koučink, poradenství, mentorování vlastní cesty

změna úhlu pohledu

úhly pohledu - šňůraTento článek navazuje na předešlý článek o změnách a zjišťování toho, co chceme (respektive, že nevíme, co chceme).

Dnešní společnost a její fungování nabádá k rychlým změnám, protože bez toho zaspíte, nejste „in“ a dokonce se můžete i ocitnout v situaci podezření, že jste „sto let za opicema“.

Co ale tenhle nátlak ve výsledku způsobuje?

Dělí lidi pro zjednodušení na dvě poloviny. Jedna se bez ustání žene za změnami a snaží se být správně motivovaná, ve flow a rozvinutá všemi možnými směry. A to proto, že to je „dobré“, dělají to všichni známí atd. Druhá skupina se naopak zatne a za žádnou cenu se nechce pohnout. Je přece jasné, „kam“ všechny změny spějí, to „důležité“ už objeveno bylo a „nikdo mi nebude diktovat, co mám dělat“. A tak logicky budu dělat pravý opak, v lepším případě nic.

Asi tušíte, že ani jeden postoj není žádná výhra. První skupina ve zběsilém tempu ztrácí kontrolu a postupně ztrácí i sama sebe. Druhá skupina zase nenachází nic nového a nemůže tím pádem posunovat vlastní možnosti.

Co takhle jít zlatou střední cestou? A jak by taková cesta mohla vypadat?

Například tak, že se nebudeme snažit o změny tak, že rozmetáme na kusy, kdo jsme byli včera a uděláme ze sebe „nového člověka“ – nejlépe supervýkonného. A taktéž ne tak, že si řekneme, že už dál jít nechceme a tak začneme stagnovat. (A všichni ví, co se stane s vodou, necháme-li ji ve sklenici stát příliš dlouho.)

Navrhuju pojetí rozšíření úhlu pohledu. S tím sice často nastane i dramatická změna, ale přijde pomaleji, vyhneme se šoku, nebudeme paralyzovaní ani se nebudeme vznášet ve vakuu, nevěda, kam dřív.

V době všeobecného vzdělání už má mnoho lidí velmi široký rozhled, a mohli by proto nabýt dojmu, že už širší být ani nemůže („vždyť kolik se toho do hlavy může ještě vejít?“).

Byli jste někdy na konvalinkách v lese – trhat kytičku na Den matek? Pokud ano, možná se vám také stalo, že jste stáli a neviděli jedinou konvalinku. Potom jste si dřepli a naráz jste viděli tam jednu, tam druhou, … Což samozřejmě neplatí jen pro konvalinky. Zkuste něco najít pod pracovním stolem, když se budete dívat jen svrchu na desku. Nemáte-li rentgenový zrak, nic nenajdete.

Takže, až po vás někdo bude příště chtít změnu úhlu pohledu, zkuste si vzpomenout na konvalinky nebo hledání předmětu pod stolem. A hned to nebude vypadat tak drasticky. A ono kolikrát přijdete na třetí řešení, které by vás nenapadlo, kdybyste si nedřepli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.