější vztah a on vypadal tak zodpovědně a spolehlivě. Nevím, co mám dělat-všichni říkají, ať mám hrdost a už mu nepíšu, ale já to nemůžu vydržet-sebevědomí zrovna nemám. A blíží se Vánoce a já bychchtěla, aby to mezi námi bylo jako dřív-klidně bych s ním byla jen kamarádka, ale takhle nevím, na čem jsem. Děkuji za radu a nešetřete mě.

    • Kateřina - Koučink

      Milá Zuzko,
      děkuji za dotaz a za důvěru. Nejsem tu od toho, abych někomu říkala, co je správné a co ne. Bohužel se nemůžu podívat do hlavy Vašeho přítele/kamaráda, abych zjistila, co ho vede k takto zmatenému jednání. Lidé, které potkáváme, nám většinou dokáží ale velmi dobře odzrcadlit to, co se děje uvnitř nás. V tomto případě to bude určitý zmatek a nejistota, co máte uvnitř. Sama píšete, že nejste až tak sebevědomá a že Vám známí říkají, že máte mít víc hrdosti a nepsat mu už dál. S hrdostí opatrně, mívá takový nepříjemný sklon proměnit se v něco jiného – třeba pýchu, chlad, nedostatek empatie atd. Sebevědomí, to je něco jiného. Sebevědomý člověk si nejen váží sám sebe, ale i ví, co chce a váží svůj čas a energii – to, kam obojí investuje. Vy jste podle toho, co píšete, už do vztahu nebo komunikace s oním mužem vložila a investovala hodně – jak energie, tak času. Pokud by vztah měl pokračovat dál, třeba i pouze na kamarádské rovině, musí dojít k vyrovnání. Rovnováha je základem všeho. Rovnováha tady znamená, že nyní je na něm, aby se ozval a aby uvedl věci na pravou míru.
      Ale psala jste i některé věci, které ukazují na jistou nespolehlivost a nebo možná nepochopení se navzájem. Myslím ohledně Vaší návštěvy u něj. Je to kámen úrazu mnohých komunikací po internetu, a to ani nemusí jít o rozhovor mezi mužem a ženou (kteří už tak jsou dva odlišné světy).
      Protože do toho muže nevidíme, můžeme pracovat jen s tím co máme. Je proto třeba, abyste se obrátila dovnitř do svého nitra a odpověděla si na několik zásadních otázek. Vemte papír A4, rozdělte ho na dva sloupce a doleva si napište v bodech, jaká je vaše představa o vztahu. Jak by se k Vám měl partner chovat. Jak si představujete komunikaci. Co pro vás znamená důvěra. Co chcete mít společného. Jak se s partnerem chcete cítit. Chcete děti nebo ne? Cokoliv, co Vás napadne, že ve vztahu určitě chcete mít a nebo co Vám naopak vadí a nechcete, aby tak Váš vztah vypadal. Pak na druhou půlku opět v bodech sepište, jak vypadá Váš vztah s tímto mužem. Když na konec oba sloupečky srovnáte, mnohé Vám to napoví.
      Na světě je hromada mužů, a mnozí z nich jsou k Vám blíž jak na 350km. Možná to chce nevázat se tolik na vidinu virtuální spřízněné duše, když můžete potkat muže, který Vám bude blíž, a to nejen bydlištěm, ale hlavně představou o společném vztahu. Ale abyste takového muže potkala, musíte si nejdřív plně ujasnit, jaká je Vaše představa vztahu.
      Současný přítel představu buď nemá, nebo se od té Vaší značně liší, a proto vznikají tahle internetová nedorozumění.
      Takže stop, na chvíli přestaňte řešit jeho – co si myslí, jak to vidí, proč co dělá, atd. A udělejte si chvilku pro sebe. Vidět černé na bílém ony dva sloupečky, může pomoci víc, než jen promýšlet coby kdyby.
      Tak směle do toho! Držím palce!
      Kateřina

  39. Ada

    Dobrý den,
    Manžel mi byl nevěrný. 2 měsíce udržoval vztah s jinou ženou,který prý prvotně byl pouze kamarádský. Začalo to u nás krizí ohledně financi a minima času jeden na druhého. Celou dobu mi tvrdil ,že se o nic nejedná.ale doma na mě byl slovně velmi agresivní a odmítal se mnou kontakt,to se ale střídalo s období kdy byl velmi milý a bylo zase dobře. Když jsem začala tušit co se děje a řekla mu to a že tedy spolu nebudeme,psychicky se složil a s brekem mi říkal ,že mě miluje a nechce o mě přijít a že mezi nimi nic není.Nic méně jeho vztah s jinou ženou nadále trval. Ve chvíli kdy se vše provalilo,mi řekl ,že toho všeho lituje a že já jsem jediná žena ,kterou kdy miloval. Dohodli jsme se tedy ,že na našem vztahu zapracujeme a začneme nanovo. Problém je v tom ,že i když už je to před delší dobou,jsem chvilkami nešťastná a zníčená a nepříjemná na manžela. Nedokážu mu naplno věřit ( ze začatku tvrdil ,že to byl pouze ,,ulet´´ a po delší době jsem se dozvěděla,že se snažil najít vlastně jinou partnerku,která by mu neustále něco nevyčítala,ale že pak pochopil ,že je to špatně,protože mě miluje a nechce o mě přijít).Užírám se tím,a když o tom chci mluvit tak je akorát naštvaný,že je to pro něj uzavřené a minulost. Strašně mě to ničí ,celá ta věc a prostě se bojím mu začít zase věřit,ale i přesto ho Miluji a nechci zahodit 15 let kdy nám spolu bylo krásně. Dlouho mlčím a dělám ,že se nic neděje,jenže pak se to ve mne nastupňuje a já bouchnu. Vím,že ubližuji jemu i sobě,ale nevím jak dál. Prosím pomozte mi najít z této situace cestu.
    Předem děkuji za odpověď A.

    • Kateřina - Koučink

      Milá paní Ado,
      nevěra vzniká, pokud si dva lidé nevěří, že se mají dost rádi (kořen slova nevěra – vychází z nedůvěry). A často nevěří sami sobě – nemají o sobě dostatečně pevné mínění, chybí jim sebejistota. A pokud nejde o nevěru, kterou dotyčný dělá patologicky, že „si nemůže pomoct“, tak se vždy týká obou lidí, kteří ve vztahu jsou. Ne jen nevěrníka samotného.
      Tím chci říct, že nevznikne ze dne na den a naráz. Předchází jí delší období, kdy ve vztahu není dobrá atmosféra. A pak se může stát, že kdo se cítí nedoceněný, nedostatečně milovaný, pod kritikou a podobně, sáhne po nevěře.
      Někdy jen pro útěchu, někdy jako předstupeň hledání nového partnera a odpoutávání se od toho předchozího.
      Z Vašeho dopisu usuzuji, že ze strany muže se nejedná o patologii. A proto další Vaše cesta vztahem, pokud má pokračovat, bude muset nutně vést k obnovení důvěry. A to nejen mezi vámi dvěma navzájem, ale i (a to především) u každého zvlášť. Jen lidé, kteří sami sobě věří a jsou si vědomi své vlastní ceny, můžou mít v duši klid – dost na to, aby druhého nepodezřívali jen kvůli zkušenosti nevěry, kterou prožili. Je také nutné odpustit nejen partnerovi, ale hlavně sobě samým. Obnovit vzájemné láskyplné a důvěrné prostředí trvá delší dobu. Ale je možné ho dosáhnout, a pak je mnohdy vztah pevnější, než kdyby k nevěře nedošlo. Ale ne každý tohle dokáže. A na vztah jsou vždycky dva.
      Důležité je, že oběma vám na vztahu záleží a nechcete jít po 15 společných letech od sebe. To je dobrý základ. A já vám velmi přeji, aby se to podařilo. Bohužel nemůžu poradit více, než co už jsem řekla. Tady by byla nejlepší práce jak s Vámi, tak s Vaším partnerem osobně.
      Pokud si to můžete dovolit, pak budu ráda, když se mi ozvete a domluvíme se na osobním setkání. Pokud vám to vaše finanční situace nedovoluje, pak je možnost navštívit některou bezplatnou manželskou poradnu, které bývají ve větších městech.
      Hodně štěstí,
      Kateřina

  40. Nikola

    Dobrý den, chtěla bych se zeptat , ohledně naší situace. S přítelem jsme už 3 roky, klape nám to celkem dobře, hádky sice jsou, ale vždy se nějak vyřeší. Problém jsou naše rodiny. Jelikož jsme oba nedávno přišli o práci, takže je těžké s najit vlastní bydlení, proto pořád bydlíme u rodičů. Přítelova rodina je divná Jinak nevím jak to říct. Jeho matka, která je věčně opilá, když má starosti nebo něco podobného mu pořád vyhrožuje, vyhazuje ho z bytu kidně i v 1 ráno a pak jde 2 hodiny ke mě, aby tu mohl přespat, a když je opilá, tak mu říká at se se mnou rozejde , že jsem ho změnila když je se mnou a nechodí do práce a živi ji jen jeho otec , sestra, která sedí pořád doma, nemá práci, nadává na něho, krade mu peníze, které má třeba na doktora kvůli práci, která mě jednou fyzicky napadla, a jeho věčně ožralý otec, který po něm chce jen peníze , protože sám má našetřeno nějakých 500 000 a chce po něm další. Moje rodina je celkem v klidu. Bydlím s babičkou v rodinném domě,i s matkou ale odděleně. Babička je v klidu, pomáhá mi , ale matka je podobný případ jako přítelova. O víkendu je opilá , protože přes týden pracuje, tak ta nám taky říkala ať se rozejdeme, pořád nám kecá do vztahu a je to neúnosné. Poslední kapka padla, když jsem se dozvěděla, že přítelova sestra mu ukradla peníze. Nevím co máme dělat. Práci si sháníme, ale není to takové jednoduché. Ještě přítel je takový sázkař. Sází na tipsportu. Vždy ,když jsem měla peníze, tak mě nalákal ať mu je tam vložím, že mi něco hraje. Pokaždé nic. Už teď mi dluží 8 tisíc. I když ho miluji on mě taky tak to nějak překousnu a věřím že mi to práti, ale i takhle nevím co si počít. A jak mám a máme vůbec dále pokračovat. Děkuji za odpověď.

    • Kateřina - Koučink

      Milá Nikolo,
      píšete, že přítele milujete a on Vás taky. Problémy, které máte, ale nejsou zrovna nejmenší. To, že Vám dluží 8000 a sází dál, přestože nemá práci, může být do budoucna dokonce nebezpečné. Nechci předjímat, co všechno by se díky tomu mohlo do budoucna stát, kdyby s tím nepřestal. Je určitě možné, že přestane, ale musel by prvně sám chtít. Vy ale musíte vycházet ze situace takové, jaká je. A to: v současné době ani jeden nemáte práci, přítel má kromě toho i dluhy, obě maminky jsou alkoholičky a dělají vám ze života peklo, plus příteli dělá peklo i otec a sestra.
      Vyloženě společné řešení pro vás dva nevidím – leda by přítel začal pracovat na své závislosti. Ale pro Vás, jako pouze pro Nikolu, vidím několik kroků, které byste mohla udělat. To, co můžete udělat hned, stačí si vzít papír a tužku je – napsat si odpovědi na několik otázek. Co chcete do budoucna? Chcete děti nebo ne? Chce je přítel? Jaká je představa Vašeho ideálního muže – jaký by měl být, co by měl splňovat, co byste měli mít společného, jak byste se s ním měla cítit? Srovnat potom tuhle představu s tím, jaký je současný přítel.
      Další věc jsou vaše rodiny a práce. Rodina má velký vliv a čím déle pod tímto vlivem člověk žije, tím více ho formuje. Proto si lidé říkají „nebudu nikdy jako moje matka/otec“ a později se přistihnou, když jsou pozorní, že stejně kopírují některé chování svých rodičů, jejich styl komunikace a podobně. Takže pro Vás, hned po tom, co si napíšete na papír své priority – co byste do budoucna chtěla od života a srovnáte s tím, co by bylo možné a nebylo možné realizovat se současným přítelem, bude vyřešit odchod z domu. Bez práce to samozřejmě nepůjde. Tak doporučuji hledat dále než ve Vašem regionu. V Praze je práce hodně, tak klidně i tam. Bydlení jde vždycky ze startu vyřešit jako spolubydlení s více lidma. Je hodně privátů, kde bydlí studenti i pracující. A hodně stránek, kde se dá na takové inzeráty narazit. Spolubydlení není tak drahé a je to dobrý mezikrok mezi samostatným bydlením a bydlení s rodiči.
      Až se odstěhujete a budete mít práci, uvidíte situaci taktéž jinak než teď. Přítel se buď chytne za nos a přestane sázet, práci si také najde a přidá se k Vám a nebo ne. Přinutit ho nemůžete a spoléhat se na to, že se začne chovat jinak jen tak, nebo kvůli Vám, to nejde. Člověk se vždycky změní jen a jen kvůli sobě. Kdyby sám nechtěl, „ničí modré oči“ ho ke změně nepřivedou.
      Když to shrneme: 1) Krok jedna, napsat si své priority, své představy, přání a porovnat se současnou realitou a možnou realizací se současným přítelem. 2) Krok 2 – začít hledat práci v jiném regionu, abyste měla větší možnost, že ji najdete a současně byla i dál od rodiny. 3) Až práci najdete, najít si spolubydlení nebo bydlení v té lokalitě, které utáhnete finančně. 4) Přítel musí řešit sám za sebe, ať už s Vámi bude nebo ne. Se sázením to ale dál nepůjde.
      Držím palce, pokud máte ještě dotaz, napište do odpovědi,
      Kateřina

  41. Klára

    Dobrý den,jsem 37-letá maminka 7-leté holčičky. S tatínkem dcerky jsem se seznámila před 8 lety.. Přítel byl a je hodně zakřiknutý, tišší, ale nevěnovala jsem tomu tolik pozornost. S jeho rodiči, ani mými skoro nekomunikoval, zmohl se na jasné ano, ne a velmi strohé odpovědi, když se ho na něco ptali.. Jelikož nám na začátku vztahu vše fungovalo, po několika týdnech se ke mně přestěhoval a začali jsme spolu žít. Po nastěhování mi hned automaticky na vše začal finančně přispívat. Po několika měsících jsem otěhotněla, což bylo naše přání a narodila se nám dcerka. Jenže jeho tišší povaha nadále trvala a my dva jsme se začali hodně odcizovat. Hodně mě vždy mrzelo, že jsem vždy musela být já, kdo za ním přišel a obejmul ho, dal mu pusu, apod., zkoušela jsem tuto jeho povahu řešit s jeho mamkou, ale od ní jsem si jen vyslechla, buďte rádi, že máte zdravou holčičku a já nevím, proč Petr takový je, podívej se na našeho taťku, je prostě jeho… Postupem času jsme se od sebe ale vzdalovali víc a víc, jelikož já jsem už neměla chuť ho brát za ruku, dávat pusu, apod., přišlo mi to, jako bych ho tím obtěžovala. I když to třeba tak nebylo.. Zkoušela jsem s ním o tom mluvit, ale bez úspěchu, měl sice slzy na krajíčku, že neví, proč takový je, že mě má rád, ale svoje chování nezměnil. Došlo to tak daleko, že v loni září jsem se s ním rozešla. Bylo to hodně náročné období, chvílemi si bral jako rukojmí dcerku, že ho maminka vyhazuje, že ho nechce, ale nakonec odešel.. Musím říci, že jako tatínek fungoval skvěle, o dcerku se staral a stará.. Stalo se však to, že si našel byt v tom samém domě, jako bydlíme, jen pod námi.. O všem jsme si s postupem času promluvili, řekla jsem mu, že nechci, aby mi dělal naschvály, a to samé nebudu dělat já jemu. Myslím si, že nyní máme pěkný vztah, dcerka k němu chodí, kdy chce, bere jí na výlety, někdy u něj přespává,… Snažíme se prostě hlavně kvůli ní domluvit, aby rozchod brala co nejméně bolestivě. Oběma nám na ní hodně záleží, oba jsme na ní fixováni, já jsem byla hlavně v době mateřské, kdy jsem musela vyhledat psychol. pomoc, protože jsem se o ní stále hodně bála, abych něco neudělala špatně, apod., nakonec mi paní doktorka pomohla, ale užívám stále přípravek Cipralex, trpěla jsem úzkostnou poruchou, asi to bylo hlavně způsobeno tím, že jsem na ní byla závislá, protože partnerství nefungovalo. Od podzimu minulého roku jsem začala nový vztah. Nového partnera Nelinka přijala hezky, bohužel to ale nevede k tomu, k čemu bych si představovala. Partner se ke mně hezky chová, hezky mi říká, stále mě objímá a prý je hrozně šťastný, že mě má… ale nežije s námi. Pochází z vesnice a nějak nemá sílu se odtamtud odpoutat, já se však k němu stěhovat nemůžu a nebudu, to už jsme si vyjasnili, takže nevím, zda to má budoucnost. Vídáme se každý den, chodí k nám vždy navečer (až udělá doma co je potřeba) a ráno spolu chodíme do práce, víkendy trávíme spolu, jen během dne odjede „domů“ a postará se o nejnutnější, co tam je potřeba udělat, bydlí tam s jeho taťkou a jeho paní. Jenže takto už to trvá ¾ roku a já začínám přemýšlet nad tím, že jsem si ten život nyní strašně zkomplikovala. S dcerkou mi vlastně pomáhá její tatínek, který jí věnuje čas, a né nový partner, jak jsem si to představovala, finančně jsem na tom stejně, protože ač bych řekla, že s námi nový partner bydlí, když tam spí a o víkendu jí, tak mi nijak nepřispívá. Pomáhá mi hodně na chatě, ale pouze manuálně, je řemeslník, ale finančně ne. V poslední době nad tím hodně přemýšlím, protože opravdu nevím, co dělat. Dcerky tatínka jsem měla a mám stále ráda, ale jeho zvláštní, zamlká, introvertní povaha vrhala do vztahu a soužití napětí, ve kterém jsem nechtěla, aby dcerka vyrůstala, chtěla jsem, aby viděla, že se dva musejí mít rádi a aby viděla, že maminku někdo obejme a dá ji pusu, což současný přítel dělá, ale zase to má jiná svá mínus… Se současným přítelem jsem chtěla tuto situaci probrat, takže jsem jemně naznačila, že prostě to nejde vše sama zvládat, že potřebuju chlapa doma, aby mi pomáhal jak s dcerkou, tak i finančně, ale uplynul měsíc a situace se nezměnila, ač mi řekl, že to bude řešit, že to „doma“ omezí.. ale já vím, že on je tam zvyklý a byl by to pro něho velký problém.. Já zase z více důvodu nemohu odejít na vesnici..
    Byla bych moc ráda za Vás názor paní doktorko, nechávám všemu volný průběh, ale někdy mám pocit, že mi hlavu zaměstnávají pořád ty samé myšlenky a já nevím, jak z toho ven… Klára

    • Kateřina - Koučink

      Dobrý den,
      děkuji za dotaz a za podrobné vylíčení Vaší situace, paní Kláro. Pokud jde o bývalého přítele, který nyní bydlí pod Vámi a s dcerkou pomáhá, tam jsem z Vaší zprávy pochopila, že je všechno v podstatě v pořádku, i když Vás mrzí, že jste se museli kvůli jeho povaze rozejít. Vyřešit chcete pouze vztahovou situaci se stávajícím přítelem, který bydlí částečně u Vás, částečně u otce na vesnici.
      Soužití lidí, kteří jsou zvyklí na město, ve kterém i z různých důvodů, jak píšete, potřebují dále být a lidí, co jsou zvyklí na vesnici a její okolí, bývá docela problematické. Je zřejmé, že by se Vám hodilo pevnější zázemí s mužem, o kterého se můžete více opřít, na kterého se dá spolehnout i finančně.
      Píšete, že jste mu „jemně naznačila“, že to tak už dále moc nezvládáte. Platí ale staré známé „co muži neřeknete, to neví“. Takže jemně naznačovat nepomůže. Zvlášť když tady hraje roli jak jeho nepřítomnost, tak to, že nepřispívá finančně na chod domácnosti, kterou využívá (tedy Vaší).
      Aby dcerka viděla, jak má fungovat vztah, že dospělí se mají rádi a dávají si to najevo fyzickou blízkostí, je zdravý přístup, který oceňuji. Bohužel to není vše, co by vztah měl přinášet a na čem by měl stát.
      Navrhovala bych, abyste si s přítelem zkusila znovu promluvit. Tady je důležité jak už bylo řečeno – nenaznačovat a říci vše, co Vás trápí na rovinu. Ale neméně důležité je načasování takového rozhovoru a upozornění na něj předem. Sama podle toho, jak přítele znáte, vycítíte, kdy je nejlepší s ním mluvit o vážných věcech. Je dobré, ho na to upozornit den předem. Respektive půlden – podle toho, kdy budete věc řešit. Pokud ráno nebo večer. Řekněte mu, že si s ním potřebujete promluvit o dalším vývoji vašeho vztahu a o různých věcech, ohledně chodu domácnosti atd. Aby s tím počítal, ale ničeho se neobával. Bude tak připravený a naladěný na rozhovor. Takže říct mu například ráno, že večer byste si ráda promluvila, aby s tím počítal a i sám za sebe si dopředu promyslel, jak to vidí on.
      Pokud máte ještě nějaké dotazy, můžete se na mě obrátit.
      Pěkný den,
      Kateřina

  42. Petr

    Dobrý den. Opět bych se chtěl zeptat na jednu věc, která mě trápí. Scházím se tedka s jednou holkou, už jsme byly na 6 schůzkách a je vidět že si rozumíme i ona sama mi to říkala, že je je se mnou pěkně a takový to flirtování tam taky je. Ale je tu jeden zádrhel. Když jsem ji chtěl políbit tak ona ucukla, že prý chce ještě čas, že hnedka nechce dělat přístupnou atd. Ale já se tak trochu bojím že mě nechce a bojí se mi to říct. Myslím si to z důvodu že když spolu nejsme tak mi třeba ani nenapíše nebo nezeptá kdy se znova uvidíme atd. všechno to jakoby „organizuju“ já i když je to asi i moje povinnost jakožto muže. Mě prostě zajímá jestli je ke mně upřímná, může už člověk po 6 schůzkách zjistit jestli toho druhého chce nebo ne? Mám jí tedy věřit a dát ji čas? Děkuji za odpověď.

    • Kateřina - Koučink

      Milý Petře,
      těší mě Váš opětovný dotaz v poradně, je to pro mě vlastně příznivá reference.
      Pokud jde o dívku, se kterou se vídáte, pak mám zase trošku dojem, že doufáte, že jsem plně jasnozřivá. Do její mysli a jejích citů nejsem schopna nahlédnout o nic víc, než Vy sám. A Vy máte tu výhodu, že jste s ní osobně, takže můžete využít své vlastní pocity, které z ní a z vašich vzájemných setkání máte.
      Roli samozřejmě hraje i její věk a její předchozí zkušenosti ze vztahů.
      Nicméně, mám takový dojem, že tady tak trochu jde o rčení „vrána k vráně sedá“. Vy sám, jak píšete, postupujete podle jistých zažitých pravidel. Domníváte se, že je mužovou povinností se ozývat jako první a organizovat setkání a být tím, kdo učiní první krok, co se situace ohledně posunu vztahu dál týče.
      Pokud takto vnímáte vztahy a interakci v komunikaci mezi mužem a ženou (a podotýkám, že to není vůbec špatně, jen je to trošku komplikované), pak zvětšujete na maximum šanci, že potkáte slečnu, která tenhle styl vzájemného sbližování a prvních kroků vnímá stejně jako Vy. Jednoduše – Vy se držíte jistých zvyklostí a pojetí vztahu a ona se jich drží taktéž. Takže pokud Vy předpokládáte, že máte řídit četnost setkání a návrhy na další, pak ona to předpokládá také. Hrajete vlastně společnou hru na dvoření a zdánlivé odmítání, protože ještě nechce vypadat přístupně atd.
      Pokud to tak je a Vy nechcete situaci měnit, tj. chcete tuhle hru hrát dál, nezbude Vám než trpělivě zkoušet další a další polibky, dokud nebude správný čas i pro ni.
      Pokud cítíte nedůvěru nebo Vám to už nevyhovuje být neustále tím, kdo jako první iniciuje každé setkání, pak můžete zkusit od iniciativy upustit. Prostě to nechat na ní, jestli se příště bude chtít vidět a nebo ne.
      A potom je tu samozřejmě možnost říct si všechno na rovinu. Kdy jí sdělíte své dojmy a obavy z vývoje vašeho vztahu a zeptáte se, jak ona vidí to, co mezi vámi dvěma je a jestli chce do budoucna vztah posunout dál nebo ne. Nebojte, ona Vás nekousne. 😉
      Stačí to takto?
      Držím palce,
      Kateřina

  43. Petr

    Dobrý den, mám takový dotaz ohledně partnerství a vztahů. Je mi 23 let a potýkám se teď s jedním problémem nebo věcí , která mi nejde do hlavy. v Poslední době jsem se stýkal s pár holkama o který jsem měl zájem, ale ztroskotalo to tím, že jsem moc „tlačil na pilu“ a já si celý život myslel že dělám správnou věc. A teďkom zjištuji, že to je akorát na škodu. Já si myslel, že tím když budu jakoby neaktivní tak to v holce vyvolá dojem, že o ní nemám zájem a začne si hledat jiného. Můžete mi tuto problematiku nějak objasnit, jak to chodí a po jaké době je tak optimální už na tu pilu začít tlačit? Děkuji za odpověď.

    • Kateřina - Koučink

      Dobrý den,
      děkuji za Váš dotaz, Petře a pusťme se do toho.
      Hned na začátek ale musím odpovědět otázkou: co myslíte tím „tlačit na pilu“? Co to konkrétně obnáší za činnosti a úmysly ve Vašem případě? (nošení květin, psaní spousty zpráv za den, sexuální iniciativa?)
      Ono tlačit cokoliv kamkoliv není ten nejlepší způsob realizace svých tužeb. Pokud jde o ženy, tak jsou samozřejmě každá jiná, tudíž nejde dát nějaké obecné doporučení „tohle jo, tohle ne“. Každá žena má ráda pozornost a od muže dvojnásob. Na druhou stranu, nic se nesmí přehánět – všeho moc škodí. Pokud máte rád čokoládu a rozhodnete se jí sníst kilo za den, velmi rychle Vás přejde chuť a příště si koupíte radši chipsy a raději jen jeden sáček.
      Rovněž není dána žádná konkrétní doba, kdy by „se mělo začít tlačit na pilu“. Ať už si pod tím představíte cokoliv. Vždy záleží na těch dvou lidech, kterých se to týká. Jak si rozumí, jak se stihli sblížit, jak to mezi nimi jiskří, jaké mají dosavadní milostné zkušenosti, jak dlouho jsou bez partnera atd. Já osobně nejsem zastánce „sociálních her na seznamování“. Myslím tím rady typu „nesmíš se ozvat tři dny a pak až“, „nikdy nesmíš zavolat první“ atp. Chce to prostě zvážit a vycítit, kdy už se ozvat a kdy ještě počkat. Někdo rád dobývá, jiný je rád dobýván – společenské stereotypy říkají, že to první platí pro muže a to druhé pro ženy. Ani to už dnes není tak úplně pravda. V době emancipace žen některé ženy rády dobývají muže (i když to musí dělat velmi chytře). Zatímco někteří muži si netroufnou dobývat některé velmi silně působící ženy. Ale pokud se mají seznámit/dát dohromady, někdo ledy prolomit musí. A to většinou ten, kdo se méně stydí.
      Pokud se muž „příliš snaží“ a v zásadě až „dolézá“, nepůsobí to dobře, protože si pak takového muže žena neváží. Nevzhlíží k němu – v tom dobrém slova smyslu (muže ochránce). Pokud ale dotyčný zase v 80 procentech případů raději jde někam s kamarády než s přítelkyní, tak se taky nebude cítit dobře a najde si raději jiného, který na ni bude mít více času a bude si jí více vážit.
      Pokud máte ještě nějaké další otázky, klidně se ptejte v odpovědi na komentář.
      Krásný předjarní týden,
      Kateřina

  44. Marcela

    Dobry den, mam na Vas dotaz ohledne prvniho sexu ve vztahu. Je na skodu mit sex na prvni samostatne schuzce (po predchozim setkavai v ramci party pratel)? Nekdo rika, ze se tim clovek pripravi o tu prilezitost, kdy se do vas ten druhy postupne zamilovava, protoze vse dostane hned. Co si o tom myslite? Skutecne je to duvod, proc se takovy vztah nerozvine v lasku? A pokud se uz stalo, jak to zachranit, aby dal existovala moznost, ze se do vas zamiluje? Dekuji, Marcela

    • Kateřina - Koučink

      Dobrý den, Marcelo,
      děkuji za Vaši otázku, která je skoro až filozofická. 😉 Ale prakticky využitelná současně.
      Při sexu, a patrné je to zvlášť při tom prvním, se do těla uvolňuje hormon oxytocin a další látky, které mají za následek takové to opojení, poblouznění, dobrou náladu i v situacích, kdy jiní sakrují, jak se jim nedaří atd. Což je čistá chemie, která má omezeného trvání (nejčastěji se uvádí max 2 roky). Láska je však trvalejší cit. A dle mě tak úplně nesouvisí s tím, kdy spolu pár začne sexuálně žít. Jinými slovy, není nějaký všeobecný návod na úspěšný začátek vztahu. Většina věcí stejně probíhá intuitivně a individuálně, podle toho, o jaké dva lidi jde. Pokud se předtím znali již delší dobu v partě kamarádů, není asi nic proti ničemu skončit již na prvním oficiálním rande v posteli.
      Jsou tu samozřejmě ještě i jiné možnosti, pokud si chceme o něco prodloužit očekávání z prvního splynutí těl. Máme ruce a máme také ústa a jazyk, takže může dojít k uspokojení tímto způsobem. A klasický sex pak počká třeba do druhého nebo dalšího rande.
      Záleží také na věku obou partnerů a na jejich předchozích zkušenostech. A také na tom, jak dlouho jsou bez partnera ve chvíli, kdy jdou spolu na první rande.
      Jak vidno, proměnných, které tu hrají roli je opravdu mnoho.
      Navíc po té, co odezní první největší vlna zamilování, kdy jsme schopni se vázat i na někoho, koho bychom bez opojení hormony doma mít dále rozhodně nechtěli, je na místě se podívat trochu reálně na budoucnost vztahu. Na to, co ty dva, kromě sexu, spojuje. Co na sobě vzájemně mají rádi, jaké mají společné koníčky, jak vidí budoucnost blízkou, i nějakou hrubou celoživotní vizi.
      Pokud byste chtěla vědět víc, pak můžu pracovat jen s konkrétním případem. To bychom se pak mohly podívat na věc podrobněji a zjistit, co a jak se týká právě Vás (předpokládám, že situace, o které mluvíte, je asi Vaše vlastní).
      Krásný den a hodně štěstí,
      Kateřina

  45. Markéta

    Dobrý den, s přítelem jsme spolu 7 let z toho 3 roky spolu bydlíme,dva roky máme pejska, děti nemáme. V poslední době pochybuji o našem vztahu, je pravda že i já jsem náladová a urážlivá, ale plyne to celé ze situace která mě štve a jsem z toho uplně bez nálady.Po 7-mi letém vztahu už to není jako na začátku, největší zamilovanost vyprchala, přítele mám ráda a on mě také, ale co mě hrozně trápí je to že cítím v poslední době že si nejsme už tak blízcí, za posledních několik měsíců i po sexuální stránce to z mojí strany hodně ochablo a to z toho důvodu že přítel rád sedí u počítače-hraje hry.Pracuje manuálně, v zimním období bych asi dva měsíce doma- měl prac.neschopnost, pravidelně vstával v odpoledních hodinách a chodíval spát v cca.4 hodiny ráno (z toho asi od 19-20hod do 4ráno seděl u PC)Když chtěl sex, tak počítač dal do úsporného režimu a šel si lehnout ke mě, sex většinou proběhl (ikdyž jsem treba neměla náladu a nechtěla- někdy jsem i odmítla) a chvíli po tém opět usedl v počítači. Tímto stylem života se mi to po sexuální stránce skoro zprotivilo a když se milujeme 1-2 krát do měsíce mě to stačí, příteli ne. Mluvila jsem s ním o tom, že mi to vadí že za mnou přijde a pak zase sedne k pc,a že se mi to tímto zprotivilo, on si ale myslí že už ho tak nepřitahuji jako na začátku a vyhýbavě odpovídá stylem že jdu stejně spát -ráno vstávám do práce. V poslední době mi připadne, že vedle sebe přežíváme ale společně nežijeme, já mám práci a přítel také kde jsme 8 hodin denně, já mám ještě jednu práci která je zároveň mým koníčkem (denně cca.3hodiny), přítel má svého koníčka také – a to hraní her na počítači (denně cca.5hod.)o víkendech dokáže u počítače sedět skoro až do rána, klidně i 7hodin tahem. Co ně trápí je také to že KAŽDÝ DEN ulehám do postele sama, přítel je ve stejné místnosti kde hraje hry- dá si sluchátka abych mohla spát, když mu něco řeknu odpoví stejně- „však jdeš stejně spat, ráno vstáváš do práce“. Koníčky společné nemáme žádné, snad jen kromě našeho pejska alespoň s tím občas jdeme společně ven.Co mi ještě vadí je to že mi s domácností skoro vůbec nepomáhá, já mu donesu snídani do postele, oběd až k počítači (občas), veškeré práce doma dělám já, připadám si jako služka v domácnosti, uvařím, vyperu, uklidím,.. občas ale opravdu jen občas a to na úkor toho že do něj „rýpnu“ jde a utře třeba nádobí nebo sebere prádlo ze sušáku… Máme v plánu si koupit byt v období cca.3 let, ale já hodně váhám a celkově uvažuji v poslední době nad naším vztahem,jaké to bude když si vezmeme společnou půjčku na bydlení, třeba se spolu vezmeme, budeme mít děti, on mi s ničím nepomůže a já se budu starat o děti sama a budu dále jak služka v domácnosti. Kdykoliv se spolu začneme o domácích pracích bavit, většinou je to neuspěšné, někdy to končí i hádkou a já se urazím. Nevím zda má cenu v takovém vztahu dál pokračovat, mám ho moc ráda, ale v posledních měsících mě to strašně štve a tíží, je neschopný a já jsem na všechno sama, navíc to vysedávání u PC, dříve jsem to tolerovala, protože jsem si vždycky říkala že jsem na druhou stránku ráda že to není ten typ chlapa co musí chodit každý den do restaurace a alespoň je doma, ale tohle mi už nepřijde normální abych usínala každou noc sama a on několik hodin denně seděl u počítače.On se ožene tím že já v práci také sedím u PC a on to má prostě jako odreagování po práci a koníčka, ale připadne mi že jeho koníček je přednější než já, nevím jestli má cenu dál v takovém vztahu setrvávat, jsem v poslední době podrážděná, na každého kolem sebe protivná, zároveň nespokojená a naštvaná, nebaví mě to takto vedle sebe jen přežívat, jeden na týden na společnou dovolenou ale až se vrátíme, vše skočí zase do starých kolejí, nevím jak dál… nedokážu si ale rozchod vůbec představit mám ho ráda ale zároveň nedokážu takto dál žít- nebaví mě to 🙁 Markéta

    • Kateřina - Koučink

      Milá Markéto,
      píšete, že Vás nebaví již žít dál tímto způsobem, který jste nastínila. Je zřejmé, že to, co teď potřebujete nejvíc, co Vám udělá dobře, je změna. Ale ne změna typu „z bláta do louže“, ale změna v podobě nějakého pozitivního posunu vpřed ve Vašem životě. Nechci se zde pouštět do rozboru chování Vašeho partnera, které jste tak podrobně popsala. Ani nemůžu, protože v kontaktu jsme jen my dvě, ne já a Váš partner. On sám by musel chtít změnu, musel by chtít začít žít jinak, jinak hospodařit se svým časem, jinak se věnovat Vám i sobě. Můžu ale pracovat s Vámi, protože Vy jste se ozvala, Vy jste udělala ten první krok a cítíte, že to už chcete jinak. Nebudu Vám tu radit, ať se rozejdete s přítelem a nebo ať si ho vezmete. To jsou velká rozhodnutí, která spolu můžeme probrat pouze osobně, aby to mělo opravdu váhu, abyste měla jistotu, že Vaše rozhodnutí je správné, tedy pro Vás to nejlepší.
      Můžu Vám ale zaručit, že pokud začnete dělat změny na sobě (ne nový účes, ale nové chování a smýšlení v situacích, které se opakují a které znáte), tak to „poznamená“ i partnera. Možná to povede k rozdělení Vašich cest, možná k návratu k sobě a k prohloubení vztahu. To nejde předvídat. Začátky změn nebývají snadné, ale ty první nejisté krůčky za Vaším osobním štěstím stojí za to, abyste vykročila.
      Pro začátek se třeba můžete zaměřit na domácí práce a na vaření. Pokud je přítel svolný k domluvě, můžete si tyhle práce rozdělit a rozvrhnout, kdy kdo dělá co. Pokud není, je na Vás, abyste se postarala o vlastní pohodlí a spokojenost. A to tak, že budete vařit i uklízet jen do té míry, do jaké Vám to bude příjemné. Třeba uklidíte jen zásadní věci jako kuchyňskou linku a zázemí v koupelně a k tomu Váš soukromý koutek. A přítel, jakožto samostatný člověk, ať si uklidí své věci sám. Stejně tak s vařením – pokud budete mít chuť, uvařte i jemu, pokud ne, uvařte sobě, aby Vám bylo dobře, a příteli nechte volné ruce, ať se o sebe postará, jak sám uzná za vhodné. Jak sám bude chtít a jak mu to bude stačit.
      Tohle byl jen příkladový návrh, jak by mohly první krůčky změn vypadat. Vy si samozřejmě můžete vytvořit úplně jiné vlastní – fantazii se meze nekladou. 😉
      Hodně štěstí do „nových kolejí“ přeje
      Kateřina

  46. Kateřina

    Dobrý den. Po 9 měsících se se mnou rozešel přítel. Poslední měsíc jsme si moc nerozuměli, hádali se, měla jsem prostě špatné období a byla lehce naštvaná kvůli maličkostem. V té době po těm začala vyjíždět jeho blízká kamarádka, do které byl před lety zamilovaný, ovšem tehdy to dohromady nedali. Měla jsem určité podezření, stalo se tedy, že jsem si přečetla jednu z jeho soukromých konverzací, kde potvrzoval, že se mu daná slečna líbí a že se se mnou nejspíš po mé maturitě rozejde. Od té doby šlo vše z kopce, samozřejmě jsem mu o svém činu řekla, on si prý vytvořil nějaký blok, prý už mě nedokáže milovat tak, jako předtím, ačkoliv jsem se začala velmi snažit a to, co jsem mu z trucu nedávala předtím, jsem se mu snažila dát alespoň teď. I tak mě opustil, sice ke mně prý ještě něco cítí, nakonec se však dal dohromady s ní. Myslíte, že takový vztah může vydržet? Mám nějakou šanci jej získat zpět?

    • Kateřina - Koučink

      Dobrý den, Kateřino,
      vezmu Váš dotaz postupně.
      Ptáte se, jestli máte šanci získat přítele zpět. Na tohle odpověď neznám, jelikož věštění není moje nejsilnější parketa. Ale naděje umírá poslední, takže vždycky aspoň malá šance je.
      Dále se ptáte, jestli takový vztah může vydržet. Tady hádám máte asi na mysli vztah Vašeho přítele a jeho současné přítelkyně.
      Odpověď je stejná jako u všech vztahů – jestli vztah vydrží, záleží na těch dvou. V tuto chvíli bych proto nedoporučovala do jejich vztahu nijak zasahovat. Protože pokud nějaká šance pro Vás je, tak tím si ji můžete zničit.
      Vraťme se na začátek Vašeho dopisu. Píšete, že neshody s přítelem trvaly asi měsíc a že jste v té době měla špatné období, ve kterém Vás vytáčely maličkosti. Hádám, že to z velké části mohlo být nervy kvůli blížící se maturitě. Ale ať už Vaše rozpoložení bylo způsobeno čímkoliv (většinou je to více příčin naráz), asi jste o tom příteli neřekla? V takovou chvíli, a vlastně kdykoliv, je potřeba správně komunikovat. Nenechávat si v sobě, co vás trápí a místo toho pak být rozzlobená kvůli něčemu jinému. Ať už se s přítelem k sobě vrátíte nebo Vaším příštím partnerem bude někdo jiný, platí stejná pravidla. Pokud ve vztahu má být pohoda a mezi partnery důvěra a jistota vzájemné podpory, pak jakékoliv trucování a s ním spojené záměrné odpírání projevů blízkosti, nevede k ničemu dobrému. A to ať už blízkost (v jakékoliv formě) odpírá žena nebo muž. Partner si pak připadá nedostatečně milovaný a ponížený. A pokud je ve vztahu navíc špatná komunikace a odpírající polovička ani nesdělí důvod svého chování, pak je problém dvojnásobný. A vztah to buď nevydrží a skončí, anebo třeba v případě některých manželství pokračuje i roky v nespokojenosti obou partnerů, kteří se vzájemně více a více odcizují jeden druhému.
      Taktéž není dobrý nápad číst partnerovu osobní poštu. Lepší je vyslovit své obavy nahlas a nechat partnera, ať se k nim vyjádří. Když už ale přece jen čtete něčí korespondenci, lepší je o tom nemluvit. Protože to je samozřejmě další velké semínko nedůvěry do vztahu. Po kterém může přijít třeba partnerův blok, jak se stalo Vám.
      Nechci, aby to vyznělo tak, že jen Vy jste ta, kvůli které to celé skončilo. Nemůžu vědět, jaký byl podíl Vašeho přítele. Protože na vztah i na jeho konec jsou vždy dva. Ale jste velmi mladá a věřím, že postupně s přibývajícími zkušenostmi Vám bude v každém vztahu více jasné, co a jak. Naučíte se rozpoznávat své potřeby a nebudete se tolik bát mluvit o svých pocitech dřív, než Vám přerostou přes hlavu.
      Pokud máte ještě nějaké další otázky, určitě se ozvěte.
      Hodně štěstí,
      Kateřina

  47. Alena

    Dobrý den,
    je mi 27 a po několika letech a vztazích jsem momentálně opět sama. Ráda bych ještě někdy žila v partnerském vztahu, ale nevím, co je vlastně ve vztazích důležité. Zda žít s mužem, se kterým budeme sdílet prakticky všechno, ale mohlo by se stát, že po určité době může vztah zevšednět a muž jednoho dne odejde (např. za jinou ženou), protože bude chtít zažít dobrodružství a nebo naopak muže, který si bude chtít udržet určitou volnost i v průběhu vztahu a tím více si budeme vzácní a možná spolu vydržíme do konce života. Neustále totiž myslím na slova mé kamarádky, která zastává názor, že je důležité, že se muž nakonce vždycky vrátí domů. Nevím, zda bych se s tím mohla smířit.
    Děkuji

    • Kateřina - Koučink

      Dobrý den, Aleno,
      děkuji za Váš dotaz. Asi Vás budu muset trošku zklamat, protože tohle je přesně situace, která nejde řešit jinak než osobně. To proto, že vztahy jsou čistě individuální.
      Není možné říct, jak to ve vztahu má být, a jak je to ideální. Protože každému vyhovuje něco jiného. To, co považuje za nejlepší Vaše kamarádka, Vám vyhovovat nemusí. Zkušenosti tu také hrají nemalou roli, protože díky nim si lépe ujasníte, co Vám vyhovuje a co ne. Což jste již možná poznala v některých oblastech blíže, díky vztahům, které jste už měla.
      Co se týká sdílení a dobrodružství – moje zkušenost je taková, že ve vztahu je možné zažít obojí. Jde jenom o to, jak to ti dva provedou. Ohledně volnosti – tady by to chtělo asi trochu dovysvětlit z Vaší strany. Jak si volnost ve vztahu představujete Vy, aby bylo možné k tomu říct více.
      Pokud ale muž odejde za jinou ženou, vždy jsou „na vině“ oba partneři. I když různou měrou a rozdílným způsobem – podíleli se na tom oba, protože na vztah jsou vždy dva.
      Takže pro Vás by bylo v současné chvíli ideální se podívat na to, co od vztahu očekáváte Vy, co do vztahu nabízíte a jste ochotna investovat. Také jaká je Vaše vize budoucnosti – jestli chcete děti (případně kdy), nebo jen soužití s mužem.
      Pokud máte zájem ujasnit si vše již nyní, můžete se mi ozvat do pošty a určitě se dohodneme na postupu, který Vám bude vyhovovat.
      Přeji příjemný týden,
      Kateřina

  48. Martina

    Dobrý den. Je mi 35 let a ocitla jsem se na životní křižovatce. Bohužel na ní stojím už 2 roky a stále se nedokážu odhodlat, vybrat si a vydat se jednou z cest. Ta nerozhodnost je ubíjející.
    Ale abych přešla k věci. Jsem šťastně vdaná už 17 let, máme 16 letého syna, který nám dělá jen radost. Problém je moje matka, která s námi žije pod jednou střechou. Naše soužití vygradovalo před 2 lety velmi emotivní hádkou, kdy z její strany padala na moji i manželovu adresu velmi ostrá a sprostá slova (od kurev, debilů, hajzlů až po vyhazování z domu a litování toho, že mě vůbec porodila), z mojí strany to naopak bylo vyslovení všech křivd, které si v sobě nesu od dětství. Skončila jsem v péči psychoterapeutů a psychiatrů a doteď užívám antidepresiva. Hádka vznikla vlastně proto, že jsem si najednou uvědomila pod jak strašnou a nesnesitelnou nadvládou své matky žiju, jak se mnou manipuluje, kontroluje a úkoluje mě i celou moji rodinu. Pohár prostě přetekl a já jsem řekla a dost. Manžel se chtěl okamžitě odstěhovat a chce to vlastně pořád. Koupili jsme si dokonce i nový pozemek a plánovali si, že si tam postavíme malý domek. Což ovšem není tak jednoduché, protože do domu, kde stále žijeme s matkou a který na mě kdysi přepsala jsme investovali hodně peněz i fyzických sil. Takže bychom ho museli nejdříve prodat o peníze se rozdělit s matkou, sehnat jí náhradní bydlení, sobě dočasný podnájem a potom teprve pomalu nějak realizovat ten sen o novém domově. Tato cesta je opravdu moc lákavá. Připadá mi to ale tak vzdálené až nereálné, navíc je pro mě velmi těžké opustit místo, kde žiju celý svůj život a kde to mám moc ráda. Přineslo by nám to také spoustu starostí, včetně tučné hypotéky. Bojím se, že to nezvládnem ukočírovat. Na druhou stranu představa, že zůstanem je také strašná. Nevím co dělat! Zůstat a nebo to risknout a jít vstříc nové budoucnosti i když nevím jestli bude šťastná?! Rozum mi velí to druhé, srdce ale bolí a chce zůstat!

    • Kateřina - Koučink

      Milá Martino,
      děkuji za Vaši důvěru. Přestože by bylo pro Vás nejvýhodnější probrat situaci osobně, vynasnažím se pomoci i tady.

      Jakékoliv rozhodování o takto vážných věcech je vždy náročné. Ale pokud má být výsledkem Vaše spokojenost, a tím i spokojenost partnerova a synova, je určitě správný krok do toho jít, a oříšek rozlousknout.
      Až budete s manželem znovu probírat, co a jak dál, určitě se zkuste zamyslet, jestli nenajdete ještě jiné řešení, než ta dvě, která jste jmenovala. Může existovat i cesta bez hypotéky i přes určité dočasné nepohodlí v menším bytě.
      Místo, kde žijete od dětství, které jste společně s partnerem ještě více zvelebili, s sebou nese spoustu práce i krásných vzpomínek. Nese pravděpodobně ale i mnohé větší či menší bolístky z dětství, o kterých jste mluvila.
      Pro Vaše draví, které před dvěma lety dostalo velmi „zabrat“, může být další soužití s matkou problematické. Mohlo by se stát, že se naruší i Váš vztah s mužem.
      Je třeba pečlivě zvážit všechny možné varianty, které se nabízejí, i ty, které Vás dosud nenapadly.
      Máte před sebou nyní pomyslné váhy. Všechny misky mají své výhody i nevýhody. Pokud jste si dosud ty plusy a mínusy nezkoušela napsat do dvou sloupců na jednotlivé listy papíru, doporučuji vyzkoušet. Někdy se nám lépe rozhodujeme, když vidíme vše pěkně před sebou. Zkuste si ke každému (+) napsat číslo od 1 do 10 – podle důležitosti, jak moc pro vás je tato výhoda zásadní – čím vyšší číslo, tím vyšší důležitost. K položkám ve sloupci (-) si pak napište taktéž čísla – zase čím vyšší číslo, tím obtížnější pro Vás položka je. Na závěr čísla u sloupců sečtěte a od „plusového sloupce“ odečtěte ten „mínusový“ – zvlášť pro každou variantu.
      Určitě bude zajímavé a může Vám i hodně pomoci, vidět ty sloupečky a výsledná čísla.

      Snad jsem Vám rozhodování o něco ulehčila. A pokud Vás ještě cokoliv napadá, co je třeba zmínit a na co se zaměřit, neváhejte se ozvat. Ať už tady, nebo do pošty.

      Přeji pevné nervy,
      Kateřina

  49. Renata

    Dobrý den,potřebovala bych poradit. Před 10 měsíci se se mnou rozešla přitelkyně kvůli jiné, která ji pak stejně opustila. Skoro vůbec jsme nebyly v kontaktu až nyní, kdy mi volala a pomohla mi ukončit můj stávající vztah, který byl špatný. Napsala mi také, že až teď pochopila, co ve mě měla a že by spoustu věcí udělala jinak a lépe. Píšeme si, již jsme se párkrát viděly. Když jsem ji napsala, že ji pořád miluji, řekla, že nemůže být s kýmkoli. Ale když jsme spolu, chytneme se za ruce,obejmeme se, dáme si pusu. Kvůli vyhroceným vztahům s jejími rodiči jsem ji už i navrhla, aby šla bydlet ke mě a souhasila. Miluje mě pořád také a to, že nemůže být s kýmkoli není třeba jen obranná reakce na zklamání, které měla ze vztahu po mě? Děkuji za odpověď

    • Kateřina - Koučink

      Dobrý den, Renato,
      z Vašeho popisu situace jde cítit, jak jste si s přítelkyní blízké. Ale jak myslela své prohlášení, „že nemůže být s kýmkoliv“, to ví jen ona sama. Zkuste se jí proto zeptat, jak to myslela. Zeptejte se i čím/kým jste pro ni Vy sama – co pro ni znamenáte. Ptejte se na vše, co je Vám nejasné.
      Velmi pravděpodobně už po všech odpovědích budete vědět, na čem jste. Hlavní je neoponovat hned první odpovědi, ale doptávat se na význam slov, která přítelkyně používá. I pod běžnými slovy si každý představíme totiž něco trochu jiného než všichni ostatní. Je to dáno našimi zkušenostmi, které nejsou u žádných dvou lidí totožné.
      Přeji hodně zdaru,
      Kateřina

  50. Petra

    Jsem muž žijící v heterosexuálním vztahu, ovšem někdy mám tendeci být aspoň na chvíli ženou obléci se jako žena žít jako žena. Mám tomu popustit uzdu nebo se mám snažit tomu nepodléhat?

    • Kateřina - Koučink

      V tomto případě je stejně důležité, jak to berete a cítíte Vy sám i Vaše nejbližší okolí.
      To, zda o Vaší touze ví i partnerka, případně další lidé a co na to říkají. A nebo zda to tajíte.
      Pokud jde o potlačování touhy – rozhodně nedoporučuji. Nikomu tím neubližujete. Pokud zvažujete například i operaci na ženu, bylo by samozřejmě na místě obrátit se na odborníka lékařského oboru, nejlépe sexuologa. Je tu mnoho možností „co a jak“, které závisí na dalších detailech Vaší situace. Abych Vám mohla lépe poradit, musela bych je znát. Můžete mě kontaktovat e-mailem a nebo i zde napsat více, o co bych se mohla v hodnocení situace opřít.
      Děkuji,
      Kateřina

  51. Monika

    Dobrý den,
    mám problém se svým přítelem. Poslední dobou mám pocit, že si vůbec nerozumíme, chvílemi je skvělý a pak si to tak pokazí. Hrozně mě to na něj mrzí, mohlo by nám být tak fajn. Doufala jsem, že když tomu dám šanci a budu se snažit, tak to půjde, ale mu to pravděpodobně vůbec nedochází. Otázka je, jesli to bude s někým lepší, protože už mi připadá, že je to spíš mnou.

    • Kateřina - Koučink

      Milá Moniko,
      za současnou situaci z určitého pohledu opravdu můžete Vy sama. Za všechno, co máme v životě si můžeme sami. A přitahujeme to, co s námi souzní v té době, kdy to přitáhneme. Pokud je to člověk, tak spolu pak jsme ve vztahu. A ten je harmonický jen do té doby, do které spolu souzníme – tj jsme na stejné vlně. Až přestaneme být, je to proto, že jeden z partnerů se posunul dál. Jediné řešení je, že ten druhý se posune za ním. (V tomto případě pravděpodobně Váš přítel za Vámi.) Pokud toho ten druhý není schopen, vztah nemůže dál pokračovat ke spokojenosti ani jednoho z partnerů a k větší nespokojenosti toho, který se posunul.
      Váš současný přítel je výsledkem toho, co jste přitahovala v době, kdy jste se dali dohromady. Teď už jste ale jinde. Pokud na sobě budete pracovat stále dál, příští partner, kterého si přitáhnete, bude daleko více vyhovovat Vašim současným potřebám. A třeba to bude už i ten, který bude schopen se spolu s Vámi vyvíjet dál. Každý má své limity a Váš současný přítel dost možná své limity už dosáhl. Nemůžete ho tedy „tahat za sebou“, to nejde. Dřív nebo později by to vadilo i jemu.
      Přeji vše dobré,
      Kateřina

  52. Miki

    Ahoj,
    mám problém s komunikací. Dokážu se otevřít a pořádně pokecat jen s lidma, se kterýma se dobře znám, „cizinci“ jsou pro mně oříšek.
    Jde konkrétně o mého kamaráda, který je o několik let starší. Trošku se bojím být sama sebou, pořádně se pobavit, abych pro něj nevypadala moc dětinsky, nebo tak. Když si píšem, všechno je v pohodě, ale osobní komunikace dost vázne.
    A nějak nevím, jak na tom zapracovat, jak se konečně otevřít a přestat se bát..?

    • Kateřina - Koučink

      Zdravím, Miki,
      pokud to můžu posoudit z takhle stručného vylíčení problému, tak problém s komunikací je u Vás pravděpodobně až výsledkem jiného problému. Bude to problém se sebevědomím, obrazem sebe sama ve svých vlastních očích a také strach z neznámého (předpoklad jaké „strašné“ věci by se mohly v komunikaci přihodit). Určitou roli zde hraje i to, jestli zmíněného kamaráda považujete jen za kamaráda a nechcete na tom nic měnit, a nebo jestli nesvítá jiskřička naděje, že by z tohoto kamaráda časem mohl být přítel/partner.
      Z vlastní zkušenosti Vás mohu ujistit, že jen málo mužů posuzuje domnělou, či skutečnou dětinskost žen, se kterými se baví. Ať už pro kamarádství nebo ve vztahu, ten muž s Vámi tráví čas proto, že je mu s Vámi dobře – to je pocit, a žádné racionální zdůvodnění pro něj nehledá. Většina mých kamarádů je o pět až třináct let starších než já, takže vím, o čem mluvím.
      Není třeba nic hrát – pokud za to kamarád stojí, tak se neodvrátí, když budete upřímná a otevřená. A pokud se s Vámi nebude chtít bavit tak jako dřív, pak za to pravděpodobně nestál. (Ještě je tu varianta „Dospět“ – ale to se neděje lusknutím prstu, to je delší proces.) Věk opravdu ještě nic neznamená – zvlášť u mužů, kteří bývají „velké hravé děti“ někdy i do konce života. 😉
      Jak zapracovat na komunikaci a strachu z odmítnutí, to je na osobní rozhovor, protože u každého může být vhodné řešení i důvody komunikačních problémů jiné. Musela bych s Vámi proto mluvit a dozvědět se o Vás víc.

      Kateřina
      katerina@katerina-koucink.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.